Wikipedie

Červec lakový

druh hmyzu

Červec lakový (Kerria lacca) je hmyz řazený do nadčeledě červci. Vytváří sekret, kterým se chrání dospělci i larvy. Z tohoto sekretu je vyráběna živice známá jako šelak.[2]

Jak číst taxoboxČervec lakový
alternativní popis obrázku chybí
Vyobrazení červce lakového v knize Harolda Maxwell-Lefroye Indian Insect Life: a Manual of the Insects of the Plains.[1] Úsečky: skutečná velikost. 1 zdravý hmyz na větvi; 2 nezdravý hmyz na větvi; 3 nymfa, první instar (zvětšeno 40×); 4 samička 4 týdny po očkování (35×); 5 samička 13 týdnů po očkování (15×); 6 štítek uhynulé samičky s vyvíjejícími se nymfami (4×); 7 samčí zárodek 13 týdnů po očkování (15×); 8 bezkřídlý samec (12×); 9 okřídlený samec (40×)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Infratřídanovokřídlí (Neoptera)
Řádpolokřídlí (Hemiptera)
Nadčeleďčervci (Coccoidea)
ČeleďKerridae
RodKerria
Binomické jméno
Kerria lacca
(Kerr, 1782)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Znaky

editovat

Červec lakový se vyznačuje výrazným sexuálním dimorfismem.

Samičky dosahují velikosti 1 až 2 mm a na rozdíl od malých samečků nemají křídla.

Larvy jsou přibližně 0,6 mm dlouhé s tloušťkou okolo 0,25 mm.

Larvy se nazývají nymfy a začínají vylučovat voskovitý sekret jeden až dva dny po usazení na hostitelskou rostlinu.

Rozšíření

editovat

Červec lakový se vyskytuje v Orientální (Čína, Bangladéš, Myanmar, Indie, Thajsko, Malajsie, Nepál, Pákistán, Srí Lanka, Tchaj-wan), Palearktické (Ázerbájdžán, Gruzie) a Neotropické (Guyana) zoogeografické oblasti.[3][2]

Způsob života

editovat
 
Produkt červce lakového

Červec lakový se živí mízou z mnoha druhů stromů. Dosud byla jeho přítomnost potvrzena na 71 rostlinných druzích z 23 čeledí. Mezi tyto čeledi patří například ledvinovníkovité (Anacardiaceae), láhevníkovité (Annonaceae), toješťovité (Apocynaceae), břízovité (Betulaceae), tykvovité (Cucurbitaceae), dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae), ebenovité (Ebenaceae), rudodřevovité (Erythroxylaceae), pryšcovité (Euphorbiaceae), ořešákovité (Juglandaceae), bobovité (Leguminosae), slézovité (Malvaceae), zederachovité (Meliaceae), morušovníkovité (Moraceae), proteovité (Proteaceae), řešetlákovité (Rhamnaceae), růžovité (Rosaceae), routovité (Rutaceae), vrbovité (Salicaceae), mýdelníkovité (Sapindaceae) či révovité (Vitaceae).[3]

Samičky žijí v koloniích. Dospělí samci nepřijímají potravu. Larvy a dospělé samičky se živí mízou rostlin. Napichují kůru na mladých větvích a nasávají značné množství mízy. Pryskyřici přijatou nasáváním vylučují a sekret vytváří na kůře větví pevnou krustu. Vyloučená látka se skládá ze 79 % z pryskyřičných kyselin, ze 2 % z esterů mastných alkoholů, ze 7 % z chemicky neutrálních látek (včetně barviv) a z 12 % z polybazických esterů.[4] Z těchto výměšků se vyrábí šelak. K vyprodukování 1 kg šelaku je potřeba 300 000 jedinců.

Hospodářský význam

editovat

Pryskyřičné produkty vytvářené červcem lakovým byly a jsou komerčně využívány především v Thajsku, Indonésii, Myanmaru a Číně. Ve středověku a raném novověku se v Evropě barvivo z červce lakového nedokázalo prosadit, ačkoli zde v té době byl nedostatek červených barviv. Pryskyřičná barviva si k evropským barvířům těžko hledala cestu, převážně byla používána k barvení kůže načerveno.[5]

Důležitými hostitelskými rostlinami jsou mimo jiné v Indii pěstovaný druh Butea monosperma, dále Ziziphus mauritiana a Schleichera oleosa. V Indii se získáváním šelaku zabývají asi 3 miliony lidí a ročně se vyprodukuje přibližně 18 000 tun této látky. Zhruba 80 % produkce je exportováno. Objem obchodu dosahuje 16 až 22 milionů amerických dolarů.[6]

Systematika

editovat

Poddruhy

editovat

Dosud byly popsány 4 poddruhy červce lakového:[3]

  • Kerria (Kerria) lacca ambigua (Misra)
  • Kerria (Kerria) lacca lacca (Kerr)
  • Kerria (Kerria) lacca mysorensis (Mahdihassan)
  • Kerria (Kerria) lacca takahashii (Varshney)

Formy

editovat

V roce 1976 popsal Varshney dvě formy červce lakového.[3] Kerria lacca lacca f. rangeeni žije na fíkovnících a na Butea monosperma, nikoli však na Schleichera oleosa. Letní generace této formy žije šest měsíců, od října až listopadu do června až července a je označována jako „generace Baishaki“. Generace období dešťů žije asi čtyři měsíce (od června–července do října–listopadu) a nazývá se „generace Katki“. Tato forma produkuje šelak nižší kvality, v Indii je však nejběžnější.

Druhá z forem, Kerria lacca lacca f. kusumi, žije na rostlinách Schleichera oleosa a dalších druzích, nevyskytuje se však na Butea monosperma. Životní cyklus každé generace trvá přibližně šest měsíců. Letní generace žije od ledna–února do června–července („generace Jethwi“), zimní generace pak od června/července do ledna/února („generace Aghani“). Tato forma je méně obvyklá, vytváří však kvalitnější šelak.

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lackschildlaus na německé Wikipedii.

  1. ↑ MAXWELL-LEFROY, Harold. Indian Insect Life: a Manual of the Insects of the Plains. Pusa: Agricultural Research Institute, 1909, s. 758 a tabule LXXXIII Tachardia lacca.
  2. ↑ a b DEML, Miroslav. Červec lakový. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2023 [cit. 6. 3. 2023]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id418416/#misspell
  3. ↑ a b c d Kerria Targioni Tozzetti [online]. United States Department Of Agriculture, Agriculture Research Service [cit. 2012-07-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-14. (anglicky) 
  4. ↑ STRÜMPEL, Hans. Homoptera (Pflanzensauger). Berlín, New York: Walter de Gruyter, 1983. Dostupné online. ISBN 978-3-11-008856-4. S. 80. 
  5. ↑ GREENFIELD, Amy Butler. A Perfect Red – Empire, Espionage and the Qest for the Color of Desire. New York: HarperCollins, 2004. Dostupné online. ISBN 0-06-052275-5. S. 29. 
  6. ↑ PRASAD, Niranjan; KUMAR, K. K. a JAISWAL, Anil Kumar. Energy requirement in lac production. Agricultural Mechanization in Asia, Africa and Latin America. 2004, vol. 35, no. 1, s. 54–58. Dostupné také z: https://www.researchgate.net/profile/Anil-Jaiswal-2/publication/283319621_Energy_requirement_in_Lac_Production/links/563311f308ae911fcd492185/Energy-requirement-in-Lac-Production.pdf

Literatura

editovat
  • FARAG, Yassin. Characterization of Different Shellac Types and Development of Shellac-Coated Dosage Forms. Hamburg, 2010. 132 s. Dissertation. Reviewer of the diss. prof. Dr. Claudia S. Leopold, prof. Dr. Detlef Geffken, reviewer of the disputation prof. Dr. Claudia S. Leopold, prof. Dr. Sascha Rohn, Dr. Werner Pauer. Der Fakultät für Mathematik, Informatik und Naturwissenschaften der Universität Hamburg.
  • MAXWELL-LEFROY, Harold. Indian Insect Life: A Manual of the Insects of the Plains. Pusa: Agricultural Research Institute, 1909. 786 s.
  • SHARMA, Ketan; JAISWAL, Anil a KUMAR, K. K. Role of lac culture in biodiversity conservation: issues at stake and conservation strategy. Current Science. 2006, vol. 91, no. 7, s. 894–898. Dostupné také z: https://www.jstor.org/stable/24094286

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Červec_lakový&oldid=23180313“