Archivace DNA
Archivace DNA je uložení kompletní nebo částečné genetické informace za účelem jejího dalšího zpracování nebo pro dlouhodobé uchování do budoucnosti.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/78/Biometrika.jpg/220px-Biometrika.jpg)
Genetická informace je uložena ve formě tzv. DNA (deoxyribonukleová kyselina). Molekula DNA v sobě nese sekvence nezbytné pro vznik, vývoj, růst, obnovu, funkčnost a vlastnosti celého organismu. Se zánikem organismu mizí zároveň informace uložené v DNA.
Technologie archivace DNA se liší podle formy a doby zamýšleného uchování. Běžné technologie slouží pro krátkodobé uchování vzorku v laboratoři, který je určen k dalšímu rozboru v relaci několika dní; pokročilé technologie se používají za účelem dlouhodobé archivace například vzácných živočichů či rostlin.
Důvody k archivaci lidské DNA
editovatExistuje několik možných důvodů k archivaci lidské DNA:
- Diagnostika patologických mutací vedoucích k dědičným onemocněním: Existuje přibližně 6 tisíc genetických onemocnění a málokterá z nich jsou léčitelná. Lékařská věda rychle postupuje a v blízké budoucnosti může být užitečné mít k dispozici informace o vlastní genetické výbavě nebo genech našich předků.
- Chovné účely a studium genetických vloh: Diverzita je základem zdravé populace. Složení druhů na Zemi se s časem mění a některé druhy vymírají. Zachováním DNA a vytvořením DNA archivů živočišných a rostlinných druhů přispívá věda k ochraně rozmanitosti druhů na Zemi a jejich případné záchraně.
- Znalost genetické výbavy a sledování změn v čase pomáhá při výzkumu nemocí. Archivovaná DNA může být využita například pro sledování frekvence výskytu patologické mutace v populaci.[1][2]
Způsob archivace DNA
editovatPro archivaci velkého množství vzorků DNA jsou zřizovány tzv. banky DNA. Tyto sbírky mohou obsahovat vzorky DNA různých organismů – od plazmidů přes bakterie, viry, parazity a další mikroorganismy, až po složitější formy života jakou jsou rostliny, zvířata a lidé.
Při tvorbě rozsáhlejších archivů DNA je zvláště důležitý způsob identifikace vzorku. K těmto účelům se dnes využívají číselná kódová značení, například čarový kód. Správná a rychlá identifikace vzorku DNA umožňuje rychlý přístup k informacím o uloženém vzorku.
Typy archivačních metod
editovatExistuje několik typů archivačních metod:
- zamrazení vzorků – metoda založená na technologii zamrazení vzorku pomocí mrazicích boxů (-70 °C) nebo kapalného dusíku (-196 °C),
- FTA karty – metoda používající k archivaci tzv. FTA karty, tj. nosiče obsahující stabilizační látku, archivace při běžných teplotách.[3]
- Plastové mikro zkumavky – laboratorně zpracovaná DNA se uchovává při teplotách od -20 °C v sériově vyráběných plastových mikro zkumavkách.
- anhydrobiotická stabilizace – DNA je smíchána se speciální sloučeninou, která zajišťuje její dlouhodobou stabilitu[4][5][6]
Reference
editovat- ↑ Risch et al., 2006
- ↑ PressReader.com - Connecting People Through News. www.pressreader.com [online]. [cit. 2018-05-30]. Dostupné online.
- ↑ Smith et Burgoyne, 2004
- ↑ Systém pro dlouhodobou archivaci vzorků DNA. Chemagazín [online]. [cit. 2013]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-30.
- ↑ Česká inovace [online]. [cit. 2013-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-29.
- ↑ VANĚK, Daniel. Průvodce DNA testováním a genetickou genealogií. Praha: Forenzní DNA servis, s.r.o., 2016. ISBN 978-80-904958-1-4.