Wikipedie

Barbora Frolíková

Barbora Frolíková rozená Kvasničková (21. září 1910 Praha – 26. ledna 1943 Koncentrační tábor Mauthausen) byla manželkou kovodělníka Oldřicha Frolíka z Janečkovy zbrojní továrny na Pankráci v Praze zapojeného za protektorátu do domácí radikální sokolské odbojové skupiny Říjen. Oba manželé patřili mezi podporovatele parašutistů výsadku Anthropoid, poskytovali jim ve svém bytě ubytování a úkryt části jejich zbrojního arzenálu, Barbora je zásobovala potravinami a Oldřich pro Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše ošetřoval zbraně a staral se jim o výzbroj a o munici.[3][4]

Barbora Frolíková
Rodné jménoKvasničková
Narození21. září 1910
Praha;
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. ledna 1943 (ve věku 32 let)
Koncentrační tábor Mauthausen;
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena v plynové komoře
Bydliště
  • za protektorátu: Praha 4 - Michle, Brožíkova č.p. 337;
  • dnes (2024): Kvestorská 337/5, 140 00 Praha 4 - Michle
Povolánítelefonistka; žena v domácnosti
ZaměstnavateléKopista a Dubský (pobočka Sklárny Kavalier) v pražských Nuslích[p. 1]
Domovské městoPraha
Známá jako„Betynka“
ChoťOldřich Frolík (1909–1943)
Děti
  • Květa Frolíková (* 1937);
  • Jitka Frolíková (* 1940)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jeden z továrních objektů firmy Kopista & Dubský u které pracovala Barbora Frolíková jako telefonistka
Pamětní deska v Kvestorské ulici v Praze 4
Pomník odbojářům popraveným a umučeným v souvislostí s operací Anthropoid (Resslova ulice)[1][2]

Život

editovat

Rodina

editovat

Barbora Frolíková se narodila jako Barbora Kvasničková 21. září 1910 v Praze Michli.[3] V protektorátní době byla zaměstnána jako telefonistka u firmy Sklárny Kavalier, respektive u její pražské pobočky Kopista a Dubský v Nuslích.[5][6][3][p. 1] Její budoucí manžel Oldřich Frolík (1909–1943) pracoval za protektorátu jako kovodělník (frézař) v Janečkově zbrojovce[p. 2] na pražském Pankráci.[6] Ve 30. letech 20. století se Barbora Kvasničková provdala za Oldřicha Frolíka a novomanželé obývali přízemní dvojpokojový byt s kuchyní v Brožíkově ulici 337/5.[6][3] (Dnes: Kvestorská 337/5, 140 00 Praha 4 - Michle[4]) Prvorozená dcera Květa Frolíková (* 1937) se manželům Frolíkovým narodila v roce 1937, o tři roky později se jim narodila druhá dcera Jitka Frolíková (* 1940).[5]

  • Továrna ing. Františka Janečka v Praze na Pankráci
  •  
    Ve 20. letech 20. století
  •  
    Ve 30. letech 20. století

Říjen

editovat

Po německé okupaci Čech, Moravy a Slezska a nastolení Protektorátu Čechy a Morava (15. března 1939) byla snaha německých okupačních sil omezovat českou spolkovou činnost a to zejména činnost Sokolské organizace a to především na základě oprávněných obav z protiněmeckého odporu vlastenecky smýšlejících sokolů.[6] Po prvním pozastavení činnosti Sokola v dubnu 1941 následovalo zastavení činnosti Sokola 11. října 1941, jemuž předcházela represivní akce s názvem Aktion Sokol (8. října 1941) během níž bylo zatčeno 1 500 hlavních představitelů (funkcionářů) České obce sokolské, kteří byli následně odesláni převážně do koncentračního tábora Osvětim.[6] Podmínky života v tomto koncentračním táboře byly takové, že po tříměsíčním pobytu zůstalo naživu méně než 500 deportovaných sokolských činovníků.[6] Již od začátku německé okupace se ze členů Sokola vytvářely odbojové zárodky pro vznik Obce sokolské v Odboji. Po úředním rozpuštění Sokola ( 11. října 1941) začal německými represivními složkami poničenou Obec sokolskou v odboji (OSVO) znovu rekonstruovat Ladislav Vaněk – zakladatel ilegální sokolské organizace Jindra, která spolupracovala se členy paradesantních výsadků do protektorátu a zajišťovala pro ně podporu. Jednou z radikálních odnoží Jindry byla sokolská ilegální skupina se symbolickým názvem Říjen (odkazující na události 8. respektive 11. října 1941). V čele Října stál Jan Zelenka a byli to právě členové Října, kdo se aktivně podíleli na přípravách útoku na Reinharda Heydricha.

  • Některé z osobností sokolského odboje
  •  
    Zakladatel ilegální sokolské organizace Jindra Ladislav Vaněk
  •  
    Čelný představitel radikální skupiny Říjen Jan Zelenka

Odbojová činnost

editovat

Frolíkův spolupracovník v Janečkově zbrojovce a blízký přítel Otakar Šrámek se za německé okupace Čech, Moravy a Slezska zapojil do řad členů domácího odboje[8] a jeho prostřednictvím se do protiněmeckého odboje zapojili záhy i Oldřich Frolík a jeho manželka Barbora.[9] Společně se svými přáteli Jaroslavem Pechmanem, Janem Zelenkou-Hajským a kapitánem Karlem Pavlíkem náležel Frolík (v rámci sokolské odbojové organizace) právě do radikální frakce Říjen,[9][6] která se hodlala ve své protiněmecké činnosti orientovat především na diverzní (záškodnickou) činnost.[9] V Janečkově továrně pracoval od června 1941 frézař (kovodělník) Stanislav Albrecht, který se ke členům Října přidal.

Přes Otakara Šrámka a Jaroslava Pechmana, který bydlel v Hanusově ulici 1025/9 v bezprostředním sousedství Kvestorské ulice, se pak Oldřich Frolík začátkem roku 1942 dostal do kontaktu s parašutisty operace Anthropoid (Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem), kterým zajišťoval (spolu se svojí manželkou Barborou) nejen potraviny[p. 3] a úkryt (ve svém bytě), ale především servis týkající se zbraní, munice i výbušnin.[9] (Frolík plnil vzhledem k parašutistům úlohu jakéhosi „neoficiálního zbrojíře“.[11])

První pokus o zatčení

editovat

Po útoku na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (27. května 1942) byla činnost některých podporovatelů parašutistů odhalena. Stejně jako mnohým dalším se jim stala osudnou zrada Karla Čurdy (16. června 1942), po které následovala první vlna zatýkání. Manželé Frolíkovi v této vlně a vlně následující ještě zatčeni nebyli.[11]

Vyšetřující úředníci gestapa se na přelomu srpna a září 1942 dopracovali k poznání, že pachatelé útoku na Reinharda Heydricha nebo jejich pomocníci bydleli v Praze na Pankráci v blízkosti Janečkovy zbrojní továrny a následným šetřením v této lokalitě pak vyšetřovatelé přišli na jméno Oldřicha Frolíka.[6] Zatčení mělo proběhnout 15. září 1942[4][12] v přízemním bytě, kam vstoupila trojice příslušníků zatýkacího komanda z pražské služebny gestapa.[11] Oldřich Frolík zachoval chladnou hlavu, řekl jim, že si jen vezme kabát a půjde, ale místo toho se zmocnil své ukryté pistole a během půl minuty stačil na gestapáky přesnou střelbou vystřílet celý zásobník.[4] Jednoho gestapáka na místě smrtelně zranil (zastřelil), druhého vážně postřelil, třetího zranil jen lehce a zastrašil jej tak, že se nezmohl na obranu.[11][6]

Z místa incidentu pak nezraněný Oldřich s Barborou uprchli – podle jedné verze – odjeli (bez rozpaků[8]) automobilem, kterým příslušníci gestapa na místo přijeli a který zaparkovali před razií u chodníku před domem.[11][4][12][9] Ilegální úkryt Barboře a Oldřichu Frolíkovým poskytl jako první Otakar Šrámek, který (krátce po útěku Frolíkových) rovněž přešel do ilegality.[6]

Výsledky domovní prohlídky

editovat
 
Bomba z místa atentátu na Reinharda Heydricha, identická byla nalezena při domovní prohlídce v bytě u Frolíků

Při následné prohlídce Frolíkova bytu nalezli úředníci v důmyslné skrýši celý arzenál zbraní a munice.[6][4] Především byla nalezena bomba stejné konstrukce, kterou použil rotmistr Jan Kubiš při útoku na Heydricha.[11][4] Dále se nalezla ramenní opěrka ke Gabčíkovu anglickému samopalu Stengun[11][11][4] a několik pistolí[11] (5 pistolí ráže 9 mm z toho 1 Colt super 38)[6] jakož i značné množství munice (219 kusů 9 mm munice, 7 kusů munice ráže 7,65 mm, 30 kusů munice ráže 6,35 mm). Výčet by nebyl úplný, pokud bychom nejmenovali ještě 4 zásobníky k anglickým samopalům, 2 zásobníky k pistolím Colt ráže 9 mm, 1 zásobník na munici ráže 6,35 mm a 2 nárazníkové zapalovače nového druhu.[6]

Odhalení a zatčení

editovat

Kriminalisté české protektorátní policie se během pátrání po Frolíkovo známých dopracovali k Otakaru Šrámkovi, který pod nátlakem prozradil místo úkrytu manželů Frolíkových, které se nacházelo u krejčovského mistra Františka Silovského bydlícího v ulici Na Bojišti 7.[6] Oldřich Frolík byl lstí (kriminálním inspektorem protektorátní policie a konfidentem gestapa Jaroslavem Panenkou)[12] vylákán ze svého ilegálního úkrytu na ulici a přesilou 8 mužů po velikém boji udolán a zatčen 23. září 1942.[6][11][13] Spolu s ním byla zatčena i jeho manželka Barbora Frolíková[13] a krejčí František Silovský.

Tímto druhým (tentokráte úspěšným) pokusem o zatčení Frolíka byla spuštěna další vlna zatýkání, kdy ještě týž den byla v 17.00 hodin vzata do vazby jak Františka Albrechtová, tak i její manžel Stanislav Albrecht. Během výslechů Stanislava Albrechta a Františky Albrechtové ale úředníci gestapa nic podstatného „nevytěžili“ a zatýkání dalších osob se u Albrechtových „zastavilo“.[6] (Při výsleších manželé Albrechtovi nikoho neprozradili.[14])

Výslechy, věznění, stanný soud, ...

editovat

Nejprve byli manželé Frolíkovi vězněni v Praze na Pankráci[9] a poté (po sérii tvrdých výslechů) byli odesláni do vazební věznice pražského gestapa v Malé pevnosti Terezín.[6][9][13] Déle trvající výslechy posunuly datum konání soudu s manželi Frolíkovými až na 8. ledna 1943, kdy byli stanným soudem v Praze v nepřítomnosti oba odsouzeni k trestu smrti[6] Následně byli 15. ledna 1943 posláni s lednovým transportem čítajícím 31 osob z Malé pevnosti Terezín do koncentračního tábora Mauthausen.[9][6][15][16] V koncentračním táboře Mauthausen byli umístěni v celách tzv. „bunkru“, kde čekali na popravu, která byla vykonána 26. ledna 1943.[14][6][17][4][13] Ten den bylo v 16:15 zavražděno 15 žen v plynové komoře.[6][3] (Barboře Frolíkové bylo 32 let.[5]) Muži (v počtu 16) byli zavražděni v odstřelovacím koutě mauthauzenského bunkru ranou z malorážní pistole do týla (Oldřich Frolík byl zabit v 16:49).[6][11][p. 4]

Květa a Jitka

editovat

Po zatčení Barbory a Oldřicha Frolíkových nebyly ušetřeny „německého zájmu a péče“ ani jejich nezletilé dcerky pětiletá Květa Frolíková (* 1937) a dvouletá Jitka Frolíková (* 1940).[5] Jako jiné děti zatčených či popravených českých odbojářů byly Květa a Jitka vězněny v internačních táborech v Praze na Jenerálce, (od dubna 1944) ve Svatobořicích a nakonec v Plané nad Lužnicí, kde se dočkaly konce druhé světové války.[9][6][4] Po druhé světové válce Květu a Jitku vyhledali příbuzní ze strany Frolíkových[10] a dále je pak vychovávala sestra Oldřicha Frolíka.[10] Květa žila ve Švédsku a Jitka ve Švýcarsku.[10] Stýkaly se, ale jejich vztah byl již od dětství velmi komplikovaný.[10] Jitka zemřela v roce 2003 a Květa před rokem 2009.[10]

  • Manžel a dcerky Barbory Frolíkové
  •  
    Její manžel Oldřich Frolík
  •  
    Květa (* 1937) a Jitka (* 1940) Frolíkovy

Dovětek

editovat

Manželé Šrámkovi

editovat
 
Anna Šrámková (1906–1944)
  • Odbojář Otakar Šrámek, blízký přítel a kolega Oldřicha Frolíka z Janečkovy zbrojovky, ukrývající se v ilegalitě v Bečvárech u Kolína byl zatčen 21. září 1942.[12] Byl to právě Otakar Šrámek, kdo pod nátlakem gestapa a v rámci falešného slibu beztrestnosti pro sebe a svoji manželku Annu Šrámkovou napsal Frolíkovi dopis, v němž mu sliboval „bezpečný úkryt“.[8][12] Šrámek na hru gestapa přistoupil, dopis napsal, ale nakonec stejně skončil v koncentračním táboře[8] Auschwitz, kde 22. února 1943 zahynul.
  • Manželka Otakara Šrámka Anna Šrámková (* 9. února 1906 Konětopy) byla ještě nějakou dobu vyslýchána, ale nakonec byla propuštěna na svobodu (a bedlivě sledována gestapem).[8] V listopadu 1943 byla opět zatčena a vězněna ve vyšetřovací vazbě v Praze na Pankráci. V dubnu 1944 byla deportována k soudnímu dvoru do Drážďan, který ji odsoudil k trestu smrti. Anna Šrámková byla popravena 11. října 1944 v Drážďanech.[12]

Manželé Silovští

editovat
  • Krejčovský mistr František Silovský (* 15. listopadu 1888) bydlel za protektorátu v dnes již neexistujícím domě Na Bojišti 7 (ulice se jmenovala německy: Walstatt)[18] na adrese Na bojišti 7, Praha 2 - Nové Město.[9] Po zatčení Oldřicha Frolíka a jeho manželky Barbory Frolíkové (23. září 1942) byl zatčen i František Silovský.[18] František Silovský byl popraven v koncentračním táboře Mauthausen v odstřelovacím koutě „bunkru“ střelou z malorážní pistole do týla ve stejný den jako manželé Frolíkovi tedy 26. ledna 1943.[18]
  • Manželka Františka Silovského Marie Silovská (* 7. října 1898) zahynula v Terezíně 16. srpna 1944.[18][18]

Připomínky

editovat
  • Její jméno (Frolíková Barbora roz. Kvasničková *21.9.1910) je uvedeno na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[1][2][19]
  • Ve čtvrtek dne 13. září 2018 v 17.00[20] byla na vnějším plášti domu v Kvestorské ulici (na adrese: Kvestorská 337/5, 140 00 Praha 4 - Michle)[14][20][21], kde za protektorátu bydlel Oldřich Frolík se svojí manželkou Barborou Frolíkovou, za přítomnosti představitelů městské části Praha 4 (a badatele a spisovatele Jiřího Padevěta) slavnostně odhalena pamětní deska.[20][21] O instalaci této pamětní desky se zasloužila Iniciativa A, Československá obec legionářská (ČsOL), MČ Praha 4 a Rota Nazdar[14][20]
„ ... jen si vezmu kabát ...“ // v tomto domě žili obětaví sokolští odbojáři / Barbora a Oldřich / Frolíkovi // Oldřich Frolík jako zbrojíř pomáhal / odboj. skupině Říjen i výsadku ANTHROPOID. / Na tomto místě 15. 9. 1942 sám zneškodnil / tříčlenné zatýkací komando gestapa / a s manželkou přešel do ilegality. / Po zradě byli manželé zatčeni, / krutě mučeni a zavražděni 26. 1. 1943 / v KT Mauthausen

Nápis na pamětní desce v Kvestorské ulici, [21]

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ a b Firma Kopista & Dubský provozovala (od roku 1909) továrnu na hodinková skla, která sídlila ve Ctiradově ulici číslo 1 (dnešní adresa: Ctiradova 508/1, 140 00 Praha 4 - Nusle; GPS souřadnice: 50.0656133N, 14.4424986E).[7] Zde se sklíčka určená pro montáž do hodin a hodinek řezala, lisovala, brousila, leštila a nakonec kontrolovala měřicím zařízením vyvinutým Ing. Antonínem Kopistou.[7] V letech 1912 až 1913 zbudovala firma (Antonín) Kopista & (Richard) Dubský brusírnu skla ve Vlastislavově ulici v pražských Nuslích (dnešní adresa: Vlastislavova 603/11, 140 00 Praha 4 - Nusle).[7] V roce 1935 disponovala továrna vlastní transformátorovou stanicí a ještě později byl její výrobní sortiment rozšířen o výrobu zrcadel a fasetových skel.[7] Po vítězném únoru 1948 byla továrna vyhláškou ministra průmyslu jako mnohé další znárodněna.[7]
  2. ↑ Janečkova zbrojovka se za protektorátu nacházela podél dnešní ulice Budějovická, zhruba v úseku vymezeném na jedné straně křížením ulic Budějovická x Na Pankráci a na druhé straně křižovatkou ulic Budějovická x Hanusova.[4] (Kousek odsud se také nachází ulice Kvestorská.) Za druhé světové války zbrojovka vyráběla pro Wehrmacht a Luftwaffe pumy, nosiče pum a jejich příslušenství, motory ale i další - drobné - součástky.[4] Za protektorátu se tady pracovalo i na vývoji střelných zbraní a motocyklů.[4] Továrnu vedl až do své smrti (4. června 1941) český konstruktér, vynálezce, průmyslník a zakladatel firmy JAWA František Janeček.[4] Po jeho smrti firmu vedl technický ředitel Jawy a vývojář v oblasti nových automobilů a motocyklů JUDr. Jaroslav Frei (* 16. listopadu 1904 Praha – 16. ledna 1981). Podle jeho poválečné výpovědi byla výroba v továrně často záměrně sabotována.[4]
  3. ↑ Barbora Frolíková (přezdívaná „Betynka“) jezdila se svými malými dcerami (s kočárkem) do Kostela svatého Cyrila a Metoděje. Tím „kryla“ svoji ilegální činnost: vozila parašutistům jídlo a pití.[10]
  4. ↑ Příslovečná německá důkladnost se „propsala“ i do úmrtních listů Barbory a Oldřicha Frolíkových, které byly vystaveny v Mauthausenu. Zatímco u Barbary byl uveden čas úmrtí 16.15 a rodinný stav provdaná, u Oldřicha Frolíka byl uveden čas úmrtí 16.49 a rodinný status: vdovec.[11]

Reference

editovat
  1. ↑ a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2024-03-27]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Frolíková Barbora roz. Kvasničková *21.9.1910 .... Dostupné online. 
  2. ↑ a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2024-03-27]. Frolíková Barbora roz. Kvasničková *21.9.1910. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Barbora Frolíková, rozená Kvasničková, s. 84. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Oldřich Frolík, Barbora Frolíková). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 455, 460, 464, 471, 705. 
  5. ↑ a b c d Oběti heydrichiády / Barbora Frolíková (1910-1943) [online]. Podkást pro každého (na You Tube com), 2022-12-01 [cit. 2024-03-27]. Stopáž: 2 minuty a 11 sekund. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w JANÍK, Vlastislav. Barbora Frolíková (* 21.8.1910 Praha - 26.1.1943 v KT Mauthausen [online]. Mauthausen; Raum der Namen [cit. 2024-03-27]. Příběh zpracoval badatel Vlastislav Janík – delegát Mauthausenského výboru v České republice. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e Nusle prumyslové / Kopista & Dubský (Ctiradova 1, N 50° 03.927 E 014° 26.570) [online]. GeoCaching com [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e OLDŘICH FROLÍK: Další hrdina z 294 pomocníků parašutistů, kteří provedli atentát na zastupujícího říšského protektora SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha. [online]. www.frolikovi.estranky.cz, 2012-04-20 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e f g h i j HAMPEJS, Martin. Operace Anthropoid: Jen si vezmu kabát, řekl Frolík gestapákům. Pak začal střílet [online]. Lidovky.cz, 2017-05-24 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b c d e f Barbora Frolíková roz. Kvasničková + Jitka a Květa Frolíková [online]. www.frolikovi.estranky.cz, 2012-04-20 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d e f g h i j k l HRDINOVÉ HEYDRICHIÁDY XXIX. – Barbara Frolíková, rozená Kvasničková (* 21. září 1910 – † 26. ledna 1943 koncentrační tábor Mauthausen) [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík osob: Oldřich Frolík, s. 457, 459, 460. 
  13. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík osob: Barbora Frolíková, s. 460. 
  14. ↑ a b c d ROGNER, Roman. Praha 4 uctila památku českých vlastenců [online]. www Praha 4 CZ, 2018-09-14 [cit. 2018-09-18]. Dostupné online. 
  15. ↑ Barbora Frolíková, rozená Kvasničková (* 21. 9. 1910 Praha nebo 21. 8. 1910 – 26. 1 1943 KT Mauthausen, popravena); žena v domácnosti; bydliště: Praha-Michle [online]. Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945 [cit. 2024-03-27]. Předchozí věznění: gestapo Praha, Malá pevnost Terezín, odchod do transportu směr KT Mauthausen: 15. ledna 1943. Dostupné online. 
  16. ↑ Barbora Frolíková (* 21. 9. 1910 Praha – 26. 1. 1943 KT Mauthausen); povolání: telefonistka; [online]. Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2024-03-27]. Místo transportu: Prag-Pankratz; Datum transportu: 20. listopadu 1942; odchod do transportu 15. ledna 1943 směr KT Mauthausen (tam popravena 26. ledna 1943). Dostupné online. 
  17. ↑ Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 81 let / Popravení v Mauthausenu 26. ledna 1943 [online]. Fronta cz, 2023 [cit. 2024-03-27]. 6; Frolíková Barbora, rozená Kvasničková (* 21. 9. 1910); Anthropoid. Dostupné online. 
  18. ↑ a b c d e PADEVĚT, Jiří. Tři králové - odbojová činnost legendární skupiny a vysílací místa radiostanic Sparta I a Sparta II (rejstřík osob: Oldřich Frolík). 1. vyd. Praha: Academia, 2017. 169 s. ISBN 978-80-200-2677-4. S. 22, 41, 58. 
  19. ↑ Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. Spolek pro vojenská pietní místa (VETS; Estranky cz) [cit. 2024-03-27]. Frolíková Barbora roz. Kvasničková *21.9.1910. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c d Odhalení pamětních desek - Oldřichu Frolíkovi a dalším odbojářům [online]. www evensi COM, 2018-09-14 [cit. 2018-09-18]. Čtvrtek 13. září 2018 17:00 až čtvrtek 13. září 2018 18:00. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-09-18. 
  21. ↑ a b c ŠMEJKAL, Pavel. Pamětní deska Barbora a Oldřich Frolíkovi [online]. www vets cz, 2018-09-13 [cit. 2018-09-18]. Umístění: Praha 4, Kvestorská 337/5; Centrální evidence válečných hrobů: není evidován. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Barbora_Frolíková&oldid=23907854“