Čabajská klobása

Čabajská klobása nebo čabajka (maďarsky Csabai kolbász) je uzenina typická pro maďarskou kuchyni. Vyznačuje se sytě červenou barvou a specifickou ostrou chutí. Začali ji vyrábět v 18. století slovenští přistěhovalci ve městě Békéscsaba a okolí (zvláště vynikl po roce 1858 výrobek jatek ve městě Gyula, takže se někdy používá pro čabajku také označení Gyulai).

Čabajská klobása
Základní informace
Místo původuMaďarsko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vyrábí se z vepřového (dvě třetiny libového a třetina bůčku), pokud možno plemene mangalica, které se naloží do soli a cukru a nechá v chladu několik dní marinovat. Pak se pomele a dochutí mletou paprikou (půl sladké a půl pálivé), česnekem a kmínem. Do pravé čabajky se nepřidává žádný pepř. Směs se dobře upěchuje do přírodních střívek a vyudí studeným kouřem z dřeva ovocných stromů (někteří výrobci používají bukové dřevo). Proces uzení a sušení trvá 2 až 6 týdnů v závislosti na typu klobásy. Čabajka má být dlouhá nejméně 20 cm a tak suchá, aby šla lámat rukou. Tradičně se převazuje stuhou v podobě maďarské trikolóry. Konzumuje se zastudena s chlebem a červeným vínem nebo se používá k dochucení masitých pokrmů, např. různých závitků. Tradiční čabajská klobása je výrazem jedinečných kombinací odborných znalostí masa, uzenářství, historie a geografie regionu. Evropská komise udělila výrobku certifikát PGI (chráněné zeměpisné označení) dne 18. června 2010 pod názvy „Csabai kolbász / Csabai vastagkolbász“ (tj. „Čabajská klobása“ / „Čabajská hrubá klobása“).[1]

Každý rok v říjnu se na počest čabajky koná Klobásový festival v Békéscsabě (maďarsky Csabai kolbászfesztivál).

.

Další informace

editovat

Výrazem „Čabajka“ se slangově také označovaly autobusy Ikarus 280.[2]

Reference

editovat
  1. Csabahus. www.csabahus.hu [online]. [cit. 2021-09-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-05. 
  2. BERNÝ, Aleš. „Čabajka“ přiveze pražskou MHD do Kutné Hory a Poděbrad. iDNES.cz [online]. 2012-06-07 [cit. 2015-06-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat