Štěpán Széchenyi

István Széchenyi
István Széchenyi
Narození	21. září 1791; Vídeň, Rakouské císařství
Úmrtí	8. dubna 1860 (ve věku 68 let); Döbling, Rakouské císařství
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Nagycenk
Národnost	maďarská
Povolání	spisovatel a politik
Ocenění	Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1813); Pour le Mérite (1814); Řád sv. Ducha (1825); čestný občan Győru (1837)
Politická strana	nezávislý politik
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Krescencie ze Seilernu (1836–1860)
Děti	Otto Jiří Széchenyi; Béla Štěpán Széchenyi
Rodiče	František de Paula hrabě Széchényi a Juliana Marie Festeticsová
Rod	Széchényiové
Příbuzní	Kryštof Feštetić z Tolny (praděd); Andor Széchenyi, Valentin Széchényi a Gusztáv Géza Széchenyi (vnoučata)
Funkce	člen Sněmovny magnátů (1825–1827); Minister of Public Works and Transport of Hungary (1848); poslanec maďarského Národního shromáždění (1848–1849)
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě István Széchenyi [ˈiʃtvaːn ˈseːʧeːɲi]IPA, (nebo také Štěpán Széchenyi; maďarsky Gróf Széchenyi István; 21. září 1791, Vídeň – 8. duben 1860, Döbling) byl uherský šlechtic, politik, maďarský národní hrdina a spisovatel. Pocházel z významného rodu Széchenyiů.

Život

Széchenyiho řetězový most v Budapešti

István Széchenyi se narodil 21. září 1791 ve Vídni. Jeho otec František de Paula Széchényi byl zakladatelem Maďarského národního muzea (Magyar Nemzeti Múzeum) a Maďarské národní knihovny, která dnes nese jeho jméno (Országos Széchényi Könyvtár).

Pro svou politickou a veřejnou činnost je István Széchenyi nazýván „největší Maďar“.^[1] V mládí se dal na vojenskou dráhu, vyznamenal se za napoleonských válek. Kvůli svým názorům však z armády odešel. Pracoval poté v zemích západní Evropy. Zde si uvědomil zaostalost Uher a svými hospodářsko-politickými díly Hitel („Úvěr“), Világ („Svět“) a Stadium („Stádium“) vytvořil teoretický základ maďarského reformního hnutí.

Patřil k největším strůjcům maďarského reformního hnutí v letech 1825 až 1848 a k hlavním představitelům Maďarské revoluce a boje za nezávislost v letech 1848–49. Působil jako ministr dopravy, ovšem po porážce revoluce se nervově zhroutil a odešel do psychiatrické léčebny v Döblingu u Vídně.

István Széchenyi se v Uhersku také zasloužil o:

založení Maďarské akademie věd (dnešní Magyar Tudományos Akadémia),
trvalé spojení Budína a Pešti řetězovým mostem, který nese jeho jméno – Széchenyiho řetězový most (Széchenyi Lánchíd),
provoz parních lokomotiv,
parolodní dopravu po Dunaji a Balatonu,
regulaci toku středního Dunaje (kolem Železných vrat) a Tisy,
vybudovaní zimního přístavu v Budě,
chov koní a pořádání koňských dostihů,
zřízení Obchodní banky.

Hrabě Štěpán Széchenyi zemřel 8. dubna 1860 ve vídeňském Döblingu.

Manželství a rodina

V roce 1818 se seznámil s Marií Krescencií ze Seilernu, manželkou o dvacet let staršího Karla Antonína Zichyho a v srpnu 1824 se sblížili. Po smrti Karla Zichyho v roce 1834 se o osm let mladší Marie Krescencie za Széchenyiho dne 4. února 1836 provdala a přijala maďarské občanství.^[2] Z prvního manželství měla Marie Krescencie již sedm dětí. Z jejího druhého manželství se narodili dva synové a dcera, která však zemřela krátce po narození.

Béla Štěpán (3. 2. 1837, Pešť – 2. 12. 1918, tamtéž), ženatý od roku 1870 s Johanou Erdődyovou (10. 4. 1846 – 18. 10. 1872, Nagycenk)
Otto Jiří (14. 12. 1839, Prešpurk – 24. 3. 1922, Konstantinopol), první důstojník budapešťského Hasičského záchranného sboru, první prezident Národní asociace Hasičského záchranného sboru Maďarska. Na základě zkušeností ze zahraničí založil první moderní hasičský sbor v Budapešti, zpočátku jako dobrovolnická organizace a 1. února 1870 došlo k založení prvního 12členného placeného hasičského sboru. Hrabě Széchenyi byl vedoucí důstojník obou organizací. V roce 1874 odcestoval na pozvání sultána do Turecka, aby založil hasičský sbor v Konstantinopoli, kde následně zůstal až do své smrti. Za své úspěchy získal titul paša. Byl dvakrát ženatý: I. od roku 1864 s Irmou Almayovou (19. 9. 1844, Pešť – 19. 2. 1891, Vídeň), II. s Eftálií Christopulosovou (13. 5. 1854, Konstantinopol – 9. 6. 1918, tamtéž),
Julie (15. 1. 1844, Prešpurk – 31. 1. 1844, tamtéž)

Galerie

István Széchenyi
István Széchenyi na bankovce (5000 forintů)
Pomník Szécheniho v Segedíně
Pomník v obci Dunajský Klátov

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Széchenyi István na maďarské Wikipedii.

↑ RÁKOS, Petr. Slovník spisovatelů - MAĎARSKO. Praha: ODEON, 1971. S. 319–320.
↑ Crescence: Széchenyi’s Inspiration and Strength. Archivováno 13. 2. 2018 na Wayback Machine. magyarnews.org

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Štěpán Széchenyi na Wikimedia Commons

[1] RÁKOS, Petr. Slovník spisovatelů - MAĎARSKO. Praha: ODEON, 1971. S. 319–320.

[2] Crescence: Széchenyi’s Inspiration and Strength. Archivováno 13. 2. 2018 na Wayback Machine. magyarnews.org

[1]

[2]

István Széchenyi

Narození	21. září 1791 Vídeň, Rakouské císařství
Úmrtí	8. dubna 1860 (ve věku 68 let) Döbling, Rakouské císařství
Příčina úmrtí	střelná rána
Místo pohřbení	Nagycenk
Národnost	maďarská
Povolání	spisovatel a politik
Ocenění	Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1813) Pour le Mérite (1814) Řád sv. Ducha (1825) čestný občan Győru (1837)
Politická strana	nezávislý politik
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Krescencie ze Seilernu (1836–1860)
Děti	Otto Jiří Széchenyi Béla Štěpán Széchenyi
Rodiče	František de Paula hrabě Széchényi a Juliana Marie Festeticsová
Rod	Széchényiové
Příbuzní	Kryštof Feštetić z Tolny (praděd) Andor Széchenyi, Valentin Széchényi a Gusztáv Géza Széchenyi (vnoučata)
Funkce	člen Sněmovny magnátů (1825–1827) Minister of Public Works and Transport of Hungary (1848) poslanec maďarského Národního shromáždění (1848–1849)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.