Formule 1 v roce 1950
Sezóna závodů Formule 1 v roce 1950 byla oficiálně prvním mistrovstvím světa vozů Formule 1.
| 1 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1950) | |
|---|---|
 | |
| Obecné informace | |
| Počet závodů | 7 |
| Počet pilotů | 49 |
| Počet týmů | 8 |
| Pohár jezdců | |
| První |  Giuseppe Farina(Alfa Romeo) |
| Druhý |  Juan Manuel Fangio(Alfa Romeo) |
| Třetí | Luigi Fagioli (Alfa Romeo) |
| Pohár konstruktérů | |
| První |  nebyl |
| Formule 1 | |
 1951 ► | |
Vznik editovat
Iniciativa, která se hodně přiblížila konceptu mistrovství světa F1, je mistrovství světa značek, které vzniklo v roce 1925. Originální byl především systém bodování, vítězem se stala značka, která shromáždila nejméně bodů. První tři piloti byli hodnoceni jedním, dvěma a třemi body ostatní dostali šest bodů.
S myšlenkou uspořádat mistrovství světa Formule 1 přišel v roce 1949 italský delegát Antonio Brivio Sforza a zároveň navrhl pravidla a propozice, podle kterých se závodí s menšími úpravami dodnes. 13. května 1950 se na okruhu v Silverstone, sešli účastníci prvního závodu ze sedmi na programu premiérového šampionátu Formule 1. Další závody se uskutečnily v Monte Carlu, ve švýcarském Bremgartenu, belgickém lázeňském městě Spa-Francorchamps, francouzském Remeši a italské Monze dále byl do konečného hodnocení započítáván závod na 500 mil v Indianapolis. V Evropě se jelo dalších 16 závodů F1, které se do mistrovství nezapočítávaly, dalších 11 závodů pro vozy Formule 1 se jely v rámci jihoamerické série Formula Libre. Alfy Romeo kralovaly prvnímu ročníku světového mistrovství a Farina s Fangiem se podělili o vítězství ve všech významných Velkých cenách. Protože Giuseppe Farina získal více bodů na dalších bodovaných místech, stal se prvním mistrem světa. Bylo mu 44 let. O převaze vozů Alfa Romeo svědčí skutečnost, že vyhrály všech deset závodů, ve kterých startovaly, přičemž sedmkrát obsadily obě prvá místa a třikrát dokonce tři prvá místa v závodě.
Pravidla editovat
První rok mistrovství světa monopostů formule 1 se jelo podle pravidel z roku 1946, která povolovala objem motorů 1500 cc s kompresorem nebo 4 500 cc atmosférické. Do každého závodu se mohl přihlásit libovolný počet jezdců a nebylo ani omezen počet jezdců v jednotlivých týmech. Startovní čísla nebyla stabilní a měnila se každým závodem. V Monaku na vozy připevňovaly jen sudé číslice, aby se tak nemuselo přidělovat číslo 13.
- Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
- 1. 8 bodů
- 2. 6 bodů
- 3. 4 body
- 4. 3 body
- 5. 2 body
- 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
- Do konečné klasifikace se započítávají pouze 4 nejlepší výsledky ze 7 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.
Týmy a jezdci editovat
Vozy editovat
.jpg){kind=small}
Složení týmů editovat
Závody započítávané do MS editovat
První Grand Prix editovat
Britský autoklub RAC uspořádal historicky první Grand Prix v rámci mistrovství světa, která byla označována jako III. RAC British Grand Prix nebo také jako XI. Grand Prix d'Europe. Závod se odehrál na improvizované dráze, která vznikla na ploše silverstonského letiště a mezi početným houfem diváku byl i na čestné tribuně král Jiří IV s celou rodinou. V celém závodním víkendu dominovaly vozy Alfa Romeo a ze čtveřice jezdců milánské automobilky si suverénně počínal Giuseppe Farina, který získal jak pole position, tak nejrychlejší kolo v závodě a nakonec i vítězství čímž získal i první hattrick. Nadvládu Alfy Romeo potvrdil i druhý Luigi Fagioli a třetí Reg Parnell.
První hromadná havárie editovat
Druhý závod mistrovství světa se konal v uličkách města Monte Carlo. Závod se zdramatizoval hned v prvním kole, kdy se za zády Juana Manuela Fangia srazilo deset vozů. Fangio jedoucí na čele ještě situaci zvládl, ale na druhé pozici jedoucí Farina škrtl o Gonzalezovo Maserati, které začalo hořet. Argentinec stihl z vozu vyskočit, v kolizi tak končí dva favorité závodu Farina a Fangio, Luigi Villoresi se dokázal z kolize vymanit a pokračoval tak v závodě až do 64 kola, kdy se ukázalo, že si poškodil osu. V havárii zakončilo své ambice na dobré umístění deset pilotů z 19 startujících.
Juan Manuel Fangio si bez větších problémů dojel pro své první vítězství ve formuli 1 a dokázal získat Hat trick stejně jako jeho týmový kolega Farina v předchozím závodě. A protože v celém závodě nebylo nikoho, kdo by ho vystřídal v čele závodu, získal i Chelem.
500 mil v Indianapolis editovat
Součástí nově vzniklého světového šampionátu byl i závod na 500 mil v Indianapolis, který se ovšem musel obejít bez evropských závodníků. Závod se uskutečnil 30. května v na okruhu ve staré cihelně v Indianapolis. 34 ročník závodu na 500 mil se netradičně konal v úterý, kam byl z důvodu deště v neděli i v pondělí přeložen. Také v den závodu se na trať spustil déšť a tak závod původně vypsaný na 200 kol, byl po 138 kolech ukončen a vítězem byl vyhlášen nováček Johnnie Parsons, který startoval z pátého místa. Pole positions si v kvalifikaci zajistil Walt Faulkner, který v závodě získal sedmé místo.
Švýcarská GP editovat
Také švýcarská grand prix byla ve znamení bitvy, která se omezila pouze na jezdce milanské automobilky Alfa Romeo. V kvalifikaci její piloti obsadili celou první řadu v pořadí Juan Manuel Fangio, Giuseppe Farina a Luigi Fagioli. Zatímco Ferrari na nejpomalejší Alfu ztrácelo necelou minutu, rozdíl dalších konkurentů byl téměř propastný. V samotném závodě se milanským vozům nikdo nevyrovnal a přestože Fangio pro poruchu odstoupil, Farina a Fagioli si dojeli pro další dvoj vítězství.
Spa Francorchamps editovat
Stejně jako v ostatních závodech tak i v Belgii opanovaly čelo startovního pole všechny tři Alfetty. Farina na startu zaspal a proklouzl před něj Fangio, pozice si prohodili i Fagioli s Villoresim a na pátou příčku se prodral Ascari. Čelo startovního pole tak ovládla rudá barva italských strojů, za kterou se seřadili modré Talboty.Juan Manuel Fangio si vítězstvím a ziskem 8 bodů si zachoval šanci na zisk titulu. Fagioli po třech druhých místech nastřádal 18 bodů a dostal se tak před Fangia o pouhý bod, Farina v závodě získal důležité tři body a další bod za nejrychlejší kolo a upevnil si tak vedení v šampionátu.
Grand Prix de l'ACF editovat
Prakticky jediný, kdo mohl pomýšlet na titul mistra světa, sedlal vůz Alfa Romeo. Tato milánská značka přivezla na Grand Prix Francie trojicí nejvážnějších uchazečů, Giuseppe Farinu, Luigiho Fagioliho a Juana Manuela Fangia. Již kvalifikace zcela jasně ukázala rozložření sil ve startovním poli, první tři místa na startu si podle očekávání vybojovali jezdci Alfy Romeo. Ferrari mělo problémy s novým motorem V12 a tak z kvalifikace odstoupilo a oba jezdci se zúčastnili pouze doprovodného závodu Formule 2 s vozy Ferrari 166. Farinu nakonec vyřadila porucha jeho vozu, přesto byl klasifikován na sedmém místě se ztrátou devíti kol. Vítězem se stal Fangio před Fagiolim, pouze tito piloti dokázali absolvovat plný počet kol, třetí v cíli Whitehead ztrácel již tři kola.
Italské finále editovat
Šanci získat titul mistra světa, mělo pouze hvězdné F trio z týmu Alfa Romeo, Juan Manuel Fangio, který měl na svém kontě 26 bodů a dvou bodový náskok před druhým Fagiolim. Fangiovi stačilo k zisku titulu dojet na druhém místě, nebo bodovat na třetím, čtvrtém či pátém místě a to za předpokladu, že Farina nezvítězí. Giuseppe Farina utočil na titul ze třetí pozice se čtyř bodovou ztrátou, a k zisku titulu musel zvítězit a doufat, že Fangio nebude lepší než třetí. Paradoxně nejhůře na tom byl druhý muž celkového pořadí Luigi Fagioli, který získal již čtyři druhá místa, a protože pravidla dovolovala započítat pouze čtyři nejlepší výsledky, Fagioli musel zvítězit a spoléhat na to, že Farina nezíská lepší než třetí místo a Fangio páté místo. V tomto ohledu na tom byli Farina a Fangio lépe, oba totiž bodovali pouze třikrát a tak se jim žádný výsledek nebude škrtat. Giuseppe Farina zcela ovládl závod na domácí trati a stal se zaslouženě mistrem světa, Juan Manuel Fangio do cile nedojel.
Konečné hodnocení Mistrovství světa editovat
Pohár jezdců editovat
| * | Jezdec |  GBR
|
 MON
|
 500
|
 ŠVÝ
|
 BEL
|
 FRA
|
ITA
|
Body |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Giuseppe Farina
|
1* | Ret | 1* | 4* | 7 | 1 | 30 | |
| 2 | Juan Manuel Fangio
|
Ret | 1* | Ret | 1 | 1* | Ret* | 27 | |
| 3 | Luigi Fagioli
|
2 | Ret | 2 | 2 | 2 | 3 | 24 (28) | |
| 4 | Louis Rosier
|
5 | Ret | 3 | 3 | 6 | 4 | 13 | |
| 5 | Alberto Ascari
|
2 | Ret | 5 | 2+ | 11 | |||
| 6 | Johnnie Parsons
|
1* | 8 | ||||||
| 7 | Bill Holland
|
2 | 6 | ||||||
| 8 |  Princ Bira
|
Ret | 5 | 4 | Ret | 5 | |||
| 9 | Reg Parnell
|
3 | Ret | 4 | |||||
| 10 | Louis Chiron
|
Ret | 3 | 9 | Ret | Ret | 4 | ||
| 11 | Mauri Rose
|
3 | 4 | ||||||
| 12 | Peter Whitehead
|
3 | 7 | 4 | |||||
| 13 | Yves Giraud-Cabantous
|
4 | Ret | Ret | 8 | 3 | |||
| 14 | Raymond Sommer
|
4 | Ret | Ret | Ret | Ret | 3 | ||
| 15 | Cecil Green
|
4 | 3 | ||||||
| 16 | Robert Manzon
|
Ret | 4 | Ret | 3 | ||||
| 17 | Philippe Étancelin
|
8 | Ret | Ret | Ret | 5 | 5 | 3 | |
| 18 | Dorio Serafini
|
2+ | 3 | ||||||
| 19 | Felice Bonetto
|
5 | Ret | 2 | |||||
| 20 | Tony Bettenhausen
|
5+ | 1 | ||||||
| 21 | Joie Chitwood
|
5+ | 1 | ||||||
| 22 | Eugent Chaboud
|
Ret | 5 | 1 |
Jezdci editovat
| * | Jezdec | Body | Vítězství | Podium | Pole | Nej. kolo | Km v čele | Km ujeté |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Giuseppe Farina
|
30 | 3 | 3 | 2 | 3 | 1248 | 2059 |
| 2 | Juan Manuel Fangio
|
27 | 3 | 3 | 4 | 3 | 1067 | 2043 |
| 3 | Luigi Fagioli
|
24 (28) | 0 | 5 | 0 | 0 | 49 | 2130 |
| 4 | Louis Rosier
|
13 | 0 | 2 | 0 | 0 | 0 | 1886 |
| 5 | Alberto Ascari
|
11 | 0 | 2 | 0 | 0 | 13 | 1164 |
| 6 | Johnnie Parsons
|
8 | 1 | 1 | 0 | 1 | 463 | 555 |
| 7 | Bill Holland
|
6 | 0 | 1 | 0 | 0 | 32 | 551 |
| 8 | Princ Bira
|
5 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 827 |
| 9 | Mauri Rose
|
4 | 0 | 1 | 0 | 0 | 60 | 551 |
| 10 | Reg Parnell
|
4 | 0 | 1 | 0 | 0 | 0 | 404 |
| 11 | Louis Chiron
|
4 | 0 | 1 | 0 | 0 | 0 | 844 |
| 12 | Peter Whitehead
|
4 | 0 | 1 | 0 | 0 | 0 | 930 |
| 13 | Dorio Serafini
|
3 | 0 | 1 | 0 | 0 | 0 | 296 |
| 14 | Yves Giraud-Cabantous
|
3 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 751 |
| 15 | Raymond Sommer
|
3 | 0 | 0 | 0 | 0 | 71 | 1071 |
| 16 | Cecil Green
|
3 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 551 |
| 17 | Robert Manzon
|
3 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 521 |
| 18 | Philippe Étancelin
|
3 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1517 |
| 19 | Felice Bonetto
|
2 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 408 |
| 20 | Eugent Chaboud
|
1 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 537 |
| 21 | Tony Bettenhausen
|
1 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 338 |
| 22 | Joie Chitwood
|
1 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 330 |
| 23 | Walt Faulkner
|
0 | 0 | 0 | 1 | 0 | 0 | 543 |
Započítávali se pouze 4 výsledky ze 7 GP – Luigi Fagioli byl 4x druhý a 1x třetí. Čtyři body za třetí místo se mu tedy škrtaly.
Konstruktéři editovat
Pohár konstruktérů se oficiálně pořádá od roku 1958
| * | Jezdec | Body | Vítězství | Podium | Pole | Nej. kolo | Km v čele | Km ujeté |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Alfa Romeo
|
88 | 6 | 12 | 6 | 6 | 2364 | 6784 |
| 2 | Ferrari
|
25 | 0 | 3 | 0 | 0 | 13 | 3676 |
| 3 | Talbot
|
17 | 0 | 2 | 0 | 0 | 71 | 8862 |
| 4 | Kurtis Kraft
|
14 | 1 | 1 | 1 | 1 | 463 | 6002 |
| 5 | Maserati
|
11 | 0 | 1 | 0 | 0 | 0 | 6101 |
| 6 | Deidt
|
10 | 0 | 2 | 0 | 0 | 93 | 1223 |
| 7 | Simca
|
3 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 603 |
| 8 | ERA
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1276 |
| 9 | Lesovsky
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1066 |
| 10 | Alta
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 889 |
| 11 | Moore (F1)
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 547 |
| 12 | Nichels
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 543 |
| 13 | Marchese
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 535 |
| 14 | Stevens (F1)
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 535 |
| 15 | Langley
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 515 |
| 16 | Ewing
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 515 |
| 17 | Maserati Milano
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 503 |
| 18 | Rea
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 495 |
| 19 | Olson
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 495 |
| 20 | Wetteroth
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 491 |
| 21 | Snowberger
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 447 |
| 22 | Adams
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 434 |
| 23 | A. J. Watson
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 101 |
| 24 | Cooper
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 |
Národy editovat
| * | Jezdec | Body | Vítězství | Podium | Pole | Nej. kolo | Km v čele | Km ujeté |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Itálie
|
77 | 3 | 11 | 2 | 3 | 1310 | 7802 |
| 2 | Argentina
|
27 | 3 | 3 | 4 | 3 | 1067 | 2077 |
| 3 | USA
|
24 | 1 | 3 | 1 | 1 | 555 | 15185 |
| 4 | Francie
|
23 | 0 | 2 | 0 | 0 | 71 | 8063 |
| 5 | Velká Británie
|
8 | 0 | 2 | 0 | 0 | 0 | 4433 |
| 6 | Thajsko
|
5 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 827 |
| 7 | Monako
|
4 | 0 | 1 | 0 | 0 | 0 | 844 |
| 8 | Švýcarsko
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1576 |
| 9 | Belgie
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1565 |
| 10 |  Irsko
|
0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 265 |
Závody nezapočítávané do MS editovat
| Jezdec | Vítězství | Podium | Pole position | Nej. kolo |
|---|---|---|---|---|
| Reg Parnell
|
2 | 4 | 0 | 3 |
| Cuth Harrison
|
0 | 2 | 2 | 0 |
| Toulo de Graffenried
|
0 | 4 | 0 | 0 |
| Brian Shawe-Taylor
|
0 | 1 | 1 | 0 |
| Geoff Richardson
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| Princ Bira
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| Peter Whitehead
|
2 | 3 | 0 | 1 |
| David Hampshire
|
1 | 1 | 1 | 2 |
| Juan Manuel Fangio
|
4 | 5 | 6 | 4 |
| Luigi Villoresi
|
0 | 3 | 0 | 1 |
| Louis Rosier
|
2 | 4 | 0 | 0 |
| Raymond Sommer
|
0 | 0 | 1 | 2 |
| Maurice Trintignant
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| Georges Grignard
|
1 | 1 | 0 | 0 |
| Jose Froilan Gonzalez
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| Alberto Ascari
|
1 | 2 | 2 | 1 |
| Alfredo Pian
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| Piero Taruffi
|
0 | 2 | 0 | 1 |
| Luigi Fagioli
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| Giuseppe Farina
|
2 | 2 | 1 | 0 |
| Dorino Serafini
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| Louis Gerard
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| Marc Versini
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| Johnny Claes
|
0 | 0 | 1 | 0 |
| Bob Gérard
|
1 | 3 | 0 | 0 |
| Vůz | Vítězství | Podium | Pole position | Nej. kolo |
|---|---|---|---|---|
| Alfa Romeo
|
5 | 10 | 3 | 4 |
| Ferrari
|
3 | 10 | 2 | 3 |
| Talbot
|
3 | 5 | 2 | 2 |
| ERA
|
1 | 7 | 3 | 0 |
| Maserati
|
3 | 11 | 3 | 6 |
| Delage
|
0 | 2 | 0 | 0 |
| Simca
|
0 | 1 | 0 | 0 |
| BRM
|
1 | 1 | 0 | 1 |
Závody jihoamerické série Formule Libre editovat
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1950 na Wikimedia Commons
