Albrecht ze Žeberka
Albrecht ze Žeberka (německy Albert von Seeberg, † 1321) byl šlechtic německého původu, který se usadil za Přemysla Otakara II. v Čechách a od sedmdesátých let 13. století téměř do své smrti patřil mezi významné osobnosti tehdejší doby.
| Albrecht ze Žeberka | |
|---|---|
| Úmrtí | 1321 |
| Povolání | správní úředník |
| Rod | Leisnigové |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatAlbrecht pocházel z míšeňského rodu Leisnigů (purkrabích z Leisneka), jeho matka byla z rodu pánů z Dubé. Své jméno odvozoval od hradu Žeberk, který postavil na úpatí Krušných hor (archeologické nálezy však naznačují založení hradu již dříve, v první třetině 13. století).[1] Od roku 1277 zastával po řadu let významný úřad purkrabího v Kadani, purkrabím byl také v Tachově. Pravděpodobně se připojil ke šlechtickému odboji v závěru vlády Přemysla Otakara II. a později si Tachov víceméně přivlastnil, kvůli čemuž se v roce 1297 dostal do sporu s králem Václavem II. a byl donucen hrad vydat.[2] Od roku 1290 držel Bílinu, kterou nejspíš zdědil po Ojířovi z Friedberka[pozn. 1], s jehož dcerou se oženil.[3]
Za Václava II. patřil ke straně Záviše z Falkenštejna, ale při vzpouře Vítkovců se zase přiklonil ke králi – v roce 1289 zastával úřad nejvyššího maršálka.[2] V roce 1292 byl poslán jako králův plnomocník do Frankfurtu k volbě římského krále.[3] Při korunovaci nového krále Adolfa Nasavského pak byl při jednání o sňatku Adolfova syna Ruprechta s českou princeznou Anežkou (ta však několik let nato zemřela a svatba se neuskutečnila).
Za krátké vlády Rudolfa Habsburského se Albrecht udržel v jeho přízni, později podporoval Jana Lucemburského. Patřil ke skupině šlechticů kolem Jindřicha z Lipé, která se po Jindřichově uvěznění postavila proti králi, a v roce 1316 byl jedním z ručitelů za jeho propuštění. Při následujících bojích české šlechty s králem Janem a královnou Eliškou v letech 1317–1318 se v rámci jednání o sjednocení šlechty dokonce smířil s dlouholetým nepřítelem Vilémem Zajícem z Valdeka a dohodl s ním sňatek mezi jejich dětmi.[2]
Rodina
editovatAlbrecht ze Žeberka byl pravděpodobně dvakrát ženat: s jistou Markétou, a se Svatkou, dcerou Ojíře z Friedberka. Měl syna Albrechta, který zemřel již v roce 1307, a dvě dcery. Dcera Markéta se vdala za Otu z Bergova,[pozn. 2] který zdědil Bílinu a Žeberk. Druhá dcera se provdala za Zbyňka z Valdeka.[2]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovat- ↑ ŽEMLIČKA, Martin. Sídelně historická sonda do nejstarších vsí v Krušných horách. Dědictví Alberta ze Žeberka. S. 93–116. Památky, příroda, život [online]. Oblastní muzeum v Chomutově, 2018 [cit. 2024-4-16]. Roč. 50, s. 93–116. Dostupné online.
- ↑ a b c d BEER, Karl. Albert von Seeberg : eine Gestalt aus dem Kolonisationszeitalter des Sudetenlandes. Bohemia : Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder. 1962, roč. 3, čís. 1, s. 150–172. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Bílina – zámek, s. 42.
