Zoguové či dynastie Zogu (albánsky Dinastia Zogolli) byli vládnoucí královskou dynastií v Albánii v letech 19281939. Za zakladatele dynastie je uváděn Zogu Paša, ovšem jako vládnoucí dynastii jí ustanovil až v roce 1928 Ahmet Zogu (pod jménem Zog I.) Ten však musel v roce 1939 Albánii opustit, protože jí okupovala Itálie. Pouze dva dny před italskou okupací se mu narodil jediný syn Leka Zogu, který byl od smrti Zoga I. v roce 1961 hlavou dynastie. Byl jí až do své smrti v roce 2011. V současnosti je hlavou rodu princ Leka, který je synem korunního prince Leky a jediný vnuk Zoga I.

Dynastie Zogu
Znak Albánie za vlády Zoga I.
ZeměAlbánie
Titulykrál Albánců
guvernér Matu
ZakladatelZog I.
Mytický zakladatelZogu Paša
Rok založení1928
Konec vlády1939
Poslední vládceZog I.
Současná hlavaLeka Zogu Albánský
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tradičním sídlem vládců z dynastie Zogu byl zámek Burgajet v okresu Mat, odkud rod pocházel resp. dědičně spravoval tento okres. Skutečný zakladatel dynastie král Zog I. odvozoval svůj původ od albánského národního hrdiny a panovníka Skanderbega, resp. od jeho sestry (Zogova matka pocházela z rodu Toptani, který měl pocházel od sestry Skanderbega, i když proto musel být upraven rodokmen). Některými historiky je podobně jako Napoleon Bonaparte (a Napoleon III.) považován za samozvance a uzurpátora trůnu, který předtím patřil dědičně zvolenému rodu Wiedů.[1]

K „legitimitě“ Zoga I. resp. dynastie Zogu, ale přispívá, že kníže Vilém z Wiedu byl zvolen z vůle velmocí a vládl pouze krátkou dobu (ve srovnání s Ottou Řeckým a Jiřím I.), navíc jeho synem Karlem Viktorem vymřeli v roce 1973 Vilémovi potomci a tak se dá jejich nárok na trůn považovat za ukončený.

Vládci z dynastie Zogu

editovat

Dědičný guvernér okresu Mati

editovat

Král Albánců (1928-1939)

editovat

Pretendenti trůnu a hlavy rodu po roce 1939

editovat

Reference

editovat
  1. Zemřel albánský titulární král Leka I. [online]. Pro monarchii, nezávislý portál českých monarchistů, 1. prosince 2011 [cit. 2016-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat