Wikipedie

Alois Masák

český architekt, též úředník ministerstva školství

Alois Masák (12. června 1877 Hradčany[1] – 3. června 1925 Malá Strana[2]) byl český secesní architekt činný v Praze, autor architektonických ilustrací, dokumentátor architektonických památek a středověkých nástěnných maleb.[3][4]

Alois Masák
Narození12. června 1877
Rakousko-Uhersko Hradčany
Úmrtí3. června 1925 (ve věku 47 let)
Československo Malá Strana
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUmělecko-průmyslová škola v Praze
Povoláníarchitekt
ZaměstnavatelČeskoslovenský státní ústav fotoměřický v Praze
Domovské městoPraha
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

editovat

Narodil se 12. června 1877 v domě čp. 102 na pražských Hradčanech Františku Masákovi, dozorci v zemské káznici v Praze, a Antonii, za svobodna Sochorové. Otec pocházel ze Zvěrkovic a matka z Jarpic.[1]

Již v letech 1891–1894, od svých čtrnácti let, navštěvoval kurzy na Všeobecné škole pro figurální a ornamentální modelování, založené na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v roce 1885. Studentům poskytovala umělecké vzdělání v předmětech modelování, řezbářství, kresba i deskriptivní kresba či dějiny umění. Absolvování takové "všeobecné školy" a dosažení věku sedmnácti let bylo podmínkou pro přijetí na některou ze "speciálních škol", v případě Masáka na tzv. Odbornou školu pro dekorativní architekturu, kterou absolvoval pod vedením Bedřicha Ohmanna v letech 1894–1898.[5]

 
Alois Masák: Kazatelna v kostele svatého Mikuláše v Lounech[6]

V roce 1898 se společně s Rudolfem Vanderlindem věnoval zaměřování a dokumentaci památek v tehdejším roudnickém okrese, aby výsledné plánové i kresebné podklady mohly být zpracovány do podoby knižních ilustrací pro Matějkův Soupis památek vydaný v témže roce.[7] V letech 1890–1900 pak stejným způsobem dokumentoval památky ve východní části tehdejšího karlínského okresu pro Soupis památek Antonína Podlahy a Eduarda Šittlera vydaný v roce 1901[8] a nakonec v letech 1902–1903 sám zpracovával měřickou a kresebnou dokumentaci památek v okrese Mladá Boleslav, pro ilustrace Barešova Soupisu památek vydaného v roce 1905, podobně jako v předchozích případech, nákladem Archeologické komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.[9][3]

Při zpracovávání dokumentace ke kostelu svatého Klimenta ve Staré Boleslavi, v němž byly nedlouho před tím objeveny raně středověké nástěnné malby, vytvořil i jejich faksimile, kresebné kopie v měřítku 1:1 na pauzovací papír, které následně koloroval akvarelovými barvami. Tyto kopie byly barevně reprodukovány v Památkách archeologických.[10]

Praxi a zručnost získanou při této měřické a kreslířské činnosti mohl později uplatnit ve Státním fotoměřickém ústavu, do kterého nastoupil jako adjunkt v roce 1919 a do své předčasné smrti byl jeho prvním a jediným stálým zaměstnancem, což bylo způsobeno nejen nedostatkem finančních prostředků, ale i kvalifikovaných pracovníků. Jeho pracovištěm byly tři místnosti strahovského kláštera, o který se dělily Fotoměřický ústav, Státní archeologický ústav a Státní památkový úřad pro Čechy v Praze.[11] Z jeho zdejší šestileté činnosti bývá nejvíce vyzdvihováno zaměření Staronové synagogy v průběhu její rekonstrukce v letech 1922–1923 a faksimile nástěnných maleb provedených obdobně jako ve Staré Boleslavi. Jsou to zejména kopie raně gotických maleb v kostele svatého Prokopa v Krupce v roce 1921, které jsou nyní jedním z mála dokladů jejich existence, neboť kostel v roce 1939 vyhořel a zbylo z něj jen obvodové zdivo, či faksimile gotických nástěnných maleb v děkanském kostele v Písku.[12]

Architektonická tvorba

editovat
 
Holešovice čp. 727, Pplk. Sochora 25 a 27
 
Nusle čp. 45, Boleslavova 9 a Na Fidlovačce 1

Vlastní architektonické činnosti se věnoval zejména v druhé dekádě 20. století a je považován za představitele geometrické secese.[13] Projektoval zejména vícepatrové činžovní domy, často s osově symetrickou fasádou a akcentovaným nejvyšším patrem nad zvýrazněnou římsou.[14]

Bubeneč

  • Nárožní činžovní dům čp. 332, Ovenecká 38 a U studánky 32 (1910–1911)[14]
  • Tři sousední činžovní domy, Ovenecká 364/28, 363/30 a 315/32 (1911)[15]
  • Nárožní činžovní dům čp. 341, Ovenecká 46 a U Akademie 15 (1911)[14]

Holešovice

  • Činžovní dvojdům čp. 727, sídlo Úřadu pro ochranu osobních údajů, Pplk. Sochora 25 a 27 (1909)
  • Dva sousední činžovní domy, Dukelských hrdinů 469/25 a 470/27 (1910)
  • Činžovní dům, Milady Horákové 1071/71 (1911)[14]
  • Nárožní činžovní dům čp. 1072, Ovenecká 17 a Jirečkova 2 (1911–1912)
  • Nárožní činžovní dům čp. 381 U Města Prahy, Ovenecká 19 a Milady Horákové 69, společně s Karlem Veselým (1911–1912)[14][16]
  • Nárožní činžovní dům čp. 1118, Jankovského 14 a Heřmanova 11 (1913–1914)[15]

Nusle

  • Nárožní činžovní dům čp. 45, Boleslavova 9 a Na Fidlovačce 1, pozdně secesní stavba s kubistickými prvky chráněná jako kulturní památka ČR (1912–1914)[17]

Staré Město

  • Činžovní dům, Jakubská 744/4, společně s Josefem Sochorem (1911–1912)[18]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Matrika narozených, STR N10. S. 99. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-10]. S. 99. Dostupné online. 
  2. ↑ Matrika zemřelých, MIK Z26. S. 199. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-01-10]. S. 199. Dostupné online. 
  3. ↑ a b WIRTH, Zdeněk. Nekrolog. Památky archaeologické. Praha: Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1925, roč. 34, čís. 3–4, s. 584. Dostupné online. 
  4. ↑ TOMAN, Prokop; TOMAN, Prokop Hugo. Nový slovník československých výtvarných umělců. Praha: Ivo Železný, 1947, 1950. 605, 218 s. ISBN 80-237-3633-7. S. 103. 
  5. ↑ SKLENÁŘOVÁ TEICHMANOVÁ, Jana. Uměleckoprůmyslová škola v Praze a její ateliéry v letech 1890–1910 = School of Applied Arts and its studios in the years1890–1910. Disertační práce [online]. V Praze: Univerzita karlova v Praze, 2015 [cit. 2025-01-10]. S. 225–230, 250–252. Dostupné online. 
  6. ↑ MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. II, Politcký okres Lounský [online]. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akadamii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1897 [cit. 2025-01-10]. S. 30. Dostupné online. 
  7. ↑ MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, IV, Díl I: Politický okres roudnický [online]. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1898 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online. 
  8. ↑ PODLAHA, Antonín; ŠITTLER, Eduard. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, XV: Politický okres Karlínský [online]. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1901 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online. 
  9. ↑ BAREŠ, František. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století, XXI: Politický okres Mladoboleslavský [online]. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1905 [cit. 2025-01-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ ŠITTLER, Eduard. Kostelík svatého Klimenta ve Staré Boleslavi a románské fresky v něm objevené. Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. 1900, roč. XIX, čís. 2, s. 73–80, Tab. III–IV. Dostupné online. 
  11. ↑ ŠTONCNER, Petr. Příspěvky k dějinám památkové péče v Československé republice v letech 1918-1939. Část 3. Konzervátoři a další památkové instituce a spolky. Zprávy památkové péče = Journal of Historical Heritage Preservation: časopis státní památkové péče. 2005, roč. 65, čís. 1, s. 58–62. 
  12. ↑ KOTRBOVÁ, Marie. Státní fotoměřický ústav ve službách společenských věd a památkové péče. Zprávy památkové péče = Journal of Historical Heritage Preservation: časopis státní památkové péče. 1953, roč. 13, čís. 5, s. 133–138. 
  13. ↑ LUKEŠ, Zdeněk. 10 století architektury, 6: Architektura 20. století.. Praha: Správa Pražského hradu, 2001. 189 s. ISBN 80-86161-34-X. S. 16. 
  14. ↑ a b c d e VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy: Velká Praha 1. A–L. Praha: Academia, 2012. 1077 s. ISBN 978-80-200-2107-6. S. 170, 455–466, 500. 
  15. ↑ a b LUKEŠ, Zdeněk; SVOBODA, Jan E.; ŠTURSA, Jiří. Praha 7: sto let moderní architektury: 1885-1985. Praha: ONV Praha 7, 1985. 47 s. S. 17. 
  16. ↑ Umělecké památky Praha: Tenement building No. 381. umeleckepamatky.udu.cas.cz [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Památkový Katalog - činžovní dům. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2025-01-11]. Dostupné online. 
  18. ↑ VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy: Staré Město, Josefov. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0538-2. S. 464. 

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Alois Masák na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Alois_Masák&oldid=24609810“