Zlín Z-37 Čmelák

Z-37 Čmelák
	Z-37 (OK-AJJ)
Určení	zemědělský letoun
Výrobce	Let Kunovice; Moravan Otrokovice
První let	29. června 1963
Zařazeno	1965
Uživatel	Slov-Air; NDR, Maďarsko, Bulharsko
Výroba	1965-1987
Vyrobeno kusů	739 ks
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zlín Z-37 Čmelák nebo Let Z-37 Čmelák je československý jednomotorový dolnoplošník původně vyvinutý jako zemědělský letoun, který našel uplatnění i v řadě dalších oblastí.

Vývoj

Let Z-37 Čmelák byl vyvinut v kooperaci firem Let Kunovice a Moravan Otrokovice. Jeho první prototyp pod označením XZ-37 (výr. č. 001, OK-60) vzlétl 29. června 1963 s továrním pilotem Vladimírem Vlkem. Pohonnou jednotku prototypu tvořil sovětský hvězdicový devítiválec AI-14RF o výkonu 191 kW. Po sérii testů v obou továrnách s ním Slovácký aeroklub Kunovice v roce 1969 provozoval letecko-chemickou činnost. O rok později byl prodán Okresnímu zemědělskému sdružení Ústí nad Orlicí (s imatrikulací OK-SJB). V roce 1971 byl užíván STS Lanškroun, v listopadu roku 1972 byl vymazán z rejstříku.

Druhý prototyp XZ-37 (002, OK-70) zalétal František Svinka 5. listopadu 1963. Od února 1965 byl zapsán do rejstříku jako OK-SJA, provozovatelem se stal Moravan Otrokovice. Po havárii byl stejného roku zrušen. Třetí prototyp zalétaný v roce 1964 byl v červenci následujícího roku zapsán do rejstříku jako OK-TJB v majetku kunovické továrny. Vymazán byl v roce 1970. Státní zkouška se uskutečnila se čtvrtým prototypem vyrobeným v roce 1964. Od února následujícího roku nesl imatrikulaci OK-TJA a byl ve vlastnictví otrokovické továrny. V červnu byl předváděn na aerosalonu v Le Bourget. V roce 1970 byl po havárii zrušen. Pátý prototyp XZ-37 (005, OK-UJD) byl postaven v roce 1965 a byl rovněž plně zapojen do továrních zkoušek. V roce 1968 se na něm testovalo křídlo se zvětšeným vzepětím. Po instalaci motoru se zvýšeným výkonem absolvoval v letech 1969 a 1970 zkušební zemědělský provoz ve Slováckém aeroklubu. V průběhu 70. a 80. let 20. století byl používán k vlekání kluzáků. Po roce 1990 se opět vrátil k zemědělské činnosti. Při revizi v polovině 90. let byl přetypován na Z-37A. Šestý prototyp z roku 1965 obdržel v následujícím roce imatrikulaci OK-UJE a v červnu byl Františkem Svinkou předváděn v SSSR. Po návratu byl předváděn na leteckém dnu v Trenčíně a na podzim 1966 absolvoval předváděcí turné po skandinávských státech. Výmaz z rejstříku byl proveden v roce 1973. Prototyp výrobního čísla 007 (OK-UJC) létal od září 1967 do ledna 1968 s plochým šestiválcovým motorem Continental IO-520D o výkonu 162 kW. Po instalaci původního hvězdicového motoru byl odprodán Agroletu. Osmý prototyp z roku 1965 (od roku 1966 OK-UJF) sloužil jako zkušební stroj u výrobce, v roce 1969 byl prodán Slov-Airu a v roce 1973 byl vymazán z rejstříku. V roce 1965 byl vyroben i prototyp výrobního čísla 009, který nesl od dubna 1966 imatrikulaci OK-UJG. Po absolvování série testů byl mechaniky továrního servisu přestavěn na osobní verzi pro pilota a tři cestující. Do plechu původní karoserie horní části trupu se mezi trubkami kostry navíc vyřezalo několik zasklených oken. Takto upravený exemplář létal od roku 1970 u Slov-Airu. Do přibližné podoby tohoto stroje bylo po roce 1990 upraveno několik Z-37 různých provozovatelů, přičemž typové označení zůstalo identické, případně bylo změněno např. do podoby Z-37A-C2.

Posledním strojem prototypové řady byl dvoumístný cvičný stroj Z-37-2 (výr. č. 010, původní označení Z-237) s druhým řízením. Vyroben byl v roce 1966 a osádkou František Srnec a František Svinka byl zalétán v září téhož roku. V únoru 1967 byl se značkou OK-VKD prodán Agroletu. Dva měsíce poté byl zapůjčen výrobci na školení bulharských pilotů. Následně byl ponejvíce využíván v letecké škole v Holešově. Od konce roku 1992 působil tři roky v Letecké škole ve Vrchlabí, poté byl vymazán z rejstříku za účelem prodeje do Surinamu.

Ověřovací série 10 kusů zahájila dodávky v roce 1966, z nichž šest převzal Agrolet, jeden BLR a jeden Indie.^[1]

Letoun Z-37 se začal sériově vyrábět od roku 1966 a jeho výroba v různých verzích trvala až do roku 1984. V roce 1971 byla zahájena produkce verze Z-37A se zdokonalenou protikorozní ochranou draku a nově upravenými žaluziemi na krytu motoru M-462RF.

Práce na turbovrtulovém prototypu XZ-37T Čmelák Turbo (OK-146) byly zahájeny v březnu 1981. Moravan dodal trup prodloužený v zadní části o 0,8 m a do jeho přídě byla instalována pohonná jednotka M-601B o výkonu 515 kW s třílistou stavitelnou vrtulí. Zálet byl proveden 6. září 1981. Druhý prototyp XZ-37T Agro Turbo (OK-072) s motorem M-601Z s výkonem sníženým na 362 kW byl zalétán 12. července 1983. Upravené křídlo bylo vybaveno winglety

Celkem bylo vyrobeno 739 kusů, z čehož bylo 26 letounů Z-37-2, 10 kusů prototypové a deset ověřovací série.^[2]

Použití

Letoun měl a má široké uplatnění, snad nejznámější je jeho zemědělská verze pro rozprašování sypkých hmot i k postřiku. Dalším využitím je vlekání leteckých transparentů a větroňů. Vyráběná "nezemědělská" (resp. cvičná) verze nebo s kabinou pro 1 až 2 cestující stejně jako následně přestavěná zemědělská verze se užívá jako dopravního letounu pro osobní dopravu a k vyhlídkovým letům.

Verze

Z-37 (OK-NJD)

Z37-2 G-KDLN (dnes OK-ZZZ)

Z-37A

XZ-37: První prototypy
Z-37: Letadla první produkce 1965-1971.
Z-37A: Další produkce 1971–1975 a 1983–1984, 650 letadel.
Z-37A-2: Dvousedadlová cvičná verze, 26+1 prototyp.
Z-37A C3 „Hyena“: Speciální čtyřsedadlová verze pro Státní leteckou inspekci. Vylepšená avionika a tlumiče hluku. Jeden stroj OK-HYA.

Odvozené typy

XZ-37T: Prototyp s turbovrtulovým motorem Walter M-601B, prodlouženým trupem a dalšími inovacemi, zkonstruován 1981.
Z-37T Agro Turbo: Sériová verze s motorem Walter M-601Z 1985–1987, postaveno 28 letadel včetně Z-37T-2 cvičné verze.
Z-37T-2: Dvousedadlová turbovrtulová cvičná verze 1985–1987.
Z-137T: Další modernizovaná a výkonnější verze Z-37T Agro Turbo

Z-37TM

Militarizovaná verze vyvíjená pro NDR. Pouze 1 prototyp. Nachází se v muzeu Kunovice

Technický popis

Z-37 je samonosný dolnoplošník s celokovovým křídlem, trupem svařeným z ocelových trubek potaženým tesilovou tkaninou s polyuretanem. Podvozek ostruhového typu s širokým rozchodem a velkou výškou hlavních noh.

Křídlo je třídílné. Obdélníkový centroplán je dvounosníkový, spojený s trupem šesti závěsy. K centroplánu jsou zavěšeny lichoběžníkové vnější části, opatřené na náběžné hraně vnějších částí pevnými sloty. Křídlo je vybaveno velmi účinnými dvojštěrbinovými vztlakovými klapkami. Maximální výchylka klapky v poloze pro přistání je 50°.

Specifikace (Z-37A)

Třípohledový nákres Z-37

Zlín Z37A-C3 Čmelák (OM-GJT)

Technické údaje

Posádka: 1
Kapacita: mechanik (volitelné), 650 l chemikálií
Rozpětí: 12,22 m
Délka : 8,55 m
Výška: 2,90 m
Nosná plocha: 23,80 m²
Prázdná hmotnost: 985 kg
Hmotnost vzletová: 1 850 kg
Pohonná jednotka: 1 × hvězdicový devítiválec M-462RF s reduktorem (modifikovaný AI-14RF)
Vrtule: Avia V-520, dvoulistá, hydraulicky ovládaná
Výkon motoru: 232 kW (315 k)

Výkony

Maximální rychlost: 237 km/h
Cestovní rychlost: 180 km/h
Pádová rychlost: 71 km/h
Minimální rychlost: 81 km/h
Vytrvalost ve vzduchu: 3,5 hodiny
Dolet: 640 km
Dostup: 4 050 m

Uživatelé

Bulharsko, Československo, NDR, Finsko, Maďarsko, Indie, Irák, Velká Británie, Jugoslávie, USA

Odkazy

Reference

↑ Václav Němeček, Národní podnik Let v Kunovicích, Československá letadla 2 (1945-1984), 1984, str. 135
↑ Albert Orlita, Také Čmelák už měl čtyřicet!, Letectví+Kosmonautika, 2003, str. 20, č.24

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Z-37 Čmelák na Wikimedia Commons
Zlín Z-37 Čmelák
Fotky čmeláka
Piloti Čmeláků létali v rozporu s fyzikálními zákony - pomalu a nízko a v zatáčkách brzdili

[1] Václav Němeček, Národní podnik Let v Kunovicích, Československá letadla 2 (1945-1984), 1984, str. 135

[2] Albert Orlita, Také Čmelák už měl čtyřicet!, Letectví+Kosmonautika, 2003, str. 20, č.24

[1]

[2]