Zkreslování vzpomínek

Zkreslování vzpomínek je proces proměny informace v dlouhodobé paměti. Dochází k němu v důsledku snadnějšího vybavování smysluplných informací (do chaotických vzpomínek vnášíme řád a smysl) a zapomínání zdroje informací. To může vést k rekonstrukci či konstrukci smyšlenek.

Rekonstrukce (dotváření) vzpomínek

Jde o doplňování kusých informací, pomocí paměťových schémat do účelné podoby, na úkor jejich přesnosti. Uplatňuje se například při vybavování některých snů, které se navzdory své nelogičnosti dají vyprávět jako smysluplný příběh s časovou posloupností.

Schémata působí také na nevědomé vyhledávání informací, které podporují naše dosavadní názory. Tento proces se označuje jako konfirmační zkreslení a výrazně ovlivňuje lidské myšlení. Dalším aspektem zkreslení vzpomínek mohou být individuální motivy, které dokreslují informace (zejména v autobiografické paměti) v souladu s našimi potřebami a přáními. Může jít o sociální předsudky nebo o ovlivnění na základě oblíbenosti či neoblíbenosti. S těmito předpoklady pracuje například narativní terapie.

Dotvářením vzpomínek se zabývají také forenzní psychologové, zejména v souvislosti s očitými svědectvími. To lze znehodnotit například sugestivními otázkami nebo přikládáním významu logicky doplněným informacím.

Konstrukce (vytváření) vzpomínek

K vytváření vzpomínek může docházet díky zapomínání zdroje informací, vědomému lhaní, obranným mechanismům a sugesci. Vzniká tak smyšlenka neboli konfabulace. S konstrukcí vzpomínek souvisí syndrom falešné paměti (konstrukce falešných vzpomínek), kdy jsou fragmenty zážitků propojeny s údaji z paměti a pak pamětní obsahy přesahují rámec přímé zkušenosti:

• Zapomínání zdroje informací zapříčiňuje například neschopnost rozpoznat vlastní vzpomínky z dětství od vyprávění a sdělení z fotografií. Můžeme tak být přesvědčeni, že si i s detaily vybavujeme události dětských let, ačkoliv šlo o pouhý výmysl. Zapomínání zdroje informací tak transformuje epizodické údaje do sémantických.
• Vědomé lhaní, přesněji řečeno vymýšlení nepravdivých historek, o jejichž existenci je autor přesvědčen, se mohou začlenit do paměti jako pravdivá vzpomínka (autosugesce). Toto lhaní může být součástí obranných mechanismů.
• Sugescí (např. v hypnóze) lze druhou osobu přesvědčit o pravdivosti objektivně nepravdivé informace.

Mytomanie

Podrobnější informace naleznete v článku Pseudologia phantastica.

Mytomanie, pseudologia phantastica či bájivá lhavost je porucha, při níž postižený vypráví smyšlené příběhy, které údajně zažil. Někdy si může být vědom lži, jindy je sám o jejich věrohodnosti přesvědčen (např. u alkoholiků, lidí s psychickou poruchou a dětí do přibližně šesti let věku). Jde o jev podobný konfabulaci, při níž však osoba spíše reaguje na položené otázky smyšlenkami; při mytomanii své smyšlenky vymýšlí aktivně, bez vyzvání.

Literatura

• HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. S. 268. 
• VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava: Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 129–130. 
• DIFUMATO, Matteo. Mythomania. Atény: Quadrom, 2013. ISBN 978-80-905290-7-6. S. 45. 

Související články

• Iluze
• Amnézie
• Lež

Portály: Psychologie