Adolf Rummer
Adolf svobodný pán Rummer z Rummershofu (německy Adolf Freiherr Rummer von Rummershof) (24. července 1847 Dvorce u Bruntálu – 17. února 1918 Štýrský Hradec) byl rakousko-uherský generál. Pocházel ze severní Moravy a v c. k. armádě sloužil od roku 1865. Působil jako štábní důstojník a vystřídal službu u různých posádek v celé monarchii, delší dobu strávil v Čechách. Svou kariéru završil jako velitel 9. armádního sboru v Litoměřicích (1908–1912) a v roce 1909 dosáhl hodnosti generála pěchoty. V roce 1917 získal titul barona.
| Adolf baron Rummer von Rummershof | |
|---|---|
 | |
| Velitel 9. armádního sboru v Litoměřicích | |
| Ve funkci: 1908 – 1912 | |
| Předchůdce | Albert von Koller |
| Nástupce | Lothar von Hortstein |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | generál pěchoty (1909), polní podmaršál (1904), generálmajor (1899) |
| Narození | 24. července 1847 Dvorce |
| Úmrtí | 17. února 1918 (ve věku 70 let) Štýrský Hradec |
| Titul | baron (1917) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z dobře situované živnostnické rodiny ze Šumperska. Podle otcova přání se měl vyučit tkalcem a převzít rodinnou živnost, po vzoru staršího bratra Karla ale vstoupil do armády. Službu začal u 35. pěšího pluku, získal vojenskou průpravu a stal se kadetem. Aktivně bojoval v prusko-rakouské válce a byl zraněn v bitvě u Jičína (1866). Později sloužil u pěšího pluku č. 51 a v letech 1876–1879 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni. Po absolutoriu byl v hodnosti setníka přidělen ke generálnímu štábu, poté sloužil jako štábní důstojník ve Lvově a Prešpurku, později se uplatnil v kartografických institucích v Innsbrucku a ve Vídni. Mezitím postupoval v hodnostech (major 1888, podplukovník 1890, plukovník 1893) a v roce 1896 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř a predikátem von Rummershof.
Po delším působení u Vojenského zeměpisného ústavu (Militär-geographisches Institut) ve Vídni byl v roce 1899 povýšen do hodnosti generálmajora a převzal velení 19. pěší brigády v Josefově.[1] V roce 1904 získal hodnost polního podmaršála a stal se velitelem 12. pěší divize v Krakově.[2], již o rok později byl přeložen jako velitel 9. pěší divize do Prahy.[3] Nakonec byl v letech 1908–1912 velitelem IX. armádního sboru v Litoměřicích.[4][5] K datu 1. května 1909 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty.[6] Funkci velitele litoměřického armádního sboru opustil v prosinci 1912 a k datu 1. května 1913 byl penzionován.[7] Usadil se ve Štýrském Hradci a na začátku první světové války byl formálně reaktivován, zůstal ale ve Štýrském Hradci, kde se podílel na organizaci zásobování.
Tituly a ocenění
editovatZa účast v prusko-rakouské válce obdržel Vojenskou záslužnou medaili (1873). V roce 1897 získal Řád železné koruny III. třídy, později se stal rytířem (1906) a komandérem (1908) Leopoldova řádu, dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže, Vojenský jubilejní kříž a Vojenské služební medaile. Několik ocenění získal také od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže pruského Řádu červené orlice, komandérem Řádu rumunské hvězdy a japonského Řádu posvátného pokladu.[8] Jako velitel armádního sboru byl v roce 1908 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[9] Od roku 1910 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 98 posádkově příslušného do Vysokého Mýta.[10][11] V roce 1917 byl povýšen do stavu svobodných pánů.
Rodina
editovatBěhem služby ve Lvově se v roce 1880 oženil s Kornélií Komorovou, dcerou lékaře. Z jejich manželství se narodily tři děti, nejstarší dcera Vilemína (1881–1889) zemřela v dětství, mladší dcera Štěpánka (*1882) se provdala za důstojníka Konrada Gülchera. Syn Adolf (*1885) sloužil v armádě.[12]
Adolfův starší bratr Karel (1832–1907) sloužil v armádě, později byl plukovníkem četnictva a v roce 1897 byl povýšen do šlechtického stavu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 127, 159 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 117 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1906; Vídeň, 1905; s. 133 dostupné online
- ↑ Přehled velení armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 199; s. 303, 781 dostupné online
- ↑ Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Adolfa Rummera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 156 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Adolfa Rummera in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 303 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 574 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 98 na webu valka.cz dostupné online
- ↑ Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s. 344–345 (heslo Rummer z Rummershofu) ISBN 978-80-904241-8-0