Wikipedie

Arthur Schnitzler

rakouský lékař a spisovatel

Arthur Schnitzler (15. května 1862 Vídeň – 21. října 1931 Vídeň) byl rakouský prozaik, dramatik a lékař.

Arthur Schnitzler
Narození15. května 1862
Vídeň
Úmrtí21. října 1931 (ve věku 69 let)
Vídeň
Příčina úmrtícévní mozková příhoda a krvácení do mozku
Místo pohřbeníStarý židovský hřbitov ve Vídni
Povoláníspisovatel, dramatik, lékař-spisovatel, scenárista, psychiatr a romanopisec
Alma materAkademické gymnázium (1871)
Vídeňská univerzita
Tématamúzické umění
Významná dílaSnová novela
Rej
Slečna Elsa
Poručík Gustík
Milkování
OceněníBauernfeldova cena (1899)
Cena Franze Grillparzera (1908)
Raimund Award
Manžel(ka)Olga Schnitzler (1903–1921)
Partner(ka)Clara Katharina Pollaczek
DětiHeinrich Schnitzler
Lili Schnitzler
Paul Schnitzler
RodičeJohann Schnitzler
PříbuzníJulius Schnitzler a Gisela Hajek (sourozenci)
Marcus Hajek (švagr)
Michael Schnitzler[1] a Peter Schnitzler (vnoučata)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Arthur Schnitzler se narodil v roce 1862 ve Vídni jako syn předního laryngologa Johanna Schnitzlera a jeho ženy Louisy.

Již jako dítě se zajímal o literaturu, psal básně a hrál na klavír. Po maturitě na akademickém gymnáziu (1879) se však vydal ve šlépějích svého otce a na vídeňské univerzitě vystudoval medicínu. Přispíval do lékařského časopisu svého otce Internationale Klinische Rundschau. Velmi se zajímal o psychologii. Praxi absolvoval u psychiatra Theodora Meynerta, u nějž se seznámil s užitím hypnózy a sugesce. Tyto poznatky měly později vliv na jeho literární tvorbu. Od poloviny 80. let působil jako asistent nejdříve ve vídeňské Všeobecné nemocnici a poté na oddělení svého otce na Všeobecné poliklinice. Po otcově smrti roku 1893 si otevřel vlastní privátní praxi.

Dílo

editovat

Jeho literární kariéra začala v roce 1893, když zemřel jeho otec. Ve stejném roce vzbudilo jeho drama Anatol zájem veřejnosti i kritiky. To v roce 1900 následoval soubor deseti konverzačních jednoaktovek Der Reigen (česky většinou Rej nebo Kolo) o milostných vztazích vídeňské společnosti, které prostupují všemi společenskými vrstvami (od prostitutky přes vojáka, panskou, jejího pána atd. až k hraběti, který se stýká s prostitutkou z první aktovky), které zachycují jejich rozhovor před milostným aktem a po něm. Inscenování i knižní vydání této hry bylo cenzurou zakázáno a Schnitzler ji vydal samonákladem. Poprvé byla uvedena na jevišti až v Berlíně v roce 1920 a vyvolala skandál nedozírných obzorů. Pro svou otevřenou sexualitu byly i další jeho práce cenzurovány.

Psal především povídky, novely a divadelní hry, je však také autorem dvou románů. Jeho dílo bylo silně poznamenáno jeho lékařskou profesí a hlavně psychologickými a psychiatrickými poznatky. Často je označován jako literární protipól Sigmunda Freuda. Oba se však setkali pouze jednou, krátce poté, co Freud gratuloval Schnitzlerovi k 60. narozeninám. Schnitzlerova povídka Leutnant Gustl z roku 1900 je první případ užití proudu vědomí v německy psané literatuře.

 
Jeho hrob na centrálním hřbitově ve Vídni.

Schnitzler byl členem avantgardní umělecké skupiny Jung Wien. Ve vídeňských kavárnách Griensteidl a Herrenhoff, které byly pulzujícím srdcem vídeňského uměleckého světa, se setkával se spisovatelem Hugo von Hofmannsthalem. Tito dva, Hugo von Hofmannsthal a Arthur Schnitzler, jsou považováni za jedny z největších německy píšících dramatiků počátku 20. století.

Přestože kritizoval společnost za pokrytectví v oblasti sexu a erotiky a předsudkům vůči ženám, které se k těmto otázkám stavěly otevřeně, sám se odmítal oženit s ženou podobné pověsti. Před sňatkem s o dvacet let mladší herečkou Olgou Gussmanovou, se často stýkal s předními ženami vídeňské společnosti, aniž by bral v úvahu jejich společenské postavení. Po řadě bouřlivých let, naplněných hádkami, se rozvedli v roce 1921. Další ranou v jeho soukromém životě byla sebevražda jeho dcery Lily v Benátkách v roce 1929.

V roce 1926 vyšla jedna z Schnitzlerových dodnes nejoblíbenějších prací, novela Traumnovelle (česky Snová novela) o volnosti sexuální fantazie a váze naplněné manželské nevěry ve snu a nenaplněné nevěry ve skutečnosti, která se stala předlohou posledního filmu Stanleyho Kubricka Spalující touha.

Krom své literární činnosti si Schnitzler vedl od svých sedmnácti let až do smrti deník. V něm si zaznamenával všechny své přítelkyně (měl jich často více najednou) a vedl si pečlivé údaje o každém orgasmu. Zemřel v roce 1931 na krvácení do mozku. Byl pochován na centrálním hřbitově ve Vídni (Wiener Zentralfriedhof).

Přehled děl (výběr)

editovat

Divadelní hry

editovat
 
Schnitzler, Arthur. Lieutenant Gustl (1901)

Kratší próza

editovat
 
Schnitzler, Arthur. Traumnovelle (Berlin, 1926)
  • Umírání (Sterben, 1895)
    • č. Umírání, přel. Jos. Fr. Javůrek, 1898
  • Poručík Gustík (Lieutenant Gustl, 1901)
    • č. Lieutenant Gustl, přel. K. Šípek, 1904
  • Paní Beata a její syn (Frau Beate und ihr Sohn, 1913)
    • č. Paní Beata a její syn, přel. Josef Žemla, 1917
  • Casanovův návrat do vlasti (Casanovas Heimfahrt, 1918)
  • Slečna Elsa (Fräulein Else, 1924)
    • č. Slečna Elsa, přel. Vladimír Tomeš, 1977
  • Snová novela (Traumnovelle , 1926)
    • č. Snová novela, přel. Gabriela Veselá, 1992
    • na námět novely vznikl v roce 1999 film Spalující touha (Eyes wide shut)
  • Spiel im Morgengrauen (1927)
  • Útěk do temnoty (Flucht in die Finsternis, 1931)
    • č. Útěk do temnoty, přel. Gabriela Veselá, 1992

Romány

editovat
  • Cesta do šíra (Der Weg ins Freie, 1908)
    • č. Cesta do šíra, přel. Josef Žemla, 1923
  • Tereza. Kronika ženina života (Therese. Chronik eines Frauenlebens, 1928)
    • č. Tereza. Kronika ženina života, přel. Růžena Thonová, 1930

Autobiografie

editovat
  • Jugend in Wien, 1968

Deníky

editovat

Kromě toho byl vydán Schnitzlerův deník (v několika svazcích) i četná korespondence.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Dostupné online.
  2. ↑ Arthur Schnitzler: Anatol. Příběh první - Osudová otázka [online]. Český rozhlas, 2017-01-08 [cit. 2017-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-30. 
  3. ↑ Arthur Schnitzler: Dokolečka, dokola [online]. Český rozhlas, 2012-05-19 [cit. 2017-06-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ LENARTOVÁ, Eva. Schnitzler: Casanovův návrat do vlasti [online]. Český rozhlas, 2011-05-31 [cit. 2017-01-07]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • FLIEDL, Konstanze. Arthur Schnitzler. Stuttgart: Reclam, 2005. (německy) 
  • Schnitzler-Handbuch. Leben – Werk – Wirkung. Příprava vydání Christoph Jürgensen, Wolfgang Lukas a Michael Scheffel. Stuttgart [u.a.]: Metzler, 2014. ISBN 978-3-476-02448-0. (německy) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arthur_Schnitzler&oldid=23853590“