Žížala hnojní

Žížala hnojní
	Žížala hnojní
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	kroužkovci (Annelida);
Podkmen	opaskovci (Clitellata);
Třída	máloštětinatci (Oligochaeta);
Řád	žížaly (Opisthopora);
Čeleď	žížalovití (Lumbricidae);
Rod	žížala (Eisenia);
Binomické jméno
	Eisenia fetida; (Savigny, 1826)
Synonyma
	Allolobophora foetida; Eisenia foetida; Enterion fetida
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žížala hnojní (Eisenia fetida) je kroužkovec specializující se na dekompozici organického odpadu.

Popis

Délka těla je 50–150 mm. Zbarvení je „tygrované“. Prostomium je epilobické.^[1]

Výskyt

Přirozeným biotopem jsou silně zamokřené půdy v listnatých i jehličnatých lesích.^[1] Daří se jí v hnijící vegetaci, kompostu nebo hnoji. V půdě se vyskytují výjimečně, vyhledávají podmínky, v kterých ostatní žížaly nedokáží přežít.

Rozšíření

Žížala hnojní je původně palearktický druh,^[1] dnes žije na všech kontinentech kromě Antarktidy.

Potrava

Potravu tvoří rostlinné zbytky a zbytky živočišného původu.^[zdroj⁠?]

Význam

Žížala hnojní je vedle Eisenia andrei nejčastěji chovaný druh ve vermikulturách. Používána je nejen k zvětšení kvality hnojiv, ale i pro rybolov. Z rybářského hlediska se v ČR nejvíce hodí pro lov těchto druhů: lín, kapr, karas, okoun, candát, sumec ve velkém množství, parma, ostroretka, jelec, štika, ale i lososovité ryby.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Pižl 2002, s. 88.

Literatura

PIŽL, Václav. Žížaly České republiky: Earthworms of the Czech Republic. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti. Supplementum č. 9/2002. 154 s. ISBN 80-86485-04-8 S. 17, 18, 19, 30, 35, 88–89, 142, 150.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu žížala hnojní na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[(Pižl_2002)-1] Pižl 2002, s. 88.

[1]