Adliswil

obec v kantonu Curych ve Švýcarsku

Adliswil je město v okrese Horgen v kantonu Curych ve Švýcarsku. Žije zde přibližně 19 tisíc[1] obyvatel.

Adliswil
Adliswil a údolí řeky Sihl
Adliswil a údolí řeky Sihl
Adliswil – znak
znak
Adliswil – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška435 m n. m.
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonCurych
OkresHorgen
Adliswil
Adliswil
Adliswil, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha7,77 km²
Počet obyvatel18 731 (2017)[1]
Hustota zalidnění2 410,7 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.adliswil.ch
PSČ8134
Označení vozidelZH
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

editovat

Adliswil se nachází v údolí řeky Sihl mezi masivy Albis a Zimmerberg v těsné blízkosti Curychu. Lesy pokrývají třetinu rozlohy obce, osídlení a doprava téměř polovinu a 20 % je stále využíváno zemědělsky.

Sousedními obcemi jsou Curych, Kilchberg, Rüschlikon, Langnau am Albis a na druhé straně pohoří také Stallikon, který patří do okresu Affoltern.

Historie

editovat
 
Letecký pohled (1931)

Hroby z raného středověku nalezené u hranic s Curychem dokládají osídlení. Nejdříve byly osídleny svahy Zimmerbergu a Albisu, protože dno údolí podél řeky Sihl bylo opakovaně ohrožováno záplavami.[2]

Místní jméno je doloženo od 11./12. století (kolem roku 1050, na kopii ze 16. století, jako Adelenswile, před rokem 1140 pak jako ad Adololdiswile) a vychází z kombinace starohornoněmeckého osobního jména Adalolt, staršího Adalwalt, a koncovky -wīlāri, která se v alamanském období často používala k označení nových zemědělských osad. Místní jméno tedy znamená „u statku Adalwalta“.[3]

Most přes řeku Sihl je doložen již v roce 1475. V 15. století je také zmiňován první mlýn s jezem. Adliswil patřil pod správu curyšských kostelů Grand a Fraumünster a klášterů Muri a Rüti a v roce 1406 byl převeden pod město Curych.[2]

V letech 1942–1945 se v Adliswilu nacházel druhý největší internační tábor ve Švýcarsku, který byl zřízen v důsledku německé okupace jižní Francie. Byl umístěn v prostorách nepoužívané mechanické tkalcovny hedvábí. Zejména němečtí Židé, kteří předtím našli útočiště v jižní Francii, se pak snažili uprchnout do Švýcarska. Tranzitní tábor, který byl navzdory své velikosti mezi obyvatelstvem málo známý kvůli své vojenské izolaci, nabízel místo pro přibližně 500 osob.

Obyvatelstvo

editovat
 
Adliswil s masivem Üetliberg v pozadí
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1634 1836 1900 1941 1960 1990 2010 2012 2016 2021 2022
Počet obyvatel 315 941 4717 5101 9078 15 776 16 488 17 997 18 651 19 028 19 243

V roce 2022 se 18,02 % obyvatel hlásilo k evangelické reformované církvi, 25,84 % k římskokatolické církvi a 56,14 % k jinému vyznání nebo bez vyznání.[4]

Hospodářství

editovat

V 19. století, kdy byla založena velká přádelna Mechanische Seidenweberei Adliswil (MSA), zažila obec silný růst v důsledku industrializace. V obci sídlil také výrobce čokolády Norma, který se později sloučil se společností Cima-Norma S.A. v Dangio-Torre (dnes obec Blenio v kantonu Ticino).

Mnoho obyvatel pracuje v Curychu. Většina místních podniků působí v terciárním sektoru. Zejména pojišťovny (Generali, Swiss Re) umístily část své administrativy do Adliswilu. Lichtenštejnský výrobce nářadí Hilti má v Adliswilu své švýcarské ústředí. V Adliswilu pracuje ve všech odvětvích celkem asi 5000 lidí.

Doprava

editovat
 
Železniční stanice Adliswil

Nádraží Adliswil leží na trati Sihltalbahn a je obsluhováno vlakovou linkou S4 systému curyšské S-Bahn. Provoz trati zajišťuje společnost Sihltal-Zürich-Uetliberg-Bahn (SZU). Souběžně s tratí vede hlavní silnice z Curychu přes Adliswil a Sihlbrugg do kantonu Zug.

V obci Adliswil provozuje SZU z pověření vlastníků lanovou dráhu Adliswil–Felsenegg (LAF), která byla postavena v roce 1954. LAF je jedinou veřejnou pozemní lanovou dráhou v kantonu Curych.

Osobnosti

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adliswil na německé Wikipedii.

  1. a b Dostupné online.
  2. a b c ILLI, Martin. Adliswil [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2020-05-20 [cit. 2024-10-02]. Dostupné online. (německy) 
  3. KRISTOL, Andres. Lexikon der schweizerischen Gemeindenamen. Frauenfeld/Lausanne: [s.n.], 2005. ISBN 2-601-03336-3. S. 76. (německy) 
  4. Gemeindeporträt - Konfession [online]. Kanton Zürich [cit. 2024-10-02]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

editovat