Časová osa
Časová osa je metoda chronologického uspořádání a vizualizace událostí. Pomocí umístění souboru záznamů či událostí na úsečce / liště / pravítku umožňuje nejen jejich názorné seřazení, ale také zasazení těchto událostí, osobností či míst do časového kontextu.[1] Časové osy využívají typicky vědní obory spojené s historií, zejména pak k pedagogickým účelům, neboť jejich pomocí lze poskytnout dobrý přehled o časové souslednosti.[2][3] Využívají se však i např. v projektovém managementu k časovému zasazení jednotlivých kroků či úkolů v průběhu technologického vývoje (roadmap) nebo v marketingu k představení vývoje produktu či firmy aj.
Historie
editovatJiž v roce 1753 publikoval Jacques Barbeu-Dubourg svoji Carte chronographique, jež byla představována více než 16metrovým pruhem papíru zasazeným do pouzdra, které umožňovalo pomocí madel posouvat časové záznamy. V této „chronografické mapě“ byly zaznamenány události od stvoření světa po autorovu současnost a k vyznačení určitých typů událostí, osobností či jejich povolání byly využity symboly, podobně jako se užívají symboly k vyznačení prvků v zeměpisných mapách.[4] Dalším autorem časových os byl anglický teolog Joseph Priestley, který publikoval v roce 1765 biografickou mapu A Chart of Biography a v roce 1769 A New Chart of History.[4]
Charakteristika
editovat
Měřítko časové osy může být ordinární, diskrétní, nebo spojité. Při použití ordinárního měřítka jsou události uspořádány v pořadí, v němž se udály, a vazby mezi nimi určují pouze vzájemnou následnost (co následuje po čem). Diskrétní měřítko zobrazuje čas v celých číslech, události jsou přiřazené např. ke kalendářním rokům či dnům. Spojité měřítko mapuje čas v reálných číslech a poskytuje nejpřesnější zasazení událostí.[5] Kromě většinově využívané lineární stupnice se pro některé účely může použít i stupnice logaritmická.[3] Granularita znamená míru detailu, v němž osa čas rozlišuje, na menší či větší abstraktní úrovni.[6] Základní jednotkou fyzikální veličiny času je přitom sekunda a jejími násobky jsou minuta, hodina a den. Pro delší časová období se však užívají i kalendářní dny, týdny, měsíce a roky, které mohou být proměnné (např. kalendářní dny mění délku při střídání letního a zimního času, měsíce mají proměnný počet kalendářních dní, roky zahrnují i přestupné roky s odlišným počtem dní).[7]
Data zaznamenávaná do časové osy mohou mít povahu momentových entit či intervalových entit. Momentová entita je navzdory svému skutečnému trvání považována v časové ose za jediný okamžik, např. ceremoniál korunovace je přiřazen k určitému dnu, měsíci, případně roku, přestože reálně trval jen několik hodin. Intervalová entita představuje záznam ohraničený začátkem a koncem jako dvěma odlišnými časovými údaji a doba mezi nimi se označuje jako trvání entity.[8][9] Např. život osoby je ohraničený jejím narozením a úmrtím, válečný konflikt vyhlášením války a uzavřením míru apod.
Odkazy
editovat
Reference
editovat- ↑ HRBÁČEK, David. Zpracování časových údajů pro jejich vizualizaci. 2015 [cit. 2022-03-14]. 69 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta aplikovaných věd. Vedoucí práce Ing. Richard Lipka, Ph.D.. s. 1. Dostupné online. Dále jen Hrbáček (2015).
- ↑ ČERNÝ, Michal. Odborný článek: Časová osa jako interaktivní výuková metoda. clanky.rvp.cz [online]. Národní pedagogický institut České republiky, 2011-06-15 [cit. 2022-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b ŘEZÁČOVÁ, Šárka. Vytváření a vizualizace časové osy rozpočtu obce. 2015 [cit. 2022-03-14]. 95 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta informatiky. Vedoucí práce doc. RNDr. Petr Sojka, Ph.D.. s. 40–41. Dostupné online.
- ↑ a b KACEROVSKÝ, Michal. Vizuální reprezentace precedenčního grafu. 2015 [cit. 2022-03-14]. 102 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta aplikovaných věd. Vedoucí práce Ing. Richard Lipka, Ph.D.. s. 2–4. Dostupné online. Dále jen Kacerovský (2015).
- ↑ MOULIS, Jan. Vizualizace časové osy. 2015 [cit. 2022-03-14]. 109 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta aplikovaných věd. Vedoucí práce Ing. Richard Lipka, Ph.D.. s. 6. Dostupné online. Dále jen Moulis (2015).
- ↑ Moulis (2015). S. 9–10.
- ↑ Moulis (2015). S. 5.
- ↑ Kacerovský (2015). S. 7.
- ↑ Hrbáček (2015). S. 10.
Literatura
editovat- ROSENBERG, Daniel. Cartographies of Time: A History of the Timeline. 1. vyd. New York: Princeton Architectural Press, 2010. 272 s. Dostupné online. ISBN 978-1-56898-763-7, ISBN 1-56898-763-3. OCLC 288932835 (anglicky)
- AIGNER, W.; MIKSCH, S.; SCHUMANN, H.; TOMINSKI, Ch. Visualization of Time-Oriented Data. London: Springer 286 s. ISBN 978-0-85729-079-3, ISBN 0-85729-079-7. OCLC 733543651 (anglicky)
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu časová osa na Wikimedia Commons
