Adjunkt
Adjunkt (z lat. adjunctus[1]) bylo obecné označení pomocného konceptního úředníka, asistenta přiděleného k jinému samostatnému úředníkovi, případně jeho zástupce. Uplatňovali se ve školství, justici, lesnictví, církevní správě apod. V obecné technické praxi byl jako adjukt označován i technik laboratoře v zácviku.
Soudní adjunkt byl převážně pomocný soudcovský úředník, který mohl být zaměstnán přímo u určitého soudu, nebo u vrchního zemského soudu a teprve pak přidělen k nějakému soudu v rámci jeho obvodu. U soudu mohl vykonávat všechny práce, kromě soudcovského rozhodování, ledaže byl jmenován samosoudcem okresního soudu nebo mu bylo svěřeno hlasovací právo, tzn. stal-li se soudcem-votantem (přísedícím) v určitém soudním senátu sborového soudu.[2]
U protestantských církví adjunkt označoval vikáře, výpomocného duchovního správce, který býval ustanoven z okruhu kandidátů teologie v případě delšího zaneprázdnění řádného faráře. Mohl vyřizovat všechny farní záležitosti a někdy měl i právo faráře po jeho odchodu na odpočinek nahradit.[3]
Reference
editovat- ↑ Adjunkt. In Rieger, František Ladislav: Slovník naučný. Praha, Kober & Markgraf, 1860, svazek 1, s. 34.
- ↑ § 3 a 30 zákona č. 217/1896 ř. z., o organizaci soudní. Dostupné online.
- ↑ Adjunkt. In Ottův slovník naučný. Praha, J. Otto, 1889, svazek 1, s. 208.
Externí odkazy
editovat
Encyklopedické heslo Adjunkt v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
