Wikipedie

Bořivoj Borecký

Narozen 26.3.1922 v Praze, zemřel 1995. PhDr. CSc., docent katedry antického starověku, překlady a výbory z oboru.

Bořivoj Borecký (26. března 1922, Praha – 10. prosince 1995, tamtéž) byl český klasický filolog, literární historik, jazykovědec, vysokoškolský pedagog, překladatel a editor.[1][2][3]

Bořivoj Borecký
Narození26. března 1922
Praha
Úmrtí10. prosince 1995 (ve věku 73 let)
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povoláníklasický filolog, literární historik, jazykovědec, vysokoškolský pedagog, překladatel, editor
Národnostčeská
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

V útlém dětství ztratil otce a během studií musel překonávat existenční problémy. Maturoval roku 1941 v klasickém gymnáziu na Vinohradech, na vysokou školu však nemohl pro uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace nastoupit. Vstoupil do odboje, roku 1942 byl gestapem zatčen a odsouzen k devíti letům vězení. Za svoji odbojovou činnost se po válce stal nositelem Československého válečného kříže 1939, Československé vojenské medaile za zásluhy I. stupně a Pamětního odznaku druhého národního odboje.[1]

Po otevření vysokých škol vystudoval v letech 1945–1950 klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a roku 1952 obhájil doktorskou disertační práci s názvem Výroba chleba a mouky v Pompejích. Dále se orientoval na sociální problémy a kulturu starověké řecké společnosti a roku 1964 napsal kandidátskou disertační práci Primitivní dělení společných statků, jeho termíny a přežitky v řečtině doby klasické věnovanou přežitkům archaických kmenových představ v klasické řečtině. K dalším okruhům jeho vědecké činnosti patřilo starověké řecké divadlo. Od roku 1965 působil jako docent na Katedře věd o antickém starověku, od roku 1977 jako její vedoucí. Své poznatky publikoval v celé řadě českých i zahraničních časopisů.[1][3]

Velice se zasloužil o vydávání antické literatury, jejíž díla zpřístupňoval předmluvami, doslovy a některé i svými překlady. Patřil rovněž k autorům řady encyklopedií a slovníků, kterými se podílel na oživení zájmu o antickou kulturu. V rukopise zanechal obsáhlou práci o řecké tragédii.[4]

Výběrová bibliografie

editovat

Vědecké a populárně naučné práce

editovat
  • Výroba chleba v Pompejích (1951), doktorská disertační práce.
  • Kladensko v revolučních letech 1917-1921, Praha: Státní nakladatelství politické literatury 1954.
  • Antická kultura, Praha: Orbis 1961, vedoucí autorského kolektivu (autor přemluvy a části s názvem Řecká literatura).
  • Primitivní dělení společných statků, jeho termíny a přežitky v řečtině doby klasické (1964), kandidátská disertační prácw.
  • Survivals of some tribal ideas in classical Greek (Přežitky některých kmenových představ v klasické řečtině), Praha: SPN 1965, překlad předcházející práce považované za nejvýznamnější Boreckého dílo. Rozborem terminologie antických autorů pro dělení společných statků dochází autor k závěrům o postavení člověka v tehdejší společnosti.[3]
  • Encyklopedie antiky, Praha: Academia 1973, spoluautor.
  • Slovník latinských spisovatelů , Praha: Odeon 1984, spoluautor.
  • Slovník spisovatelů. Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura, Praha: Odeon 1975, vedoucí autorského kolektivu společně s Růženou Dostálovou.

Překlady, doslovy a předmluvy

editovat
  • Ovidius: Žalozpěvy, Praha: SNKLHU 1953, předmluva.
  • Petronius: Hostina u Trimalchiona, Praha: SNKLHU 1959, předmluva.
  • Antické novely, Praha: SNKLU 1965, komentovaný a vysvětlujícím doslovem opatřený překlad starověkých řeckých a římských povídek a novel, spolupřekladatel.
  • Ovidius: Kalendář; Žalozpěvy; Listy z Pontu, Praha: Odeon 1966, doslov.
  • Aischylos: Prométheus, Praha: Orbis 1969, doslov.
  • Antické tragédie, Praha: Odeon 1970, doslov.
  • Láska a dobrodružství, Praha: Odeon, 1971, první svazek osmidílného cyklu Antická próza, uspořádání výboru a předmluva.
  • Láska a válka, Praha: Odeon, 1971, druhý svazek osmidílného cyklu Antická próza, uspořádání výboru a předmluva.
  • Hérodotos: Dějiny, Praha: Odeon 1972, předmluva.
  • O cizích osudech, Praha: Odeon, 1972, třetí svazek osmidílného cyklu Antická próza, uspořádání výboru a doslov.
  • O vlastním osudu, Praha: Odeon, 1973, čtvrtý svazek osmidílného cyklu Antická próza, uspořádání výboru a doslov.
  • Tribuni výmluvnost, Praha: Odeon, 1974, pátý svazek osmidílného cyklu Antická próza, uspořádání výboru a doslov.
  • Píši Ti, příteli, Praha: Odeon, 1975, šestý svazek osmidílného cyklu Antická próza, uspořádání výboru a doslov.
  • Sofoklés: Tragédie, Praha: Svoboda, 1975, předmluva.
  • Báje a povídky, Praha: Odeon, 1976, sedmý svazek osmidílného cyklu Antická próza, uspořádání výboru a doslov.
  • Dialog a satira, Praha: Odeon, 1977, osmý svazek osmidílného cyklu Antická próza, uspořádání výboru a doslov

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c BORECKÝ Bořivoj - Biografický slovník
  2. ↑ Bořivoj Borecký - abart
  3. ↑ a b c Listy filologické CXiX 1996 1-4, Kabinet pro klasická studia při Filosofickém ústavu Akademie věd ČR 1996. S. 221.
  4. ↑ Bořivoj Borecký - Databáze českého uměleckého překladu

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bořivoj_Borecký&oldid=24003759“