Antonio Bertali

italský hudební skladatel a houslista

Antonio Bertali (patrně březen 1605, Verona17. dubna 1669, Vídeň) byl italský hudební skladatel a houslista.

Antonio Bertali
Narozeníbřezen 1605
Verona
Úmrtí17. dubna 1669 (ve věku 64 let)
Vídeň
Povoláníhudební skladatel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se ve Veroně a základní hudební vzdělání získal u Stefana Bernardiho. Kolem roku 1624 vstoupil do služeb vídeňského dvora jako instrumentalista („valoroso nel violino“) a brzy mu byla svěřena produkce hudby k výjimečným příležitostem. Roku 1649 se stal dvorním kapelníkem a v této funkci vytvořil velké množství duchovní hudby i brilantní instrumentální sonáty; a zasloužil se o rozvoj vídeňské operní scény. Pracoval rovněž pro biskupský dvůr v Kroměříži. V tamějším hudebním archivu je dochováno velké množství jeho zejména instrumentálních skladeb. Antonio Bertali byl znám napříč Evropou zejména jako skladatel baletů a oper. Teoretik a skladatel Christoph Bernhard jej zmiňuje jako příklad divadelního stylu (stylus luxurians).

Dílo (výběr)

editovat

Bertaliho skladby jsou komponovány ve stylu ostatních severoitalských skladatelů té doby. Byl velmi plodný skladatel. Komponoval opery, oratoria, velké množství liturgických skladeb a komorních děl. Zejména jeho opery jsou z důležité z hlediska konsolidace italské opery seria ve Vídni. Přibližně polovina z jeho děl je ztracena. Většina jeho dochovaných skladeb pochází z opisů jeho současníků, zejména z pozůstalosti Pavla Josefa Vejvanovského. Některé skladby jsou uloženy ve vídeňské Hofbibliothek, v knihovně benediktínského kláštera Kremsmünster v Rakousku a v Kroměříži. Nejdůležitějším zdrojem informací o Bertaliho díle je, vídeňský katalog Distinta Specificatione, který uvádí tituly a notové záznamy více než 2000 skladeb.

Vokální skladby

editovat
  • Donna real (1631, komponováno pro svatební hostinu budoucího císaře Ferdinanda III. Habsburského se španělskou infantkou Marií Annou)
  • Le strage de gl'innocenti (Vražda neviňátek)
  • Missa Ratisbonensis (1636)
  • Missa Resurrectionis pro sbor, 2 trubky, 2 lesní rohy, 5 trombonů, smyčce a basso continuo
  • Missa semiminima pro sbor, 4 trombony, smyčce a basso continuo
  • Lamento della regina d'Inghilterra
  • Requiem pro Ferdinanda II. (1637)
  • 32 mší
  • 8 requiem
  • 75 motet
  • 78 žalmů
  • Více než 50 Introitus
  • Řada dalších světských i duchovních kantát
  • L'inganno d'amore; 1653 Řezno
  • Theti favola dramatica; 13. červen1656 Vídeň
  • Il re Gilidoro favola; 19. únor 1659 Vídeň
  • La magia delusa; 4. červen 1660
  • Gli amori d'Apollo con Clizia; 1. březen 1661 Vídeň
  • Il Ciro crescente 3 Intermezzi zu Il pastor fido; 14. červen 1661 zámecký park Laxenburg
  • La Zenobia di Radamisto; 18. listopad 1662
  • L'Alcindo; 20. duben 1665 Vídeň
  • La contesa dell'aria e dell'acqua festa a cavallo; 24. leden 1667 Vídeň

Instrumentální skladby

editovat
  • Sonata Leopoldus I.
  • Tausend Gülden Sonate
  • Ciaconna in C-Dur pro housle a basso continuo
  • Mnoho dalších sonát, sonatin a suit

Spisy o hudbě

editovat
  • Instructio musicalis (archiv kláštera v Kremsmunsteru)
  • Sequutur regulae compositionis (Vídeň, Nationalbibliothek)

Literatura

editovat
  • N. M. Jensen: The Instrumental Music for Small Ensemble of Antonio Bertali. In DAM (20) 1992, str. 25–43
  • L. Kačic: Ein Raubdruck aus den Jahren 1671–1672: S. Capricornus oder A. Bertali?. in Musik des 17. Jahrhunderts und Pavel Vejvanovský, Kroměříž 1993, str. 237–240
  • H. Knaus: Die Musiker im Archivbestand des kaiserlichen Obersthofmeisteramtes (1637–1705). Vienna 1967–1969
  • C. La Roche: Antonio Bertali als Opern- und Oratorienkomponist, Wien, Universität
  • S. S. Olsen: Antonio Bertali’s La strage degl’innocenti: an Edition with Commentary, University of Columbia, Missouri, 1972
  • A. Orel: Die Kontrapunktlehrer von Poglietti und Bertali. In Kongress Bericht, Bamberg 1953
  • R. Schaal: Die Tonkünstler-Porträts der Wiener Musiksammlung von Aloys Fuchs. Wilhelmshaven 1970
  • G.D. Zink: The Large-Ensemble Sonatas of Antonio Bertali and their Relationship to the Ensemble Sonata Traditions of the Seventeenth Century. Washington University 1989

Externí odkazy

editovat