Zoroslava Drobná
Zoroslava Drobná (22. prosince 1907 Husovice[1] – 21. června 1988 Brno[2]) byla česká historička umění a archeoložka. Během svého působení v Národním muzeu uveřejnila několik vědeckých monografií a připravila řadu výstav o středověkém umění a kultuře.[2]
| PhDr. Zoroslava Drobná, CSc. | |
|---|---|
| Narození | 22. prosince 1907 Husovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 21. června 1988 (ve věku 80 let) Brno  Československo |
| Alma mater | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
| Povolání | archeoložka, učitelka a historička umění |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodila se v Husovicích, část její rodiny pocházela z obce Nosislav. V letech 1928–1933 vystudovala estetiku a dějiny umění v semináři Eugena Dostála na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1933 získala titul PhDr.[3] V letech 1933-1934 pobývala jako stipendistka na univerzitě ve Florencii, kde studovala klasickou archeologii a dějiny umění (Mario Salmi). Po návratu do Brna byla knihovnicí Semináře dějin umění FF MU (1934-1936).
V předválečných letech pracovala v Městském muzeu v Brně (1934-1940), kde roku 1937 instalovala lapidárium v křížové chodbě kláštera františkánů. Hned po absolutoriu studia začala publikovat recenze a odborné stati o umění 14.–18. století. Byla výtvarnou referentkou časopisů Index a Volné směry.
Počátkem okupace byla za levicové názory a především kvůli partnerovi, zapojenému do protinacistického odboje, krátce uvězněna a roku 1939 musela z muzea odejít. Po krátkém období práce v Archivu hl. m. Prahy u Václava Vojtíška nastoupila v lednu roku 1940 do oddělení historické archeologie Národního muzea v Praze, kde v letech 1941–1945 pod vedením Josefa Opitze začala připravovat publikace o Lapidáriu (kniha Karlův most vyšla již roku 1941, katalog Lapidária roku 1958). Dále pracovala pod vedením a v úzké vědecké spolupráci s Vladimírem Denksteinem a po jeho povýšení do funkce ředitele Historického muzea byla od r. 1956 vedoucí historicko-archeologického oddělení, 1959-1960 vedoucí numismatického oddělení. Roku 1945 vstoupila do KSČ, dále byla členkou SČSP a mezinárodní muzejní organizace ICOM; pilně se učila cizí jazyky, začala francouzštinou a němčinou, během války se sama naučila rusky, dále částečně italsky a anglicky. Díky své odbornosti směla i v době železné opony cestovat do mnoha zemí, například do Egypta a Sýrie. Dlouhodobě působila jako redaktorka Časopisu Národního muzea,[2] a členka vědecké rady Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Žila jako svobodná a bezdětná; v období práce v muzeu bydlela v Hodkovičkách, v důchodu se vrátila do Brna.
Dílo
editovatVěnovala se především gotickým památkám. Již před válkou a během války publikovala drobné monografie – sešitky – z edice Poklady národního umění, věnované významným architektonickým a sochařským dílům. V 50. letech svou hlavní vědeckou práci zaměřila na projekt umění doby husitské, především na iluminované rukopisy a kresby[4] (zejména Jenský kodex)[5] a na archeologický výzkum Nového hradu u Kunratic.[6] V širokém kulturně-historickém kontextu se věnovala uměleckým řemeslům, zejména historii středověkého odívání, církevní výšivce a keramice.[7] Poslední léta muzejní práce věnovala pořádání odkazu a Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegera.
Monografie
editovat- František Kaláb. Monografická studie, Brno 1934
- Brno - Nová radnice - Městské lapidárium, Brno 1937
- Benediktinský klášter v Třebíči
- Farní kostel sv. Jakuba v Brně, Praha 1940
- Karlův most, Praha 1940
- Předklášteří u Tišnova, Praha 1940
- Bazilika sv. Prokopa v Třebíči, nakl. Vyšehrad, VO UB Praha 1941
- Benediktinský klášter v Rajhradě, Praha 1942
- Les trésors de la broderie religieuse en Tchécoslovaquie (Církevní výšivka v Čechách – pouze fr.), Praha 1950
- Die Gotische Zeichnung in Böhmen, angl. Gothic Drawing in Bohemia, Praha 1956
- Lapidarium Národního musea (spolu s Janou Kybalovou a V. Denksteinem, fotografoval Josef Sudek; SNKLU Praha 1958
- Jenský kodex : husitská obrazová satira z konce středověku, Praha 1970
- Památník Františka Palackého a F.L. Riegera. NM Praha 1970, Praha 1999 (s V. Přenosilovou)
- Kroje, zbroj a zbraně doby předhusitské a husitské (1350–1450) (s Janem Durdíkem a Eduardem Wagnerem), Praha 1956, též angl., něm. Praha 1958
Výstavy
editovat- 1953 Husitské revoluční hnutí
- 1956 Česká vesnice ve středověku
- 1958 Jiří z Poděbrad a jeho doba
- 1963 Středověká keramika v Československu
- 1968 Obrazy z českých dějin
- V Kostnici roku 1965 vytvořila expozici pro Husův památník.[2]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matrika 17281, sn. 108 [online]. MZA [cit. 2022-10-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c d SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana. Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Redakce Hana Petrová. Praha: Libri, s.r.o., 2005. ISBN 80-7277-253-8.
- ↑ Rigorózní práce: Dějiny malířské výzdoby starého zemského domu v Brně 18. století
- ↑ Z. Drobná, Kresba, in: České umění gotické 1350-1420, Praha 1970, s. 304-319
- ↑ Z. Drobná, janíček Zmilelý z Písku a Jenský kodex, Umění 3, 1955, s. 181-204
- ↑ Z. Drobná, Husitský polní tábor u Kunratic, Historie a vojenství 2, 1953, s. 197-200
- ↑ Z. Drobná, Loštické poháry, k otázce jejich datování a slohového zařazení, Český lid 44, 1957, s. 98-107
Literatura
editovat- Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 250-251, Academia, Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
- V. Martínková, R. Khel, Bibliografie prací Zoroslavy Drobné (1931-1967), Časopis Národního muzea 136, 1967, s. 161-167
- nekrology: Umění 1988; Časopis Národního muzea 1988
- Fond Zoroslava Drobná, pozůstalost; Archiv Národního muzea[1] Archivováno 2. 4. 2017 na Wayback Machine.
- Sborník k osmdesátinám Zoroslavy Drobné, NM Praha 1987, (strojopis), Archiv Národního muzea
Externí odkazy
editovat- Zoroslava Drobná v informačním systému abART
- Zoroslava Drobná v Encyklopedii dějin města Brna
- Heslo Zoroslava Drobná v databázi Albína.
