Samohybné dělo
Samohybné dělo je dělo umístěné na poháněném podvozku.[1] Samohybná děla určená pro přímou palbu bývají označována jako útočná děla, vozidla vybavená protitankovou výzbrojí a určená k boji s tanky pak jako stíhače tanků. Kromě kanónů a houfnic bývají podobně konstruována také vozidla s minomety či raketomety.
Historie
editovat
První samohybné dělo Gun Carrier Mark I bylo vyvinuto během první světové války v roce 1917 ve Velké Británii. Celkem bylo vyrobeno 50 kusů, ale k jejich zapojení do bojů ve funkci mobilního dělostřelectva nedošlo. Dva stroje byly upraveny na vyprošťovací tanky,[2] zbývající byly poprvé nasazeny během třetí bitvy u Yper jako transporty munice. Tuto roli zastávaly až do konce války.[3]
Potřeba mobilního a účinného prostředku pro palebnou podporu pěchoty vyústila ve významný vývoj samohybných děl v meziválečném období a v průběhu druhé světové války, především pak v Německu a Sovětském svazu. Například vůbec nejpočetnějším strojem německé armády bylo samohybné dělo Sturmgeschütz III vyráběné od roku 1940 v několika variantách. Do roku 1945 bylo vyrobeno bylo přibližně 11 000 vozidel, po skončení války sloužil v řadě států, včetně Československa, kde byl zařazen ve výzbroji jako ShPTK vz. 40N (ShPTK - "Samohybný protitankový kanon"), později SD 75/40 N (SD - "Samohybné dělo"), vyřazen byl až v roce 1960. Podobně rozšířené bylo ruské samohybné dělo SU-76, kterého bylo vyrobeno přes 14 000 kusů. V počtu Sověty vyrobených vozidel jej předčil pouze tank T-34.
Jak Sturmgeschütz III, tak SU-76 byly postaveny na podvozcích existujících tanků Panzerkampfwagen III, respektive T-70. Na stejném principu byla vyráběna řada samohybných děl, například německý Hetzer zkonstruovaný na podvozku československého tanku LT-38, americký M7 Priest postavený na základech tanku M3 Lee či britský Bishop s podvozkem z tanků Valentine.
Samohybná děla a stíhače tanků Armády České republiky, Československé armády, a ČSLA
editovatReference
editovat- ↑ Dělostřelecké, střelecké a protitankové zbraně. Názvy a definice [online]. Armáda České republiky. S. 8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-21.
- ↑ LIVESEY, Jack. Armoured Fighting Vehicles of World Wars I and II. Londýn: Anness Publishing, 2007. Dostupné online. ISBN 1-84476-370-6. S. 119. (anglicky)
- ↑ STERN, Albert Gerald. Tanks, 1914-1918; the log-book of a pioneer. Londýn: Hodder and Stoughton, 1919. Dostupné online. S. 106. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu samohybné dělo na Wikimedia Commons
