Šídlatka ostnovýtrusá

Šídlatka ostnovýtrusá
	Šídlatka ostnovýtrusá
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; málo dotčený
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	plavuně (Lycopodiophyta);
Třída	šídlatky (Isoëtopsida);
Řád	šídlatkotvaré (Isoëtales);
Čeleď	šídlatkovité (Isoëtaceae);
Rod	šídlatka (Isoëtes);
Binomické jméno
	Isoëtes echinospora; Durieu, 1861
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šídlatka ostnovýtrusá (Isoëtes echinospora) je druh z rodu šídlatek, tedy zvláštních plavuňovitých rostlin. Vyskytuje se v severní a střední Evropě, ale i v Severní Americe. V ČR je výskyt omezen na Plešné jezero (Šumava).

Stanoviště

Jezera s písčitým dnem nebo s vrstvou bahna. Studium substrátu rhizosféry ukázalo, že roste v organickém substrátu, splavovaném z ostřicových porostů (Caricetum rostratae) a lesů. Rostliny se nacházejí v hloubce 0,5–1 m a bývají viditelné z břehu. Rostou většinou jednotlivě. V minulých letech byly na Šumavě zjištěny i souvislé porosty.

Popis

Je to vytrvalá vodní rostlina. Spolu s šídlatkou jezerní (Isöetes lacustris) patří k makrofytům květeny České republiky.
Rostlina má trsnatý vzhled, který je podmíněný spirálovitě uspořádanými listy na zdřevnatělém stonku. Kořeny vyrůstají ze zářezu na spodní straně stonku. Jsou bez vlášení, často vidličnatě větvené (dichotomicky).
Stonek je hlízovitě zkrácený a druhotně tloustne (do 1,5 cm).
Listy jsou světle zelené a ve vodě odstálé. Šídlovité, půlkruhovité, do špičky vytažené, měkké a dobře ohebné. Na bázi jsou přisedlé a mohou být opatřeny pajazýčkem, který má sací funkci při jímání vody, o čemž svědčí napojení cévních svazků.
Výtrusnice jsou ponořené do báze listu z vnitřní strany. Vnější listy nesou megasporangia. Sporangia jsou uvnitř s přepážkami a na povrchu kryté ostěrou (indusium, velum).
Megaspory jsou asi 0,5 mm velké, poseté lámavými ostny. Megaspory dozrávají v IX.–X. měsíci.

Podobnost

Značná podobnost se šídlatkou jezerní. Odlišujeme je podle výběžků na megaspoře a tvaru listů.

Ochrana

Patří na seznam kriticky ohrožených druhů rostlin ČR. Chráněna i v Polsku.

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].

Literatura

Kremer B.P., Muhle H. Lišejníky, Mechorosty, Kapraďorosty : Evropské druhy. Praha : IKAR, 1998. ISBN 80-7176-804-9
Klíč ke květeně České republiky. Nakladatel: Academia. ISBN 80-200-0836-5

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu šídlatka ostnovýtrusá na Wikimedia Commons
Taxon Isoetes echinospora ve Wikidruzích
HUSÁK, Štěpán. Substráty v rhizosféře šídlatek (Isoëtes) v šumavských jezerech. In Aktuality šumavského výzkumu II [online]. Srní, 4. – 7. října 2004, str. 129–131, [cit. 2011-03-29]. Dostupné z WWW: <https://web.archive.org/web/20140904133623/http://www.npsumava.cz/storage/str129-131.pdf>.
http://botany.cz/cs/isoetes-echinospora/
http://www.biolib.cz/cz/taxon/id3062/
http://www.paukertova.cz/view.php?nazevclanku=cerveny-seznam-c1-c2&cisloclanku=2007090002

[4dec4eb434774d549c806c5a1b08f9d9329c0085-1] The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].

[1]

Šídlatka ostnovýtrusá
Šídlatka ostnovýtrusá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený^[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	plavuně (Lycopodiophyta)
Třída	šídlatky (Isoëtopsida)
Řád	šídlatkotvaré (Isoëtales)
Čeleď	šídlatkovité (Isoëtaceae)
Rod	šídlatka (Isoëtes)
Binomické jméno
Isoëtes echinospora Durieu, 1861
Některá data mohou pocházet z datové položky.