Žofinská huť
Žofinská huť byl železárenský komplex vybudovaný vídeňskou První rakousko-uherskou společností v blízkosti uhelného dolu a koksovny Karolina v blízkosti centra Moravské Ostravy.
| Žofinská huť | |
|---|---|
 Žofinská huť v roce 1911. | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatV roce 1871 byla založena z iniciativy bankovního domu Rothschildů Das erste österreichisch-ungarische Hochofen Gesellschaft (První rakousko-uherská vysokopecní společnost) ve Vídni. Podílníky byli kromě Anselma Salomona Rothschilda a bratří Gutmannů ještě hrabě Johann Larisch-Mönnich (1821–1884) a uherský magnát hrabě Emanuel Andrássy (1821–1891).[1] Společnost vznikla z potřeby zabezpečit si dovoz železné rudy pro své podniky[p. 1] a v souvislosti s výstavbou Košicko-bohumínské dráhy. Podílníci po ustanovení společnosti zahájili v roce 1872 výstavbu nového železárenského závodu Žofinská huť v Moravské Ostravě. V témže roce získali povolení ke stavbě vlečky napojené na Montánní dráhu.[2] V roce 1886 byly vysoké pece spojeny kolejemi Montánní dráhy na jedné straně s pudlovnou, do které se dodávala část vyrobeného surového železa, a na druhé straně s koksovými bateriemi Centrální koksovny, která dodávala koks.[3]
Východně od jámy Karolina byla v letech 1872-73 postavena Žofínská huť s jedinou vysokou pecí skotského typu. V důsledku krize a s tím spojených odbytových potíží byla huť mezi léty 1873-80 odstavena. V roce 1880 si Žofínskou huť pronajala a uvedla do provozu společnost Vítkovické horní a hutní těžířstvo (VHHT), která ji v roce 1888 odkoupila.[4] Společnost Erste österreichisch-ungarische Hochofen Gesellschaft byla zlikvidována likvidátorem Josephem Jeannée.[5]
V roce 1883 byla uvedena do provozu druhá vysoká pec skotského typu. S první vysokou pecí měla společný výtah na sazebnu s parním pohonem. Třetí vysoká pec skotského typu byla postavena jako samostatný objekt v roce 1889.[6]
Likvidace
editovatŽofínská huť byla v provozu až do roku 1972, kdy byl její provoz ukončen. Konec hutě byl spojen s diskuzemi, které se o pár let později opakovaly při zastavení provozu vysokých pecí v Dolní oblasti Vítkovic. Huť byla atraktivním prvkem průmyslového města, na rozdíl od Dolní oblasti přímo v jeho centru. Vážně se uvažovalo o využití areálu. Proti prosazení vypracovaného libreta využití stály náklady, které byly vyčísleny na 12 mil. investic a 3,2 mil. provozních nákladů ročně.[7]
Demolici hutě provedla do roku 1974 firma Vítkovické stavby n.p.. Průběh demolice zdokumentoval film Příběh o Žofii (2015) režiséra Petra Kudely.[8][9]
Na základě vládního usnesení č. 261/1975 (Politicko-hospodářské a technické zásady pro rozpracování směrného územního plánu města Ostravy) byla přestavba centrální části města rozvržena do 18 etap. Karolina a prostor zrušené Žofinské hutě byl zařazeny do etapy Centrum XII. Už v roce 1977 bylo postaveno centrální parkoviště pro 1950 aut.[10] [7]Tato plocha byla využívána ministerstvem vnitra pro nácvik potlačování demonstrací.
Zachovalo se tzv. Dvojhalí – někdejší Energetická ústředna III s velínem Žofinské huti v těsném sousedství Staré elektrárny koksovny Karolina. Energetická ústředna III sloužila jako dmychadlovna vzduchu do vysokých pecí. Dvojhalí bylo na svou dobu postaveno moderně, jde o ocelový skelet zastřešený příhradovými vazníky. Výplň obvodové konstrukce tvoří režné zdivo.[11] První hala vznikla v roce 1907, druhá podle původního projektu až roku 1927.[4] Obě historické budovy byly zachráněny jako památky průmyslové architektury a jsou kulturními památkami ČR.[12]
Bývalá hala ústředny koksovny Karolína a dvojhalí Žofinské huti byly přestavěny na multifunkční centrum tzv. Trojhalí, studijní návrhy vypracoval architekt Josef Pleskot. Náklady na přeměnu byly odhadovány na 300 milionu korun.[13]
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Emanuel (Manó) Andrássy 3.3.1821-23.4.1891) vložil do společnosti výměnou za 150 akcií své železnorudné doly ve Smolníku a Spišské Nové Vsi.
Reference
editovat- ↑ ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. ISBN 80-7042-653-5. S. 62, 116, 214.
- ↑ Neue Schleppbahn. Brünner Zeitung. 1872-10-08, čís. 231, s. 923. Dostupné online.
- ↑ Die Excursion des mährischen Gewerbevereines. Mährisch-schlesischer Correspondent. 1886-07-17, roč. XXVI., čís. 160., s. 1. Dostupné online.
- ↑ a b Historie komplexu jámy Karolina a Žofinské hutě [online]. [cit. 2015-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-04-2020.
- ↑ Mährisch-schlesischer Correspondent. 1888-10-10.
- ↑ MATĚJ, Miloš; KORBELÁŘOVÁ, Irena; TEJZR, Ludvík. Kulturní dědictví Vítkovických železáren. Ostrava: NPÚ, 2014. ISBN 978-80-85034-80-6. S. 26 a 138.
- ↑ a b BARTOŇ, Miloš. Perličky o perlách průmyslové architektury. Architektura ČSR. 1987, roč. 46, čís. 4, s. 318. Dostupné online.
- ↑ DOKUMENTY.TV. Příběh o Žofii -dokument [online]. 2021-11-04 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Příběh o Žofii online. www.xn--lep-tma39c.tv [online]. [cit. 2023-11-06]. Dostupné online.
- ↑ BARTOŇ, Miloš. Začala výstavba centra města Ostravy. Ostrava, příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. 1979, čís. 10, s. 213. Dostupné online.
- ↑ Koksovna Karolina. fabriky.cz [online]. [cit. 2023-11-06]. Dostupné online.
- ↑ Elektrorocentrála Žofinské huti [online]. [cit. 2015-10-27]. Dostupné online.
- ↑ Přeměna Trojhalí začíná [online]. [cit. 2015-10-27]. Dostupné online.