2B1 Oka
2B1 Oka (rusky 2Б1 «Ока» podle indexu GRAU) byl sovětský těžký samohybný minomet ráže 420 mm, jehož hlavním designerem byl Boris Ivanovič Šavyrin. První prototyp této zbraně byl připraven v roce 1957.[1] Rychlost střelby u této zbraně byla jeden výstřel za 5 minut. Dostřel byl 25 km, v případě použití miny s reaktivním pohonem až 50 km. Hmotnost dělostřeleckých min byla 750 kg.[2] Počítalo se s použitím jaderných náloží. O jeho obsluhu se staralo sedm členů obsluhy. Při přepravě byl v 2B1 pouze řidič, zbytek obsluhy se přesouval v jiném prostředku.
| 2B1 Oka | |
|---|---|
 2B1 Oka | |
| Typ vozidla | Samohybný minomet |
| Země původu |  Sovětský svaz |
| Historie | |
| Výrobce | Kirovův závod |
| Návrh | 1955 – 1960 |
| Období výroby | 1957 |
| Vyrobeno kusů | 4 |
| Základní charakteristika | |
| Posádka | 1 při přesunech 7 pro bojové použití |
| Délka | 20,02 m |
| Šířka | 3,08 m |
| Výška | 5,728 m |
| Hmotnost | 55,3 tun |
| Pancéřování a výzbroj | |
| Hlavní zbraň | minomet ráže 420mm délka hlavně 47,5 ráží |
| Pohon a pohyb | |
| Motor | vznětový motor V12-5 |
| Výkon | 700 hp (521 kW) |
| Max. rychlost | 30 km/h po silnici |
| Dojezd | 220 km po silnici |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vývoj
editovatRada ministrů SSSR vydala 18. listopadu 1955 vyhlášku, na jejímž základě došlo k zahájení prací na těžkém samohybném minometu 2B1 Oka a samohybném dělu 2A3 Kondensator.[3] Minomet s hladkou hlavní nabíjený ze strany závěru navrhla konstrukční kancelář strojního inženýrství v Kolomně, zatímco vývoj podvozku byl svěřen leningradkému závodu Kirov. Podvozek obdržel označení Objekt 273 a byl vybaven pohonnou jednotku z tanku T-10. Byly vyrobeny celkem 4 prototypy.[4] Tento typ se předvedl veřejnosti 7. listopadu 1957 na vojenské přehlídce v Moskvě. Někteří zahraniční pozorovatelé považovali 2B1 Oka za maketu.[5]
Systém 2B1 Oka měl řadu nedostatků. Neměl opatření pro potlačení zpětného rázu, který se tak při výstřelu přenášel přímo na podvozek, což v minimálně jednom případě vedlo k odtržení převodovky.[2] Typ trpěl podmotorováním a díky svým rozměrům byl obtížně přepravitelný.
Práce na minometu pokračovaly až do roku 1960, kdy byly další práce na něm zastaveny.
2B1 Oka je vystaven v muzeu dělostřelectva v Petrohradu.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku 2B1 na ruské Wikipedii.
- ↑ KARPENKO, A. V. Тяжёлые самоходные артиллерийские установки, стр. 44. [s.l.]: [s.n.] 44 s. (ruština)
- ↑ a b 420-мм миномет 2Б1 "Ока" [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (ruština)
- ↑ 406-мм пушка 2А3 [online]. [cit. 2021-12-19]. Dostupné online. (ruština)
- ↑ 2B1 Oka: Sovětský minomet zkázy, který při výstřelu zničil sám sebe [online]. ArmyWeb [cit. 2022-07-11]. Dostupné online.
- ↑ CHALUPA, Tomáš. Ruský atomový minomet byl nepochopitelné monstrum [online]. extraStory, 2015-01-29 [cit. 2021-12-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-19.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu 2B1 Oka na Wikimedia Commons - 2B1 Oka na webu valka.cz
