Alois Jiří Amort

český sochař

Alois Amort, křtěný Alois Jiří (20. srpna 1842 Beroun[1] - 23. ledna 1912 Uherské Hradiště[2]), byl český sochař, štukatér a pedagog.

Alois Amort
Narození20. srpna 1842
Beroun
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. ledna 1912 (ve věku 69 let)
Uherské Hradiště
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolánísochař, štukatérství a pedagog
RodičeFrantišek Amort otec
DětiVáclav Amort syn
Vlastimil Amort syn
PříbuzníVilém Amort prasynovec
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Amort pocházel z italského uměleckého rodu, který přišel do Čech na sklonku 17. století. Narodil se v Berouně v rodině malíře Františka Amorta a jeho ženy Magdaleny rodem Drdové rovněž z Berouna.[1] Alois vyrůstal v umělecky založené rodině spolu se šesti sourozenci, Antonínem (*1832)[3], Karlem (*1833)[4], Marií (*1836)[5], †Janem (*1837)[6], Janem (*1839)[7] a nejmladším bratrem Vilímem (*1853)[8]. Ve svém rodišti absolvoval školní docházku a poté odešel do Prahy[9], kde byl žákem pražského sochaře italského původu G. B. Pellerginiho. Později odešel do Domažlic, kde zhotovil několik náhrobních pomníků na starých hřbitovech - u sv. Jana a U Svatých. Alois Amort se zde dvakrát oženil, poprvé[10] roku 1867 s Barborou Holubovou[11] a podruhé[12] v roce 1875 s Eliškou[13], dcerou voskařského mistra Josefa Kratochvíle.

Z obou manželství měl 16 dětí, z nichž dva synové se stali rovněž sochaři. Nejznámějši byli Václav a Vlastimil.

Zemřel náhle koncem ledna roku 1912 v Uherském Hradišti, příčinou jeho úmrtí byl plicní edém[2]. Následně byl pohřben na hřbitově v Mařaticích.[2]

Reference

editovat

Externí odkazy

editovat