Zdeněk Mančal
Zdeněk Mančal (9. října 1913 Litomyšl – 5. srpna 1975 Praha)[1][2] byl hlasatel Československého rozhlasu, který 5. května 1945 slovy Je právě sechs hodin zahájil Pražské povstání.[3]
| Zdeněk Mančal | |
|---|---|
.png) | |
| Narození | 9. října 1913 Litomyšl |
| Úmrtí | 5. srpna 1975 (ve věku 61 let) Praha |
| Místo pohřbení | Husův sbor na Vinohradech |
| Nábož. vyznání | Církev československá husitská |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v rodině litomyšlského poštovního asistenta Antonína Mančala (*1881) a jeho manželky Anny, rozené Maixnerové (*1890).[4]
Po skončení pražského květnového povstání 1945 se Zdeněk Mančal stal populární osobností a na přednáškách a besedách líčil pravdivě události provázející povstání v hlavním městě.[5] Jeho „nekomunistický“ pohled nebyl v souladu se scénářem osvobození Prahy jak jej interpretovali komunisté.[5] Již od 20. února 1948 měl zakázán přístup na své pracoviště do Československého rozhlasu[p. 1] a po únoru 1948 byl z rozhlasu (na základě výpovědi z 30. března 1948) propuštěn.[5] Následně si našel práci jako kolorovač fotografií a správce statku v malé vesničce Nebřenice u Popoviček v okrese Praha-východ.[5]
V květnu 1949 byl Mančal v Nebřenicích zatčen státní bezpečností (StB).[5] Během politického procesu byl připojen k osobám (skupině důstojníků) obviněným z ilegální protistátní činnosti.[5] Za velezradu byl odsouzen k 10ti letům vězení, které si odpykával v Plzni na Borech.[5]
Do věznice Plzeň-Bory nastoupil v červenci 1949 člen Sboru uniformované vězeňské stráže (SVS) Jan Horáček, který začal v borské věznici pomáhat tamním politickým vězňům především tím, že jim pomocí ilegálně pronášených zpráv – motáků – zprostředkovával spojení s jejich blízkými příbuznými.[7] Mezi pronášenými zprávami byla i prohlášení vytvořená Zdeňkem Mančalem, kde popisoval život ve věznici a výslechové metody příslušníků státní bezpečnost (StB).[7][p. 2]
Po návratu z výkonu trestu pracoval Mančal jako betonář.[5] Jeho žádost o rehabilitaci podaná v roce 1968 byla komunisty zamítnuta a ani v 70. letech 20. století nebyl Mančalovi přiznán status protifašistického bojovníka.[5] Nucené práce v uranových dolech na Jáchymovsku podkopaly Mančalovi zdraví.[5] Zdeněk Mančal zemřel v Praze na srdeční selhání dne 5. srpna 1975 ve věku 61 let.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Akční výbor pražského rozhlasu (vedený Kazimírem Stahlem) dne 20. února 1948 ukončil pracovní poměr povstaleckému hlasateli rozhlasu Zdeňku Mančalovi a jeho kolegovi hlasateli Stanislavu Kozákovi s odůvodněním, že „jejich zásluhy během Pražského povstání jsou nezpochybnitelné, ale na frontě boje o lidovou demokracii zcela selhali“.[6]
- ↑ Jan Horáček byl zatčen 15. září 1949, v politickém procesu byl 27. července 1951 odsouzen za vyzvědačství k trestu smrti a 6. listopadu 1951 popraven v pankrácké věznici.[7]
Reference
editovat- ↑ MANČAL Zdeněk (* 9.10.1913 – 5.8.1975) [online]. Historický ústav AV ČR [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
- ↑ MATRIKY.ONLINE | Genealogické nástroje | ZÁMRSK #. matriky.online [online]. [cit. 2023-05-11]. Dostupné online.
- ↑ Rozhlasák Zdeněk Mančal odstartoval Pražské povstání. www.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2015-04-30 [cit. 2020-05-06]. Dostupné online.
- ↑ Matrika narozených, Litomyšl 1906-1918, snímek 311. [s.l.]: SOA Hradec Králové Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j Jak se zbavit hrdiny Pražského povstání, lekce první. Reportéři ČT [online]. ČT24, 2016-05-18 [cit. 2024-06-16]. Dostupné online.
- ↑ PADEVĚT, Jiří. Kronika třetí republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2023. 600 s. ISBN 978-80-200-3424-3. Kapitola únor 1948, s. 523. Boj o moc; Dekrety; Vyhánění; Retribuce; Znárodňování.
- ↑ a b c LOUČ, Michal. Ďáblický hřbitov. Místo paměti druhého a třetího odboje [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), 2021 [cit. 2024-06-16]. 141 stran; strana 38, 55; ISBN 978-80-88292-96-8. Dostupné online.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Zdeněk Mančal. Rozhlas [online]. Český rozhlas, 2015-06-29 [cit. 2020-05-08]. Dostupné online.
