Bandikutovití hrubosrstí
Bandikutovití hrubosrstí, či jen bandikutovití (Peramelidae), je čeleď malých placentálních vačnatců na přechodu mezi býložravým a masožravým způsobem obživy. Vyskytují se v australské oblasti.
 Bandikutovití | |
|---|---|
 bandikut Gunnův (Perameles gunnii) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | bandikuti (Peramelemorphia) |
| Čeleď | bandikutovití (Peramelidae) Gray, 1825 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na většinu bandikutů platí charakteristický popis: buclatý, hrbaté tělo s dlouhým kuželovitým čenichem, velmi velké vztyčené uši, relativně dlouhé a hubené nohy, tenký ocas. Jejich hmotnost sahá od 140 gramů do 4 kilogramů, ale nejvíce druhů váží asi jako středně rostlé kotě, tedy přibližně jeden kilogram.
Systematika a fylogeneze
editovatModerní systematika v rámci čeledi bandikutovitých řadí následující rody, řazené do tří podčeledí. Podčeledi Peroryctinae a Echymiperinae jsou si blízce příbuzné.[1][2]
- podčeleď Echymiperinae McKenna and Bell, 1997 – bandikutci pralesní
- rod Echymipera Lesson, 1842
- rod Microperoryctes Stein, 1932
- rod Rhynchomeles Thomas, 1920
- podčeleď Peramelinae Gray, 1825 – bandikuti ušatí
- podčeleď Peroryctinae Groves and Flannery, 1990 – bandikutci nosatí, syn. bandikutcovití
- rod Peroryctes Thomas, 1906
Reference
editovat- ↑ ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 115–116.
- ↑ https://www.itis.gov/servlet/SingleRpt/SingleRpt?search_topic=TSN&search_value=552316#null
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu bandikutovití na Wikimedia Commons
