Agitprop

Správa agitace a propagandy
Účel	politická a ideologická kontrola
Sídlo	Moskva
Místo	Sovětský svaz
Úřední jazyk	ruština
Vedoucí	#Vedoucí oddělení
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Správa agitace a propagandy (rusky Управление пропаганды и агитации, zkráceně rusky агитпро́п, agitprop) bylo oddělení při ÚV KSSS a místních výborech Komunistické strany Sovětského svazu, zodpovídající za indoktrinaci v duchu státní ideologie marxismu-leninismu. Agitprop byl úzce spojen s žurnalistikou^[1] a kontroloval sdělovací prostředky. Pod správním dozorem a politickou kontrolou agitpropu byla sovětská filozofie.^[2] ÚV KSČ v komunistickém Československu také měl oddělení propagandy a agitace.

Vedoucí oddělení

Agitačně propagační plakát Vladimira Majakovského

04.1920 – 06.1920 Jevgenij Preobraženskij
06.1920 – 10.1921 Ruben Katanjan (1886–1936)
10.1921 – 05.1922 Lev Sosnovskij (1886–1937)
05.1922 – 02.1924 Andrej Bubnov (1884–1938)
02.1924 – 01.1926 Sergej Syrcov (1893–1937)
01.1926 – 05.1927 Vilgelm Knorin (1890–1938)
05.1927 – 11.1929 Alexandr Krinickij (1894–1937)
11.1929 – 04.1938 Alexej Stěckij (1896–1938)
11.1938 – 09.1940 Andrej Ždanov (1896–1948)
09.1940 – 09.1947 Georgij Alexandrov (1908–1961)
09.1947 – 07.1948 Michail Suslov (1902–1982)
07.1948 – 07.1949 Dmitrij Šepilov (1905–1995)
07.1949 – 10.1952 Michail Suslov (1902–1982)
10.1952 – 03.1953 Nikolaj Michajlov (1906–1982)
03.1953 – 1955 Vladimir Kružkov (1905–1991)
1955–1958 Fjodor Konstantinov (1901–1991)
1958 – 05.1965 Leonid Iljičev (1906–1990)
05.1965 – 1970 Vladimir Stěpakov (1912–1987)
1970–1973 prozatímní vedoucí Alexandr Jakovlev (1923–2005)
1973–1977 úřadující náměstek vedoucího Georgij Smirnov (1922–1999)
05.1977 – 12.1982 Еjevgenij Tjaželnikov (1928–2020)
12.1982 – 07.1985 Boris Stukalin (1923–2004)
07.1985 – 06.1986 Alexandr Jakovlev (1923–2005)
07.1986 – 11.1988 Jurij Skljarov (1925–2013)
11.1988 – 1990 Alexandr Kapto (1933–2020)
1990–1991 Alexandr Děgťarjov (1946–2022)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Агитпроп na ruské Wikipedii.

↑ Vlach.
↑ Батыгин a Девятко.

Literatura

agitprop. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2023-09-25]. Dostupné online. (anglicky)
VLACH, Tomáš. Agitprop jde do boje. Nové metody ruské propagandy [online]. Týden.cz, 19.10.2015 [cit. 2023-09-25]. (Rusko a okolí). Dostupné online.
БАТЫГИН, Г.С.; ДЕВЯТКО, И.Ф. Советское философское сообщество в сороковые годы: Почему был запрещен третий том «Истории философии»?. Вестник Российской академии наук. 1993, roč. 63, čís. 7. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-18. (rusky) Archivováno 18. 10. 2020 na Wayback Machine.
Nikolaj Mitrochin Back‑Office Михаила Суслова или Кем и как производилась идеология брежневского времени. // Cahiers du monde Russe. 54/3-4. 2013. p. 409–440

Související články

Externí odkazy

agitprop [online]. Slovník cizích slov [cit. 2023-09-25]. Dostupné online.
Agitprop [online]. lilinguas.com [cit. 2023-09-25]. (Sovětská historie). Dostupné online.
ADDERIY, Luke. Kdy agitprop začal? [online]. greencarsbox.com, 2023-08-25 [cit. 2023-09-25]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[FOOTNOTEVlach-1] Vlach.

[FOOTNOTEБатыгинДевятко-2] Батыгин a Девятко.

[1]

[2]