Štětconoš trnkový
Štětconoš trnkový (Orgyia antiqua, Linné 1758) je nenápadný noční motýl[1] z čeledi bekyňovitých, u kterého se projevuje výrazný pohlavní dimorfismus mezi samečkem a samičkou.[2] Sameček mívá rozpětí křídel až 3 cm,[1] naproti tomu samička má křídla zakrnělá a není schopná letu. Obývá převážně palearktickou oblast, tedy oblasti lesů a lesostepí mírného pásu, nevyskytuje se jen v nejteplejších oblastech.[3] Původně se jednalo o druh, který byl rozšířen v Evropě, ale později byl jako invazivní druh zavlečen do dalších částí světa a nyní se nachází jak v Africe, Asii, tak i v Severní Americe. Někdy bývá řazen mezi škůdce rostlin,[4] na které se aplikuje buď ruční sběr housenek či insekticidy.
 Štětconoš trnkový | |
|---|---|
 Štětconoš trnkový – dospělec (samec) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | Živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
| Třída | hmyz (Insecta) |
| Podtřída | Pterygota |
| Řád | Motýli (Lepidoptera) |
| Podřád | Glossata |
| Čeleď | bekyňovití (Lymantriidae) |
| Rod | štětconoš (Orgyia) |
| Binomické jméno | |
| Orgyia antiqua L., 1758 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ihned po vykuklení se motýli párují, načež dochází k oplodnění samičky neschopné letu. Ta krátce po oplodnění naklade vajíčka a umírá. V přírodě jsou proto častěji pozorovatelné housenky štětconoše trnkového než dospělí jedinci. Housenky mají výrazný vzhled, na jejich těle se nacházejí čtyři velké žluté shluky dlouhých chlupů[1] a mnoho menších červených skvrn, což má varovat případné predátory, že housenky nejsou vhodné ke konzumaci.
Taxonomie
editovatLinné popsal tento druh v roce 1758 jako Orgyia antiqua, načež Giovanni Antonio Scopoli v roce 1763 použil pro druh název gonostigma.[5][6]
Popis
editovatVajíčko
editovat
Samička po oplodnění naklade většinou 200 až 400 malých, hladkých vajíček polokulovitého tvaru s bělavě okrovou barvou. Vajíčka mají tmavý střed okolo mikropylárního otvoru a tmavší obvodový prstenec.[2]
Housenka
editovatMalé šedočerné housenky štětconoše se líhnou po přibližně 14 dnech a v době vylíhnutí jsou silně chlupaté. Než stihnou housenky vyrůst, často je po okolí roznáší vítr z místa vylíhnutí,[1] čímž zvětšují areál svého rozšíření a potenciálně možnost získat potravu. Později dochází ke změně zbarvení na šedohnědé s dlouhým ochlupením. Na hřbetě mezi 4. až 7. článkem se vyskytují čtyři kartáčky zakončené žlutými chloupky,[2] které umožňují snadnou identifikaci druhu. Vyjma žlutých chlupů má housenka štětconoše černá tykadla a přes záda se jí táhne černý pruh narušený již zmiňovanými žlutými chlupy.[1] Tělo je vyjma černých a žlutých barev poseto také červenými skvrnami.[1] Toto zbarvení slouží k varování případných predátorů o tom, že jedinci nejsou pro ně chutnou potravou.[7]
Housenky se živí listím listnatých stromů,[4] jejich výskyt vrcholí mezi květnem až zářím.[7] V posledním instaru dorůstají housenky velikosti okolo 3 cm v případě samce, pokud z housenky vznikne samička, je její velikost okolo 4,5 cm.[2] S housenkami je možné se setkat i v suburbanistických oblastech jako jsou parky či zahrady.[7]
Kukla
editovat
Housenka se později zakuklí do žlutohnědého[1] zámotku, který vytváří z vlákna a vlastních chlupů. Obvykle se kuklí v puklinách a škvírách kůry stromů, dále pak mezi větvičkami živých rostlin či v klestí. Vzniklá kukla je nejčastěji leskle tmavohnědá s řídkým, žlutým ochlupením.[2]
Dospělý motýl se líhne z kukly obvykle v červnu, létá do července. V některých případech, kdy je vhodné počasí a povětrnostní podmínky, se taktéž rodí i druhá generace na konci srpna a začátku září.[2]
Dospělec
editovatJak již bylo zmíněno v úvodu, pro štětconoše trnkového je charakteristický pohlavní dimorfismus mezi samičkou a samečkem. Sameček je oproti samičce štíhlý, menší motýlek,[2] dorůstající velikosti okolo 25 až 30 mm[3] s délkou předních křídel mezi 11 až 15 mm a rozpětím až 3 cm.[1] Povrch křídel má skořicově hnědou barvu a je protkaný klikatými, málo ostrými příčkami.[2] V oblasti zadního rohu předních křídel je nápadným znakem bílá skvrna půlměsícového tvaru. Oproti tomu zadní křídla mají barvu oranžově hnědou.[2] Na hlavě mají samci pár tykadel se silně hřebenovitým tvarem.[2] Sameček je obvykle aktivní jak ve dne, tak i v noci.[2]
Naproti tomu samičky jsou zavalitější, dorůstající délky 18 až 22 mm. Křídla jsou u samiček zakrnělá a mají podobu malých pahýlů žlutošedé barvy.[2] Tělo samičky je šedavé, zcela pokryté krátkými chloupky.[1] Tykadla jsou slabě pilovitá.[2] To, že samičky nejsou vybaveny křídly, je z důvodu jejich ochrany před predátory, jelikož samička je takto méně nápadná.[7]
Rozšíření
editovatŠtetconoš trnkový se vyskytuje v oblasti Evropy, Sibiře, Střední Asie, severní Afriky a Severní Americe.[2] Obývá převážně lesy a lesostepi (oblasti okrajů lesů, živé ploty či křoviny[4]) v celé severní a mírné části mírného pásu vyjma nejteplejších oblastí.[3] V horách je možné ho pozorovat až do výšky okolo 2000 metrů nad mořem. V závislosti na geografické pozici a zdejších klimatických podmínkách se vyskytuje různý počet generací. V horách a v severních oblastech se rodí jen jedna generace motýla, naproti tomu v teplejších částech se vyskytují dvě až tři generace v roce, které lítají od června do konce října.[3]
Nicméně pouze na území Evropy se jedná o původní druh, který byl později zanesen jako invazivní druh na území Asie, Afriky i Severní Ameriky.[8]
Bionomie
editovatSamec se od samičky neliší pouze vzhledem, ale taktéž chováním. Samec poletuje prudce a často mění směr, takže vzniká klikatý let. Současně je aktivní jak ve dne, tak i v noci. Samička namísto toho není schopna letu, jelikož má zakrnělá křídla.[3] Jelikož samička umírá krátce po nakladení vajíček, je možné ji ve střední Evropě pozorovat jen krátce na jaře po vykuklení.[1] Naproti tomu samečci létají od června do října.[1]
Rozmnožování
editovat
Samička není schopna letu a k jejímu oplodnění dochází krátce po jejím vykuklení,[3] kdy se motýli spárují.[1] Samička začne po vyklubání z kukly vylučovat vůni, kterou sameček využívá k nalezení partnerky.[7] Následná kopulace trvá přibližně půl hodiny.[2] Krátce po oplodnění samička klade vajíčka, kterých bývá v jedné snůšce mezi 200 až 400 kusy.[2] Klade je většinou v blízkosti exuvie kukly, často přímo na zápředek.[3] Po nakladení snůšky vajíček následně samička umírá.[1] Vajíčka poslední generace přezimovávají v hromadné snůšce[3] a na jaře se z nich pak líhne nová generace motýlů.
Potrava
editovatŠtětconoš je polyfágní, co se potravy týče, takže se jeho housenky vyskytují na celé řadě rostlin a stromů, jako jsou opadavé stromy a keře (dub, bříza, vrba, hloh, slivoň, jabloň, ostružiník, tamaryšek, brusnice či dokonce limetka.[9][10][8] V případě jehličnatých stromů housenky požírají jak jehličí, tak i kůru na větvích.[8] Z jehličnanů jsou nejvýznamnějším hostitelem štětconoše trnkového dřeviny rodu smrk či jedle.[11][8]
Ekologické vztahy
editovat
Predátoři
editovatHousenky svým zbarvením dávají případným predátorům najevo, že pro ně nejsou chutnou stravou.[7]
Hospodářský význam
editovatHousenky poškozují jehlice nebo listy a pupeny. Může dojít k lokálnímu přemnožení. Štětconoš trnkový nicméně nepatří k významným parazitům ovocných dřevin ani jehličnanů.[11]
Ochrana rostlin
editovatV případě přemnožení housenek se doporučuje provádět buď jejich ruční sběr, případně použít vhodný insekticid.[12] Housenky jsou velmi citlivé na přípravky na bázi Bacillus thuringiensis.[13] Z insekticidů lze využít například FORAY 48 B.[14]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g h i j k l m Rendy.eu - Štětconoš trnkový (Orgyia antiqua) [online]. Rendy.eu [cit. 2010-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-01.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. Praha: Státní zemědělské nakladatelství; Státní pedagogické nakladatelství, 1985. S. 188–189.
- ↑ a b c d e f g h NOVÁK, Ivo. Motýli. Ilustrace František Severa. 1.. vyd. Praha: Aventinum, 2002. ISBN 80-7151-210-9.
- ↑ a b c Štětconoš trnkový (Orgyia antiqua) [online]. nature.unas.cz [cit. 2010-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-25.
- ↑ Moths and Butterflies of Europe and North Africa - Orgyia (Orgyia) antiqua [online]. leps.it [cit. 2010-09-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fauna Europaea - Orgyia (Orgyia) antiqua [online]. Fauna Europaea [cit. 2010-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-08. (anglicky)
- ↑ a b c d e f BROOK, Sarah. Butterfly Conservation - Vapourer Orgyia antiqua (Linnaeus) [online]. Butterfly Conservation [cit. 2010-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-19. (anglicky)
- ↑ a b c d HADLEY, Debbie. Rusty Tussock Moth [online]. About.com: Insect [cit. 2010-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-12. (anglicky)
- ↑ Porter, Jim (1997), The Colour Identification Guide to Caterpillars of the British Isles, Viking, London, p. 80.
- ↑ Wagner, D.M. (2005), Caterpillars of eastern North America, Princeton University Press.
- ↑ a b TOMICZEK, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. ISBN 80-901874-5-5.
- ↑ Natural Recources Canada - Rusty tussock moth [online]. [cit. 2010-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-29. (anglicky)
- ↑ jikl.cz. www.jikl.cz [online]. [cit. 2013-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
- ↑ agromanual.cz
Literatura
editovat- HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. Praha : Státní zemědělské nakladatelství; Státní pedagogické nakladatelství, 1985. S. 188-189.
- NOVÁK, Ivo. Motýli. Ilustrace František Severa. 1.. vyd. Praha : Aventinum, 2002. ISBN 80-7151-210-9.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu štětconoš trnkový na Wikimedia Commons - Popis štětconoše trnkového
