Wikipedie

Šimon Brixi

český hudební skladatel

Šimon Brixi (28. října 1693 Vlkava[1] u Nymburka – 2. listopadu 1735 Praha-Staré Město[2]) byl český varhaník, kantor a hudební skladatel barokního období, jeden z proslulého hudebnického rodu Brixi, ze kterého se nejvíce proslavil jeho syn František Xaver Brixi.

Šimon Brixi
Základní informace
Narození28. října 1693
Vlkava
České královstvíČeské království České království
Úmrtí2. listopadu 1735 (ve věku 42 let)
Praha-Staré Město
České královstvíČeské království České království
Povoláníhudební skladatel a varhaník
Nástrojevarhany
DětiFrantišek Xaver Brixi
PříbuzníJan Josef Brixi (sourozenec)
Jeroným Brixi (synovec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Šimon se narodil mlynáři Janu Briximu, zapsanému v matrice také jako Procházka a jeho ženě Alžbětě.[1] Nejprve navštěvoval školu v nedalekých Všejanech, kde mu základy hudebního vzdělání poskytl tamní kantor Havel Čejl. Pak studoval v Nymburce, kde se seznámil s rodinou tamního regenschoriho Samuela Černohorského. S jeho synem, později známým barokním skladatelem Bohuslavem Matějem Černohorským ho pak pojilo celoživotní přátelství. V letech 1711–1717 studoval na jičínském jezuitském gymnáziu, odkud pokračoval na pražskou Ferdinandovu univerzitu, kde se zapsal roku 1720[3]. Studia na právnické fakultě ale nedokončil a začal se živit hudbou. Působil jako hudebník v univerzitním kostele Panny Marie před Týnem, později pak jako varhaník a od roku 1727 jako regenschori v kostele svatého Martina ve zdi na Starém Městě Pražském. Od roku 1725 působil jako kantor v tamní farní škole.[4] V tomto kostele byl i pohřben.[5]

V roce 1724 se ve Starých Benátkách oženil s dcerou tamního purkmistra Ludmilou Barborou Fialkovou, oddával je skladatel a kněz-minorita Bohuslav Matěj Černohorský. O rok později byl Brixi propuštěn z poddanství řádu servitů získal staroměstské měšťanství.[6]

Dílo

editovat

Dochovalo se zhruba 30[7] skladeb (u některých zůstává autorství sporné), z jiných se dochovaly jen názvy v archivních záznamech. Stylově jeho hudba vychází z vrcholně barokní benátské školy, přijímá však také podněty z odlehčeného, pozdně barokního stylu školy neapolské. Ve svých dílech ale užívá i prvky lidové české hudby a nevyhýbal se ani zhudebňování českých textů.[4] Ve své orchestraci používal smyčce, flétny a hoboje, dále také žesťové nástroje a je jedním z prvních českých skladatelů, jenž zařadili lesní rohy do orchestru.[6]

Největší proslulost získal díky hudbě ke vodním slavnostem (Navalis), v barokní době velmi oblíbeným po celé Evropě. V Praze byly slavnosti spojeny s oslavami svátku svatého Jana Nepomuckého (15. května) a mezi lety 1722–1729 byly pravidelně na těchto slavnostech (musicae navales pragenses) pořádaných křižovníky od sv. Františka prováděny Brixiho skladby – figurální Litaniae de Sancto Joanne Nepomuceno, Concertus festivus a závěrečná mariánská antifona Regina coeli.[4]

Patrně nejslavnější skladbou je jeho Magnificat, které bylo vydáno tiskem v edici Musica antiqua bohemica. Dále byly vydány dvě jeho sólové árie - sopránové graduale Tu es Deus a basová antifona Alma redemptoris Mater (Český rozhlas 2019) původně z archivu Ladislava Vachulky.[8]

V archivu Českého muzea hudby je dochován opis Offertoria solemne de Epiphania Domini (fond ABE370, sign. L C 537)[9], Aria de passione (fond ABE370, sign. L C 538)[10] a Loretánských litanií (Litaniae Lauretanae, fond ABE370, sign. L C 536)[11] od zásadského hudebníka Karla Mlejnka.

V katalogu hudebnin oseckého kláštera z 20. let 18. století nalézáme dvě jeho mše, skladby tedy byly prováděny i mimo Prahu.[12] Další opisy jeho skladeb jsou dochovány v Mělníku či Nymburce, tedy v okolí jeho rodiště, ale i v Lipsku.[3]

Výběr z děl

editovat

na latinské texty:[6]

  • Magnificat D dur pro smíšený sbor, 2 housle, violu, 2 trubky a varhany – patrné vlivy neapolské školy, zejm. Leonarda Lea a Francesca Durante, obsahuje homofonní sbory a sborové fugy, vokální sóla a duet sopránu s altem. Podle muzikologa Vincenta Straky lze dle pravidelného členění melodií a ráznosti rytmické složky pozorovat v tomto díle již raně klasicistní prvky.[13]
  • Te Deum D dur pro smíšený sbor s průvodem nástrojů
  • Requiem a moll pro smíšený sbor a varhany
  • Alma Redemptoris Mater pro bas, 2 housle a varhany
  • Salve Regina Funebralis Simplicitatis pro smíšený sbor, 2 housle a basso continuo
  • Veni Sancte Spiritus pro soprán, alt, 2 housle a varhany
  • Domine ad adjuvandum nešporní zpěv pro smíšený sbor, 2 housle, 2 klariny a varhany
  • Graduale Tu es Deus pro soprán, 2 housle, violu, varhany a violon
  • Mše D dur pro smíšený sbor, 2 housle a varhany – části Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus Dei, prostřední tři části jsou zhudebněny číslovou formou
  • Kyrie a Gloria De Nativitate Domini nostri Jesu Christi pro smíšený sbor, 2 housle, 2 lesní rohy a varhany
  • Moteto per il Santissimo pro smíšený sbor, 2 housle, 2 trubky a basso continuo
  • Litaniae de venerabili Sacramento
  • Litaniae de omnibus Sanctis
  • Litaniae de Sancto Joanne Nepomuceno in D – dochován pouze zlomek[14]
  • Litaniae Lauretanae
  • Aria duplex De passione Domini nostri Jesu Christi pro alt, 3 violy a basso continuo
  • Cancer preambulans suis junioribus seu pedagogus docens juvenes syllabizare, školní hra
  • Arietta de gloriosissima resurrectione Domini nostri Jesu Christi pro soprán

na české texty:[6]

  • Vánoční graduale pro smíšený sbor, 2 housle, basso continuo a niněru (parafráze vánoční písně Narodil se Kristus Pán).
  • Vesele zpívejme, adventní píseň s doprovodem (2 housle, 2 violy a varhany).
  • Offertorium Slyš pak, ty národe, tříkrálové moteto.
  • Offertorium k sv. Janu Nepomuckému

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. ↑ a b PAZDÍREK, Oldřich. Pazdírkův hudební slovník naučný. V Brně: Ol. Pazdírek, 1937. 614 s. (109) 
  4. ↑ a b c NOVÁK, Vladimír. BRIXI, rodina hudebníků a skladatelů. In: Biografický slovník českých zemí. Praha: Historický ústav AV ČR, 2007. Dostupné online. S. 181–183.
  5. ↑ DLABAČ, s. 225-226
  6. ↑ a b c d POLÁČEK, Radek. Brixi, Šimon. In: Český hudební slovník. Brno: Centrum hudební lexikografie Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, 2016. Dostupné online.
  7. ↑ NOVÁK, Vladimír. Zur Katalogisierung von Werken der Familie Brixi. Die Musikforschung. 1969, roč. 22, čís. 3, s. 335–337. Dostupné online [cit. 2023-10-20]. (německy) 
  8. ↑ KOTOUČ, Jiří, ed. Duchovní árie a dueta = Sacred arias and duets [hudebnina]. Klavírní výtah = Vocal score. 1. vydání. Praha: Český rozhlas, 2019. ISMN 979-0-66061-452-5.
  9. ↑ Záznam v Souborném katalogu České republiky
  10. ↑ Záznam v SK ČR
  11. ↑ Záznam v SK ČR
  12. ↑ HUGO, Robert. P. Gunther Jacob OSB (1685–1734). Brno, 2017. 374 s. disertační práce. Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Vedoucí práce prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc.. s. 148. Dostupné online.
  13. ↑ BARTOŠ, Ivo. Podoby a proměny barokního výrazu v hudbě Františka Ignáce Antonína Tůmy (1704–1774). Brno, 2018. 444 s. disertační práce. Katedra hudební výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Vedoucí práce prof. PhDr. Miloš Štědroň, CSc.. s. 158. Dostupné online.
  14. ↑ VELEK, Viktor. Musikalische Wenzelstradition (bis 1848) im Kontext der böhmischen historischen Traditionen. Brno, 2010. 371 s. disertační práce. Ústav hudební vědy Filosofické fakulty Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Mikuláš Bek. s. 251. Dostupné online.

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šimon_Brixi&oldid=24095323“