André Marie Constant Duméril

André Marie Constant Duméril (1. ledna 1774 Amiens14. srpna 1860 Paříž) byl francouzský zoolog a lékař.

André-Marie-Constant Duméril
Narození1. ledna 1774
Amiens
Úmrtí14. srpna 1860 (ve věku 86 let)
Paříž
Alma materPařížská univerzita
PracovištěNárodní přírodopisné muzeum
Lékařská fakulta v Paříži
Oborzoolog
Manžel(ka)Alphonsine de La Roche
DětiAuguste Duméril
PříbuzníAdèle Duméril (vnučka)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel z osmi dětí řadového úředníka a jen díky státnímu stipendiu vystudoval medicínu v Rouenu. V roce 1801 se stal profesorem anatomie na École de médecine de Paris.[1] Působil jako vojenský lékař a věnoval se výzkumu žluté zimnice.

Na počátky jeho vědecké dráhy měli vliv Georges Cuvier, Alexandre Brongniart a Bernard Germain de Lacépède. Od roku 1803 působil v Muséum national d'histoire naturelle, kde nahradil Lacépèda po jeho odchodu do politiky. Zaměřil se na herpetologii, ichtyologii a entomologii a založil vivárium v pařížské Jardin des Plantes.[2] K jeho významným publikacím patří Traité élémentaire d'Histoire naturelle, Zoologie analytique a Erpétologie générale ou Histoire naturelle complète des reptiles.[3]

Jeho nejčastějším spolupracovníkem byl Gabriel Bibron. Společně popsali desítky nových druhů, jako jsou např. zmije gabunská, krajta vodní, chameleon jemenský, ještěrka severoafrická, pelusie černá, nosatka Darwinova nebo pralesnička dvoubarvá. Jako první vyčlenil kmen ramenonožců. K druhům, které jsou po něm pojmenovány, patří kranas Dumerilův, varan Dumérilův nebo hroznýš Dumérilův.

V roce 1816 byl zvolen členem Francouzské akademie věd. V roce 1860 obdržel Řád čestné legie.

Jeho tchánem byl lékař a přírodovědec Daniel Delaroche.[4] Zoologii se věnoval rovněž jeho syn Auguste Duméril.

V pařížské Quartier de la Salpêtrière je po něm pojmenována ulice rue Duméril.

Reference

editovat
  1. Histoire de la médicine Dostupné online
  2. Encyclopédie Larousse Dostupné online
  3. Comité des travaux historiques et scientifiques Dostupné online
  4. Une correspondance familiale Dostupné online

Externí odkazy

editovat