Černice (Horní Jiřetín)
Černice (německy Tschernitz) jsou vesnice a místní část města Horní Jiřetín v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházejí se v nadmořské výšce 248 metrů, asi 1,5 kilometru severovýchodně od Horního Jiřetína. Do osady zajíždějí autobusy MHD č. 14 a 28.
| Černice | |
|---|---|
 Hlavní ulice | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Horní Jiřetín |
| Okres | Most |
| Kraj | Ústecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°34′ s. š., 13°31′33″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 232 (2021)[1] |
| Katastrální území | Černice u Horního Jiřetína (7,0613 km²) |
| Nadmořská výška | 248 m n. m. |
| PSČ | 435 43 |
| Počet domů | 87 (2011)[2] |
  Černice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 43028 |
| Kód k. ú. | 643025 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Název
editovatPůvod názvu vesnice je nejasný. Mohl by být odvozen z přídavného jména černá ve smyslu Černá voda, ale žádný takový potok není v Čechách znám. Jinou možností je odvození názvu ze jména osoby.[3] V historických pramenech se jméno vesnice objevuje ve tvarech: Cyrnin (1250), Czirnezin (1325),[4] Czrnicz (1409), Cžernicze (1516), Ssirymicz (1549), Czirnicze (1555), czirnicze (1561), „ves Cžjrniczy celou“ (1599) a Cžernicz (1787).[3]
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o Černicích pochází až z roku 1250.[4] Před rokem 1848 byly Černice součástí lobkovického panství Nové Sedlo – Jezeří. Po roce 1850 se Černice staly osadou obce Nové Sedlo nad Bílinou (tehdy Novosedly) v okrese Chomutov, později byly osadou obce Albrechtice. Ve třicátých letech 20. století se osamostatnily. V roce 1960 se Černice staly součástí okresu Most a od tohoto roku se rovněž staly osadou Horního Jiřetína.
V 16. století tu působila zděná kamenečná huť, vybavená několika pecemi, z nichž každá byla vybavena šesti olověnými pánvemi. Huť zpracovávala kamenečné břidlice z místního naleziště a spolupracovala s podobným podnikem v nedalekých Kundraticích. V pecích se topilo uhlím z povrchového lomu mezi Kundraticemi a Podhůřím.[5] Roku 1680 (a snad už od roku 1647) hutě provozovali Lobkovicové, za nichž byl otevřen nový lom a otevřena odvodňovací štola, která odváděla vodu z dobývek na úbočí vrchu Kapucín do Černického potoka. Výroba kamence zde byla ukončena nejspíše krátce po polovině osmnáctého století. Poslední zmínka o ní je z roku 1751.[6]
Na přelomu dvacátého a 21. století byla vesnice spolu s městem Horním Jiřetínem známá v diskusi ohledně tzv. územních limitů těžby hnědého uhlí. V případě posunutí jejich hranic by byla ohrožena existence obou sídel.
Přírodní poměry
editovatČernice stojí na rozhraní Mostecké pánve a úpatí Krušných hor. Severozápadně od vesnice se zdvihá masív Černického vrchu, Kapucínu a Točníku, vymezený na severu údolím Jiřetínského potoka a na jihovýchodě údolím Černického potoka.[7] Po jejich úpatí vede přeložka Šramnického a Černického potoka, na jejíž pravé straně se nachází odvaly a dvě jezírka, která jsou zatopenými lomy po těžbě kamenečných břidlic.[6] Lesní porosty na Kapucínu a Točníku jsou chráněny v přírodní rezervaci Točník – Kapucín.[7]
V severní části katastrálního území se v zářezu silnice z Horního Jiřetína do Mikulovic nachází odkryv terciérní subvulkanické brekcie tvořené úlomky hornin krystalinika a přeměněných bazaltických hornin, uložených ve vulkanickém materiálu s řídkými sloupky čedičového amfibolu. Na linii brekcie jsou vázány tři maarové diatrémy aktivní v období miocénu až pliocénu.[8]
Obyvatelstvo
editovatPři sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 536 obyvatel (z toho 271 mužů), z nichž bylo 71 Čechoslováků, 464 Němců a jeden člověk jiné národnosti. Kromě 46 lidí bez vyznání byli členy římskokatolické církve.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 624 obyvatel: 84 Čechoslováků, 523 Němců a osm cizinců. S výjimkou osmi evangelíků a 61 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[10]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 258 | 356 | 346 | 379 | 463 | 536 | 624 | 516 | 505 | 385 | 350 | 249 | 239 | 235 | 232 |
| Počet domů | 44 | 55 | 52 | 63 | 67 | 76 | 102 | 104 | 96 | 90 | 91 | 89 | 87 | 87 | 87 |
Pamětihodnosti
editovat- Zámek Jezeří
- Asi 1,5 km západně od vesnice se nachází drobné zbytky hradu na Josefině skále založeného ve druhé polovině 13. století.[13]
- Pozůstatky zaniklého hradu tzv. neznámého hradu u Albrechtic (též Hausberk nebo Alberk)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Černice, s. 324.
- ↑ a b SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Černice, s. 149.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 68.
- ↑ a b Černický kamenec. Krušnohorské noviny. Českojiřetínský spolek – spolek pro oživení Krušnohoří, 15. prosinec 2022, roč. 2022, čís. 1, s. 17. ISSN 2533-350X.
- ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2024-10-20]. Dostupné online.
- ↑ Horní Jiřetín – Mikulovice [online]. Česká geologická služba, 1998, rev. 2009-10-07 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Pyšná sídla mocných. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2014. 202 s. ISBN 978-80-86531-14-4. Kapitola Zapomenuté hrady, s. 77–85.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Černice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Černice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
