Arcibiskupský seminář v Praze

Arcibiskupský seminář v Praze je kněžský seminář pražské arcidiecéze, v němž se připravují seminaristé ke kněžské službě v některé z diecézí České církevní provincie, popř. v řeckokatolickém apoštolském exarchátu.

Arcibiskupský seminář v Praze
Arcibiskupský seminář v Praze Dejvicích
Arcibiskupský seminář v Praze Dejvicích
Účel stavby
Základní informace
Sloheklekticismus
Výstavba1923
Poloha
AdresaPraha 6-Dejvice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny

editovat
 
Budova Arcibiskupského semináře v Praze-Dejvicích, v popředí pomník kardinála Josefa Berana
 
Budova Arcibiskupského semináře osvětlená při příležitosti Červené středy

Za náboženské situace v Praze 16. století se katoličtí kněží připravovali v jezuitském konviktu. Pro zřízení semináře 1629 zakoupil kardinál Harrach budovu Králova dvora, ale činnost semináře byla zahájena až v roce 1635. Po zrušení jezuitského řádu roku 1775 se seminář přestěhoval do Klementina[1] a stal se jediným seminářem v Praze.

V dnešní budově v Dejvicích sídlí seminář od roku 1929 s nucenými přestávkami v letech 19391945, kdy byl umístěn v Dolních Břežanech a 19531990Litoměřicích.

Do 31. 12. 2017 byl součástí Univerzity Karlovy. Od 1. 1. 2018 existuje jako samostatná církevní právnická osoba, která byla založena dne 1. 10. 2017 Arcibiskupstvím pražským.

Rektoři

editovat

Vicerektoři

editovat

V některých obdobích bylo více vicerektorů, například v roce 1910 byli dva.

Spirituálové

editovat

V některých obdobích bylo více spirituálů.

Reference

editovat
  1. K tomu srov.: „V nejnádhernější části Klementinské kolleje, totiž vedle chrámu sv. Salvátora proti křížovnické a půl platnýřské ulici nachází se arcibiskupský seminář, který jeden dvůr z části, druhý vnitřní, v zahradu proměněný a kamenným vodometem ozdobený dvůr docela obkličuje, a od strany jmenovaných ulic dlouhými, ve všech patrách klenutými a malbami na obmýtce ozdobenými chodbami opatřen jest, a obyčejně 160–200 klerikům za společné obydlí slouží.“ ZAP, Karel Vladislav. Průwodce po Praze: potřebná příruční kniha pro každého, kdo se s pamětnostmi Českého hlawního města seznámiti chce. W Praze: Bedřich Krečmár, 1848, s. 113. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:9fe025cf-59fa-4e87-be09-7cf8cc6a4782, 10. května 2024.

Externí odkazy

editovat