Zločin proti míru
Zločin proti míru v mezinárodním trestním právu označuje „plánování, přípravu, rozpoutání nebo vedení útočné války nebo války v rozporu s mezinárodními smlouvami, dohodami nebo garancemi či účast na společném plánu či spiknutí k jejich provedení.“[1]
Tato definice zločinů proti míru byla poprvé použita v norimberských principech a později v Chartě OSN. Tato definice je použita v definici útočné války jako zločinu proti míru.
Zásadní výjimkou z této definice je vedení obranných vojenských akcí podle článku 51 Charty Spojených národů. Takové vojenské akce jsou ověřovány Bezpečnostní radou OSN, ale nevyžadují souhlas Spojených národů, aby byly legální podle mezinárodního práva.
Příklady zločinů proti míru
editovat- Briandův–Kelloggův pakt z roku 1928 posloužil jako právní základ pro vznik pojmu zločin proti míru (zločin útočné války).[2] Po druhé světové válce byl citován jako precedens pro stíhání německých a japonských vůdců za vedení agresivních válek, například japonské invaze do Číny nebo německé invaze do Polska a Sovětského svazu.[3]
- V listopadu 1935 Společnost národů odsoudila italskou agresi proti Etiopii a uvalila na Itálii ekonomické sankce.[4] Právní teoretik Hans Kelsen uvedl, že v etiopském případě Liga „přinejmenším vyvinula určité úsilí, aby splnila svou povinnost v případech nezákonné agrese ze strany členských států proti jiným členským státům“.[5]
- Ruská invaze na Ukrajinu, zahájena 24. února 2022[6]
- Americká invaze do Iráku v roce 2003 (podle vyjádření generálního tajemníka OSN Kofi Annana)[7]
- tajný dodatek k paktu o neútočení mezi Sovětským svazem a nacistickým Německem a následná okupace baltských států, severní Bukoviny a Besarábie.[1]
- sovětský útok na Finsko vedoucí k zimní válce.[1]
- Útok KLDR na Jižní Koreu vedoucí ke korejské válce a pozdější zásah čínské armády.[1]
- Útok NATO pod vedením USA na Svazovou republiku Jugoslávie v rámci operace Spojenecká síla v roce 1999 (v té době byla sice schválena rezoluce RB OSN odsuzující konflikt v Kosovu, neexistovala však rezoluce opravňující k útoku)
České právo
editovatV českém právu byl zločin proti míru zaveden zákonem na ochranu míru ze dne 20. prosince 1950.[8] Nový trestní zákoník zahrnuje zločiny přípravy útočné války[9], podněcování útočné války[10] a agrese[11] jako zločiny proti míru.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Crime against peace na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Nicolas Werth, Karel Bartošek, Jean-Louis Panné, Jean-Louis Margolin, Andrzej Paczkowski, Stéphane Courtois, The Black Book of Communism: Crimes, Terror, Repression, Harvard University Press, 1999, hardcover, 858 pages, ISBN 0-674-07608-7, page 5.
- ↑ čl. 6 písm. a) zločiny proti míru Charty mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku
- ↑ SELLARS, Kirsten. 'Crimes Against Peace' and International Law. [s.l.]: Cambridge University Press, 2013. ISBN 978-1-107-02884-5. (anglicky)
- ↑ PALLA, Marco. Mussolini and Fascism. New York: Interlink Books, 2000. (Interlink Illustrated Histories). ISBN 978-1-56656-340-6. S. 104.
- ↑ PERUGINI, Nicola; GORDON, Neve. Between Sovereignty and Race: The Bombardment of Hospitals in the Italo-Ethiopian War and the Colonial Imprint of International Law. State Crime Journal. 2019, s. 104–125. Dostupné online. doi:10.13169/statecrime.8.1.0104. JSTOR 10.13169/statecrime.8.1.0104. S2CID 182759859.
- ↑ MONBIOT, George. Pachatelé válečných zločinů patří před soud. Ti z Ukrajiny i ti z Iráku. Deník Referendum [online]. 25. března 2023. Dostupné online.
- ↑ Iraq war was illegal and breached UN charter, says Annan. The Guardian [online]. 16. září 2004. Dostupné online.
- ↑ zákon č. 165/1950 Sb. na ochranu míru
- ↑ § 406 trestního zákoníku 40/2009 Sb.
- ↑ § 407 trestního zákoníku 40/2009 Sb.
- ↑ § 405a trestního zákoníku 40/2009 Sb. ve znění zákona č. 105/2013 Sb
Literatura
editovat- Krejčí, Oskar, (2010) Válka. Praha: Professional Publishing, 170 s. ISBN 978-80-7431-029-4
