Antologie Planudea
Antologie Planudea nebo Řecká antologie Planudea (latinsky Anthologia Graeca Planudea), původním názvem Antologie různých epigramů (řecky Ἀνθολογία διαφόρων ἐπιγραμμάτων) je antologie řeckých epigramů nazvaná podle byzantského mnicha a polyhistora Maxima Planuda, který ji sestavil roku 1299 na základě starších souborů, především sbírky od Kónstantina Kefala. Vypustil z ní ale mnoho epigramů a přidal tam své vlastní. Před objevením Palatinské antologie byla tato antologie jediným pramenem pro poznání řecké epigramatiky.[1][2][3]
Rukopisy a tištěná vydání antologie
editovatAntologie je uchována ve třech rukopisech. První z roku 1299 je uložen v Bibliotece Marciana v Benátkách[4], další dvě neúplné kopie, napsané pod dohledem Planuda kolem roku 1300 až 1302, se nacházejí v Britské knihovně v Londýně a ve Francouzské národní knihovně v Paříži.[5]
První tištěné vydání antologie vzniklo roku 1494 ve Florencii a je dílem řeckého učence Januse Laskarise.[6] Další tři vydání vyšly v Benátkách v letech 1503, 1521 a 1551 zásluhou Alda Manutia.[7] Možno je také jmenovat vydání od Henrica Stephana v Paříži z roku 1566[8] nebo pětidílné vydání z let 1795 až 1822 v Utrechtu s latinským překladem Huga Grotia a s názvem Anthologia Graeca cum versione latina Hugonis Grotii.[9]
Obsah antologie
editovat
Antologie má sedm abecedně uspořádaných knih: epigramy epideiktické, satirické, pohřební, ekfrastické, Christodóra z Koptu, votivní (děkovné) a milostné. Celkem obsahuje 2400 epigramů, z nichž pouze 388 není obsaženo v Palatinské antologii. V moderních vydáních k ní proto tyto epigramy bývají připojovány jako XVI. kniha s názvem Appendix Planudea.[1][2] Obě antologie společně tvoří téměř celou část tzv. Řecké antologie (Anthologia Graeca).[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b BORECKÝ, Bořivoj. DOSTÁLOVÁ, Růžena a kol.: Slovník spisovatelů - Řecko, Praha: Odeon 1975. S. 106.
- ↑ a b MACKAIL, John William. Select Epigrams from the Greek Anthology. Project Gutenberg 2000.
- ↑ JUREWICZ, Oktawiusz. Historia literatury bizantyńskiej Wroclaw: Ossolineum 2007. S. 219. [dále jen Jurewicz].
- ↑ Venezia, Biblioteca Nazionale Marciana, Gr. Z. 481 (=863)
- ↑ MARTIN, Marcel: Překladatelské a editorské dílo Maxima Planúda v kontextu raného palaiologovského období. in Historica Olomucensia 55–2018, Sborník prací historických XLV. Univerzita Palackého v Olomouci , katedra historie 2018. S. 55-86.
- ↑ Lascaris, Janus - Archivio possessori
- ↑ GRAFTON, Anthony a kol. Classical Tradition. Harvard University Pres 2010. S. 411.
- ↑ Anthologia Diaphorôn Epigrammatôn Palaiôn - Internet Archive
- ↑ Anthologia Graeca cum versione latina Hugonis Grotii - The Online Books Page
- ↑ The Greek Anthology, with an English Translation - The Online Books Page
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antologie Planudea na Wikimedia Commons 
Dílo Ανθολογία του Πλανούδη ve Wikizdrojích (řecky)- Anthologiae planudeae - Appendix Barberino-Vaticana, , Leo Sternbach (ed.), Lipsiae, in aedibus B. G. Teubneri, 1890.
