Wikipedie

Alokázie

rod rostlin

Alokázie (Alocasia) je rod rostlin z čeledi árónovité (Araceae). Jsou to středně velké až mohutné byliny s tlustým podzemním oddenkem. Květy jsou jednopohlavné, uspořádané v palici s toulcem. Rod zahrnuje asi 60 až 70 druhů a je přirozeně rozšířen v tropech a subtropech Asie, Austrálie a Tichomoří.

Jak číst taxoboxAlokázie
alternativní popis obrázku chybí
Alocasia odora
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídajednoděložné (Liliopsida)
Řádžabníkotvaré (Alismatales)
Čeleďárónovité (Araceae)
Rodalokázie (Alocasia)
(Schott) G. Don, 1839
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mohutný druh Alocasia macrorrhizos je v tropech pěstován pro škrobnaté oddenky. Některé druhy s ozdobnými listy jsou pěstovány jako tropické okrasné rostliny, zejména kultivar Alocasia 'Amazonica', který je nabízen i jako pokojová rostlina. Alokázie mají význam i v domorodé medicíně. Alokázie jsou často jedovaté rostliny s dráždivou šťávou. Některé druhy jsou jedlé, ale před konzumací je nutno je tepelně zpracovat.

Charakteristika

editovat

Alokázie tvoří 2 základní růstové typy. Pozemní druhy mají často robustní vzrůst a rostou buď solitérně, nebo v malých skupinách. S oblibou vyhledávají bažinatá místa. Naproti tomu druhy skalnatých podloží rostou často pospolitě a jsou celkově drobnější. Vyskytují se ve skalních puklinách nebo v humózních uloženinách v prohlubních, nezřídka na vápenci.[1]

Popis

editovat

Alokázie jsou stálezelené nebo řidčeji sezónně zatahující byliny středního až robustního vzrůstu. Rostliny obsahují čirou nebo mléčnou latexovou šťávu. Stonek je tlustý, často podzemní, případně přímý a později vystoupavý, řidčeji dlouhý a plazivý. Listy jsou zpravidla nahloučené ve vrcholové růžici (méně často střídavé), dlouze řapíkaté. Čepele listů bývají v mládí štítovité, později střelovité, případně srdčité nebo štítovité. Žilnatina je zpeřená, postranní žilky se u okraje sbíhají do sběrné žilky. Květenství vyrůstají po 1 nebo více a jejich stopky jsou zpravidla kratší než řapíky listů. Toulec je vytrvalý, mezi trubkou a čepelí silně zaškrcený. Palice je kratší než toulec, krátká samičí zóna je od samčí oddělena užší zónou sterilních květů. Květy jsou jednopohlavné a bezobalné. V samčích květech je zpravidla 3 až 12 (řidčeji více) tyčinek, semeník samičích květů obsahuje buď jedinou komůrku nebo je ve vrcholové části rozdělen na 3 až 4 komůrky. Obsahuje 6 až 10 vajíček a nese krátkou čnělku zakončenou laločnatou, hlavatou bliznou. Plody jsou červené bobule obsahující 1 až 5 semen a sdružené do palicovitého plodenství.[2][3]

  •  
    List Alocasia macrorrhizos
  •  
    Drobnější druh Alocasia augustiana
  •  
    Květenství Alocasia macrorrhizos
  •  
    Plodenství Alocasia odora

Rozšíření

editovat

Rod alokázie zahrnuje asi 60 až 70 druhů. Pochází výhradně z tropů a subtropů Starého světa. Areál rozšíření sahá od Indie přes jižní Čínu, Indočínu a jihovýchodní Asii po Austrálii a Oceánii. Druhy Alocasia macrorrhizos, A. plumbea a A. cucculata jsou pěstovány v tropech celého světa. Alokázie nejčastěji rostou v podrostu vlhkých tropických a subtropických lesů.[2] Vyhledávají spíše rozvolněné porosty a často rostou podél vodních toků v polostínu nebo na plném slunci.[1]

Ekologické interakce

editovat

Květy alokázií jsou opylovány různým hmyzem, zejména mouchami a brouky z čeledí lesknáčkovití, vrubounovití a drabčíkovití.[4] V květenstvích se vyvíjejí různé druhy drobných mušek rodu Colocasiomyia z čeledi octomilkovití. Samičky, přilákané teplem a intenzivním pachem, se živí pylem a kladou zde vajíčka. Larvy se živí odumírajícími tkáněmi květenství, aniž by poškozovaly vyvíjející se semena, a v květenství se i kuklí.[5][6] V toulci dochází podobně jako u některých jiných árónovitých k tvorbě tepla. U druhu Alocasia pubera může teplota v toulci přesahovat teplotu okolí až o 22 °C.[7]

Jedovatost

editovat

Alokázie obsahují podobně jako většina jiných zástupců árónovitých v tkáních rafidy šťavelanu vápenatého, které při požití rostliny způsobují podráždění sliznic úst a jícnu, projevující se zejména pálením a otoky, ztíženým polykáním, případně i zvracením. Prognóza bývá navzdory intenzivnímu průběhu příznivá a lékařské ošetření je zřídka zapotřebí. Ve vážných případech se nasazují protizánětlivé prostředky. Důkladnou tepelnou úpravou před konzumací jedlých druhů (A. macrorrhizos) se tento účinek deaktivuje. Kontakt se šťávou z rostlin může způsobit podráždění kůže, při vniknutí do oka může následovat vážný zánět spojivek.[8][9][10] Alocasia macrorrhizos obsahuje ve všech částech s výjimkou hlíz kyanogenní glykosid triglochinin. Z rostliny byl izolován lektin toxický pro některý hmyz včetně housenek běláska řepového. V některých druzích alokázií jsou obsaženy neurotoxiny, např. sapotoxin v Alocasia odora.[11][12]

Taxonomie

editovat

Rod Alocasia je v rámci čeledi Araceae řazen do podčeledi Aroideae a tribu Colocasieae. Do tohoto tribu je řazeno celkem 6 rodů, ze známějších je to Alocasia, Colocasia a Remusatia. Rod Alocasia je vegetativně podobný příbuznému rodu Colocasia. Lze jej odlišit podle přítomnosti voskových žlázek v paždí postranních žilek na rubu listů a podle plodů. Alokázie mají plody červeně zbarvené a s několika velkými semeny, zatímco u kolokázií jsou nenápadně zbarvené a obsahují mnoho drobných semen obklopených slizem. Oba rody se liší rovněž placentací (bazální u alokázie, parietální u kolokázie) a architekturou květenství.[3]

Význam

editovat
 
List Alocasia 'Amazonica'

Druh Alocasia macrorrhizos je pěstován zejména v jihovýchodní Asii a Oceánii pro jedlé, škrobnaté hlízovité oddenky. Konzumují se vařené nebo pečené.[13][9] Nejsou ovšem jako potrava příliš vyhledávané a mají význam spíše v dobách nedostatku. Hlízy slouží jako zdroj kvalitního, dobře stravitelného škrobu. Po uvaření jsou jedlé i mladé listy. Oddenky se používají i v tradiční indické medicíně a v lidové medicíně Nové Guiney a jihovýchodní Asie.[12]

Některé druhy jsou pěstovány jako tropické okrasné rostliny. Poměrně častá je na trhu zejména Alocasia 'Amazonica', která je nabízena i jako pokojová rostlina. Je to kříženec 2 asijských druhů, vzniklý v 50. letech 20. století v kultuře, a s Amazonií má společný jen název. Často je označován neplatným botanickým názvem Alocasia × amazonica. Vyznačuje se velmi zdobnými listy neobvyklého vzhledu, pro které je někdy nazýván "africká maska". Ve sklenících botanických zahrad se pěstují i jiné druhy s ozdobnými listy, např. Alocasia cuprea a Alocasia longiloba (syn. A. lowii var. picta).[8] V tropických parcích jsou občas vysazovány na okrasu i rostliny velkolistého druhu Alocasia macrorrhizos.[12]

  •  
    Hlízy Alocasia macrorrhizos v Indii
  •  
    Alocasia micholitziana 'Frydek'
  •  
    Ozdobné listy Alocasia cuprea
  •  
    Alocasia 'Portodora'

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b CROAT, Thomas B. Ecology and life forms of Araceae. Aroideana. 1988, čís. 11(3). 
  2. ↑ a b MAYO, J.S.; BOGNER, J.; BOYCE, B.C. The genera of Araceae. Kew: The Trustees, 1997. ISBN 1-900347-22-9. (anglicky) 
  3. ↑ a b LI, Heng; BOYCE, Peter C. Flora of China: Alocasia [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ GIBERNAU, Marc. Pollinators and visitors of Aroid inflorescences. Aroideana. 2003, čís. 26. 
  5. ↑ CHARTIER, Marion; GIBERNAU, Marc; RENNER, Susanne S. The evolution of pollinator-plant interaction types in the Araceae. Evolution. 2013, čís. 68(5). 
  6. ↑ PROCTOR, Michael; YEO, Peter; LACK, Andrew. The natural history of pollination. London: Collins, 1996. (anglicky) 
  7. ↑ ROBACKER, David C.; MEEUSE, Bastiaan J.D.; ERICKSON, Eric H. Floral Aroma: How Far Will Plants Go to Attract Pollinators?. BioScience. Jun. 1988, čís. 38(6). 
  8. ↑ a b BRICKELL, Christopher (ed.). Encyclopedia of plants & flowers. [s.l.]: American Horticultural Society, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-6857-0. (anglicky) 
  9. ↑ a b PRANCE, Ghillean; NESBITT, Mark. The cultural history of plants. [s.l.]: Routledge, 2005. (anglicky) 
  10. ↑ KNIGHT, Anthony P. A guide to poisonous house and garden plants. [s.l.]: CRC Press, 2006. (anglicky) 
  11. ↑ KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  12. ↑ a b c LIM, T.K. Edible medicinal and nonmedicinal plants: Volume 9, modified stems, roots, bulbs. [s.l.]: Springer, 2015. ISBN 978-94-017-9510-4. (anglicky) 
  13. ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alokázie&oldid=20714605“