Adolf Gajer z Ehrenbergu

Adolf svobodný pán Gajer z Ehrenbergu (německy Adolph Freiherr Gayer von Ehrenberg) (20. ledna 1853 Jezeří – 25. května 1922 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1873, byl důstojníkem jezdectva u různých posádek v rakouských zemích, Uhrách a Haliči, působil také na generálním štábu. V roce 1911 dosáhl hodnosti polního podmaršála a aktivní službu završil jako divizní velitel v Temešváru (1911–1913).

Adolf Gajer z Ehrenbergu
Erb Gajerů z Ehrenbergu
Velitel 1. jezdecké divize v Temešváru
Ve funkci: 1911 – 1913
Předchůdce	Karl von Kirchbach auf Lauterbach
Nástupce	Artur Peteani von Steinberg
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	polní podmaršál (1911), generálmajor (1907)
Narození	20. ledna 1853 Zámek Jezeří
Úmrtí	25. května 1922 (ve věku 69 let) Vídeň
Titul	svobodný pán
Rodiče	Adolf Gajer von Ehrenberg
Příbuzní	Eduard Gajer z Ehrenbergu (strýc)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Pocházel z pražské měšťanské rodiny povýšené v roce 1818 do stavu svobodných pánů. Narodil se jako mladší syn Adolfa Gajera (1811–1866), hospodářského ředitele u knížat Lobkowiczů na velkostatku Jezeří. V letech 1869–1873 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil jako poručík ke 4. dragounskému pluku ve Welsu (1873). Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka (1878) byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1882 byl povýšen na kapitána a přidělen ke štábu 13. jezdecké divize v Banja Luce, později působil u štábu 14. armádního sboru v Innsbrucku, krátce působil na kartografickém oddělení generálního štábu a několik let strávil u 1. hulánského pluku v Krakově. V roce 1894 byl v hodnosti majora přeložen k 3. dragounskému pluku do Stockerau. U této jednotky byl povýšen na podplukovníka (1897) a o tři roky později jako plukovník přešel na post velitele 9. dragounského pluku v Berežanech ve východní Haliči, kde strávil sedm let (1900–1907).

V roce 1907 byl povýšen do hodnosti generálmajora a jmenován velitelem 12. jezdecké brigády v Sibiu. V hodnosti polního podmaršála (1911) završil svou kariéru jako velitel 1. jezdecké divize v Temešváru. V říjnu 1913 byl přeložen do stavu záloh, formálně byl v armádě penzionován až po zániku monarchie k datu 1. ledna 1919. Byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy, Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile, v zahraničí obdržel perský Řád lva a slunce.

Byl ženatý s Emmou Iwanskou z Iwanina (1863–1922), s níž měl tři dcery.

Další členové rodiny působili ve státní správě (například Adolfův strýc Eduard, 1815–1903) nebo jako úředníci na velkostatcích významných šlechtických rodů (Schwarzenbergové, Colloredo-Mansfeldové). Adolfova teta Eleonora (1832–1912) proslula jako operní pěvkyně a dlouholetá sólistka Národního divadla.

Odkazy

Literatura

• VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2025; Praha, 2015; s. 144–147 (kapitola Gajer z Ehrenbergu) ISBN 978-80-905324-7-2