Wikipedie

Šóken

japonská císařovna (1849–1914)

Masako Ičidžó (一条勝子, Ičidžó Masako, 9. května 1849 – 9. dubna 1914), která v roce 1867 přijala císařské křestní jméno Haruko (美子) a byla posmrtně vyznamenána jako císařovna vdova Šóken (昭憲皇太后,[1] Šóken-kótaigó), byla manželka císaře Meidžiho Japonského. Byla jedním ze zakladatelů japonského Červeného kříže, jehož charitativní činnost byla významná během první čínsko-japonské války.

Císařovna vdova Šóken
昭憲皇太后
Portrét
Císařovna v roce 1889
Japonská císařovna choť
Období11. ledna 1869 –
30. července 1912
Korunovace11. ledna 1869
Japonská císařovna vdova
Období30. července 1912 –
9. dubna 1914
Úplné jménoMasako Ičidžó (一条勝子)
Narození9. května 1849
Heian-kjó, Tokugawský šógunátTokugawský šógunát Tokugawský šógunát
Úmrtí9. dubna 1914 (ve věku 64 let)
Numazu, Japonské císařstvíJaponské císařství Japonské císařství
PohřbenaFušimi Momojama no Higaši no Misasagi, Fušimi-ku, Kjóto, JaponskoJaponsko Japonsko
ManželMeidži (sňatek 1869; zemřel 1912)
DynastieJaponská císařská dynastie (sňatkem)
OtecTadaka Ičidžó
MatkaNiihata Tamiko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

editovat

Masako Ičidžó se narodila 9. května 1849 v Heian-kjó v Japonsku. Byla třetí dcerou Tadajoši Ičidžó, bývalého ministra levice a hlavy větve Ičidžó klanu Fudžiwara. Její adoptivní matkou byla jedna z dcer prince Fušimi Kuniie, ale její biologickou matkou byla Tamiko Niihata, dcera lékaře z rodiny Ičidžó. Byla očkována proti neštovicím, což bylo pro tu dobu neobvyklé. Jako dítě byla velice talentovaná: ve čtyřech letech dokázala číst poezii z Kokinšú a v pěti letech složila několik vlastních veršů waka. V sedmi letech byla schopna s určitou pomocí číst některé texty v klasické čínštině a studovala japonskou kaligrafii. Ve věku dvanácti let hrála na koto a měla ráda drama Nó. Vynikala ve studiu financí, ikebany a japonského čajového obřadu.[2]

 
Masako v tradičním oděvu (1865)

Hlavní překážkou pro to, aby se mohla stát císařovnou, byla skutečnost, že byla o tři roky starší než císař Meidži, ale tento problém byl vyřešen změnou jejího oficiálního data narození z roku 1849 na rok 1850.[2] Zasnoubili se 2. září 1867, kdy přijala křestní jméno Haruko, které mělo odrážet její krásu a drobnou postavu. Šógunát Tokugawa slíbil přispět na svatbu 15 000 rjó ve zlatě a přidělit jí roční příjem 500 koku, ale protože k reformám Meidži došlo ještě před svatbou, slíbené částky nebyly nikdy vyplaceny. Svatba byla zpožděna částečně kvůli obdobím smutku za císaře Kómei a jejího bratra Sanejoši a částečně kvůli politickým nepokojům v okolí Kjóta mezi lety 1867 a 1868.[2]

Japonská císařovna

editovat

Svatba Haruko a císaře Meidži se nakonec oficiálně konala 11. ledna 1869.[2] Byla první císařskou chotí, která po několika stech letech získala jak titul njógó, tak kógó (doslova císařova manželka, v překladu „císařovna choť“). Brzy se však ukázalo, že nemůže počít dítě. Císař Meidži však měl již dvanáct dětí s pěti konkubínami: jak je zvykem v japonské monarchii, císařovna Haruko adoptovala Jošihita, nejstaršího syna svého manžela s Janagiharou Naruko, který se stal korunním princem. Dne 8. listopadu 1869 se císařský rod přestěhoval z Kjóta do nového hlavního města Tokia. V rozporu s tradicí císař Meidži trval na tom, aby se císařovna a vrchní dvorní dámy pravidelně účastnily vzdělávacích přednášek o národních podmínkách a vývoji v cizích zemích, které byly císaři poskytovány.

Vliv

editovat

Dne 30. července 1886 se císařovna Haruko zúčastnila v západním oblečení slavnostního zakončení studia v Peeresses School. Dne 10. srpna císařský pár při příležitosti koncertu západní hudby poprvé přijal zahraniční hosty v západním oblečení.[3]

 
Císařská rodina v roce 1900. Zleva doprava: princezna Fusako, korunní princezna Sadako, princezna Nobuko, císař Mucuhito, princezna Tošiko, císařovna Haruko, korunní princ Jošihito a princezna Masako

Od této chvíle nosil císařovnin doprovod na veřejnosti pouze oděvy západního stylu, a to do té míry, že v lednu 1887 na toto téma vydala memorandum: tradiční japonský oděv nejenže nevyhovoval modernímu životu, ale oděv západního stylu byl blíže oděvům, které nosily japonské ženy ve starověku než kimono.

Na diplomatickém poli hostila manželku bývalého prezidenta USA Ulyssese S. Granta během jeho návštěvy Japonska. Byla také přítomna setkání svého manžela s havajským králem Kalākaua v roce 1881. Později téhož roku pomohla hostit syny budoucího britského krále Eduarda VII., prince Alberta Viktora a Jiřího (budoucího Jiřího V.), kteří jí darovali pár domácích klokanů z Austrálie.

 
Císař a císařovna jedou koňským povozem na oslavách ústavy 11. února 1889

Dne 26. listopadu 1886 doprovázela svého manžela do Jokosuky v Kanagawě, kde pozorovala nové křižníky japonského císařského námořnictva Naniwa a Takačiho, jak odpalují torpéda a provádějí další manévry. Od roku 1887 byla často po císařově boku při oficiálních návštěvách armádních manévrů. Když císař Meidži v roce 1888 onemocněl, zaujala jeho místo při vítání vyslanců ze Siamu, vypouštění válečných lodí a návštěvě Tokijské císařské univerzity. V roce 1889 doprovázela císaře Meidžiho na jeho oficiální návštěvě v Nagoji a Kjótu. Zatímco on pokračoval v návštěvě námořních základen v Kure a Sasebo, ona odjela do Nary do hlavních šintoistických svatyní.

Císařovna Haruko, známá po celou dobu svého vládnutí svou podporou charity a vzdělávání žen během první čínsko-japonské války, založila japonský Červený kříž. Podílela se na správě organizace, zejména na jejich mírových aktivitách. Vytvořila peněžní fond pro Mezinárodní červený kříž, který byl přejmenován na „Fond císařovny Šóken“ a v současné době se používá pro mezinárodní sociální aktivity. Poté, co císař Meidži přesunul své vojenské velitelství z Tokia do Hirošimy, aby byl blíže komunikačním liniím se svými jednotkami, se k němu v březnu 1895 připojila. Když byla v Hirošimě, trvala na tom, že každý druhý den svého pobytu bude navštěvovat nemocnice plné zraněných vojáků.

Smrt

editovat

Po smrti císaře Meidžiho v roce 1912 jí byl jejím adoptivním synem, císařem Taišó, udělen titul císařovna vdova (皇太后, Kótaigó). Zemřela v roce 1914 v Císařské vile v Numazu v Šizuoce a byla pohřbena ve východní mohyle Fušimi Momojama Rjo ve Fušimi v Kjótu, vedle svého manžela. Svatyně Meidži v Tokiu byla zasvěcena jí a jejímu zesnulému manželovi.[4] Dne 9. května 1914 obdržela posmrtné jméno „Císařovna vdova Šóken“ (昭憲皇太后, Šóken Kótaigó).[1] Její železniční vagón lze dnes vidět v muzeu Meidži Mura v Inujamě v prefektuře Aiči.

Vyznamenání

editovat

Národní

editovat

Zahraniční

editovat

Získala tyto řády a vyznamenání:

Vývod z předků

editovat

Zdroj:[5]

 
 
 
 
 
 Ičidžó Mičika
 
 
 Ičidžó Terujoši
 
 
 
 
 
 
 Ikeda Šizuko
 
 
 Tadajoši Ičidžó
 
 
 
 
 
 
 Tokugawa Šigenori, 8. pán z Kišú
 
 
 Tokugawa Acu-hime
 
 
 
 
 
 
 Sasaki O-Fusanokata
 
 
 Tadaka Ičidžó
 
 
 
 
 
 
 Hosokawa Okinori, 5. pán z Uta
 
 
 Hosokawa Narišige, 8. pán z Kumamota
 
 
 
 
 
 
 
 
 Hosokawa Tomiko
 
 
 
 
 
 
 Tadaka Ičidžó
 
 
 Jošizawa
 
 
 
 
 
 
 Niihata Tamiko
 
Šóken
 
 
 
 
 
 Tadajoši Ičidžó
 
 
 Tadaka Ičidžó
 
 
 
 
 
 
 Q109776869
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Niihata Tamiko
 
 
 
 
 
 
 
 
 Niihata Tamiko
 
 
 
 
 
 
 Tadajoši Ičidžó
 
 
 Tadaka Ičidžó
 
 
 
 
 
 
 Q109776869
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 Niihata Tamiko
 
 
 
 
 
 
 

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Empress Shōken na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b 大正3年宮内省告示第9号 (Oznámení ministerstva císařské domácností č. 9 z roku 1919). [s.l.]: [s.n.] (jp) 
  2. ↑ a b c d KEENE, Donald. Emperor of Japan:Meiji and His World. [s.l.]: [s.n.], 2005. S. 106–108. (anglicky) 
  3. ↑ KEENE, Donald. Emperor of Japan: Meiji and His World, 1852–1912. [s.l.]: [s.n.], 2010. (anglicky) 
  4. ↑ LIU, David U. B. Religion as a Category of Governance and Sovereignty. [s.l.]: Brill, 2015. ISBN 9789004290594. S. 153. (anglicky) 
  5. ↑ 一条（一條）家（摂家） － Reichsarchiv ～世界帝王事典～ － Reichsarchiv ～世界帝王事典～ [online]. 2010-05-05 [cit. 2024-04-24]. Dostupné online. (japonsky) 

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Japonská císařovna choť
Předchůdce:
Takacukasa Cunako
(titul udělen posmrtně) 		1869–1912
Šóken 		Nástupce:
Kudžó Sadako
Japonská císařovna vdova
Předchůdce:
Kudžó Asako 		1912–1914
Šóken 		Nástupce:
Kudžó Sadako
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šóken&oldid=23917735“