Zdeňka Hanzlová

vězeň nacismu, nar. 1904-09-10

Zdeňka Hanzlová (rozená Holubová) (10. září 1904 Podmokly24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen)[1] se spolu se svým manželem Josefem Hanzlem za protektorátu zapojila do domácího sokolského protiněmeckého odboje.[2]

Zdeňka Hanzlová
Rodné jménoHolubová
Narození10. září 1904
Podmokly, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí24. října 1942 (ve věku 38 let)
koncentrační tábor Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopravena zastřelením ranou do týla
ChoťJosef Hanzl (1903–1942)
Dětisyn: Lumír Hanzl (* 1929)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Po Čurdově zradě (16. června 1942) a boji parašutistů v kostele svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze (18. června 1942) zahájily německé bezpečnostní složky rozsáhlé zatýkání v řadách odbojářů se zvýšeným zájmem o podporovatele parašutistů a o jejich rodinné příslušníky. Zdeňka Hanzlová byla zatčena gestapem 27. srpna 1942.[2] V nepřítomnosti byla v Praze odsouzena 29. září 1942 německým stanným soudem k trestu smrti.[2][3] Od 13. října 1942 byla držena v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.[2] Dne 22. října 1942 byla deportována do koncentračního tábora Mauthausen.[4] Zde byla následujícího dne (23. října 1942) evidována. V Mauthausenu byla zavražděna střelou do týla z malorážní pistole v sobotu 24. října 1942 (ve 12.50 hodin)[2] ve skupině 262 československých vlastenců, kteří byli ten den (v čase od 8.30 do 17.42 hodin) zbaveni života stejným způsobem.[5] Exekuce se konala v odstřelovacím koutě (německy: Genickschussecke) přikrytém černou látkou a maskovaném jako „osobní výškoměr“, který se nacházel v mauthusenském bunkru.[5]

Josef Hanzl

editovat
 
Josef Hanzl

Josef Hanzl se narodil 26. února 1903 v Olšině u Mnichova Hradiště.[p. 1] Jeho otcem byl Vincenc Hanzl, jeho matkou byla Kateřina Hanzlová (rozená Kinská).[6] Manželé Hanzlovi bydleli původně v Podmoklech, kde byl Josef Hanzl členem Sokola v Podmoklech a župním náčelníkem sokolského dorostu v Duchcově.[7] Dne 18. listopadu 1929 se manželům Hanzlovým narodil syn Lumír Hanzl.[6][8] Po přijetí Mnichovské dohody (30. září 1938) byl nucen (spolu s manželkou a synem) opustit pohraničí a z Podmokel se přestěhovat do Olšiny, kde bydleli v čísle popisném 35.[6] V Praze působil jako člen sokola v Břevnově, ale pracoval jako skladník v centrálním skladu Českomoravských drah v Bubenči.[6] V domácím sokolském odboji spolupracoval s Václavem Novákem z Libně. Václav Novák (1893–1942) byl Hanzlův blízký přítel, znali se z Podmokel a ze Sokola, kde Novák vykonával funkci náčelníka. Václav Novák měl za protektorátu v Praze kontakty na další členy sokolského odboje – na Jana Zelenku–Hajského a Jaroslava Piskáčka. A byl to právě Jan Zelenka-Hajský od které se Václav Novák v lednu 1942 dozvěděl, že se parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík ukrývají u odbojáře Václava Růty.

V domácím odboji podporoval Josef Hanzl penězi a potravinami rodiny zatčených a popravených příslušníků odboje a české vlastence, kteří byli nuceni žít v ilegalitě.[6] Ihned po příchodu parašutistů do Prahy v lednu 1942 se Josef Hanzl zapojil do spolupráce s nimi. Jednou z forem pomoci bylo i to, že Hanzl dodával v Praze proviant z drážního skladu v Bubenči do úkrytu parašutistů v kryptě pravoslavného kostela v Resslově ulici.[7]

Měsíc před zatčením Zdeňky Hanzlové (27. srpna 1942) byl dne 27. července 1942 zatčen Josef gestapem.[6] V nepřítomnosti byl v Praze odsouzen 29. září 1942 německým stanným soudem k trestu smrti.[6] Z policejní vazební věznice v Praze na Pankráci byl 28. srpna 1942 přemístěn do policejní věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.[6][9] Dne 22. října 1942 byl deportován do koncentračního tábora Mauthausen.[4][9] Zde byl následujícího dne (23. října 1942) evidován.[10] V Mauthausenu byl zavražděn v sobotu 24. října 1942 (v 15.26 hodin)[6] stejným způsobem jako jeho manželka.[11]

Dovětek

editovat

Syn Lumír Hanzl (* 18. listopadu 1929, Olšina, Turnov)[8][12] byl až do konce druhé světové války vězněn v Praze na Jenerálce,[6][p. 2] v internačním táboře ve Svatobořicích[6][12] na jižní Moravě a v Plané nad Lužnicí.[6] Dožil se osvobození a konce druhé světové války.[6][8]

Připomínky

editovat
  • Její jméno (Hanzlová Zdeňka roz. Holubová *10.9.1904) i jméno jejího manžela (Hanzl Josef *26.3.1903) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[14][15][16]
  • Jméno Josefa Hanzla (HANZL JOSEF, 23.2.1903, 24.10.1942, V MAUTHAUS) bylo uvedeno i na pomníku věnovaném obětem druhé světové války, který se nacházel v areálu společnosti ATECO na adrese Praha 7, Železničářů 204/6, Holešovice.[17][18]

Galerie

editovat

Poznámky

editovat
  1. Pramen[6] uvádí datum narození Josefa Hanzla 26. března 1903.[6] Na některých pamětních deskách je rovněž uvedeno datum narození 26. března 1903.
  2. Po atentátu na Reinharda Heydricha byla Jenerálka přeměněna na dětský domov s tvrdým režimem pro 46 dětí,[13] jejichž rodiče byli popraveni nebo skončili v koncentračních táborech. Dne 14. dubna 1944 byly tyto děti odvezeny do internačního tábora Svatobořice na jižní Moravě.

Reference

editovat
  1. Zdeňka Hanzlová (1904 - 1942) [online]. web: Raum Der Namen; Die Toten Des KZ Mauthausen [cit. 2023-03-11]. Zdeňka Hanzlová (* 10.9.1904 v Podmoklech / Děčín – 24.10.1942 v Mauthausenu). Dostupné online. (německy) 
  2. a b c d e JANÍK, Vlastislav, Jaroslav Čvančara (obrazová příloha). Mauthausen - konečná stanice: dějiny koncentračního tábora. 2., přepracované vyd. Praha: Toužimský & Moravec, 2021. 70 s., 200. (Pohled do historie; 11). ISBN 978-80-7264-205-2. Kapitola Rejstřík osob: Zdeňka Hanzlová (rozená Holubová), s. 74. Inspirováno knihou Hanse Maršálka. 
  3. Hrdinové odboje: Stanný soud v Praze odsoudil rozsudkem z 29. 9. 1942 tyto osoby k trestu smrti: ... [online]. web: Český svaz protifašistických bojovníků [cit. 2023-03-12]. Hanzl Josef, sklad­ník, 26. III. 1903, Olšina, Olšina.; Hanzlová Zdeňka, roz. Holubová, 10. IX. 1904, Podmokly, Olšina.. Dostupné online. 
  4. a b Zdeňka Hanzlová (* 10. 9. 1904 Bodenbach – 24. 10. 1942 KT Mauthausen) [online]. web: Terezín Memorial (Database of the Inmates in the Terezín Police Prison) [cit. 2023-03-11]. Deportována do KT Mauthausen dne 22. 10. 1942. Dostupné online. (angličtina) 
  5. a b Poprava 262 spolupracovníků parašutistů v Mauthausenu 24. 10. 1942 - 80 let [online]. web: Fronta cz [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i j k l m n o Josef Hanzl (1903-1942) [online]. web: You Tube / Oběti heydrichiády, 2022-12-11 [cit. 2023-03-12]. Stopáž 2 minuty a 39 sekund. Dostupné online. 
  7. a b Severočeští Sokolové proti Heydrichovi [online]. web: Teplický Deník cz, 2012-06-13 [cit. 2023-03-11]. Dostupné online. 
  8. a b c HRDINOVÉ HEYDRICHIÁDY XXVI. - Děti z Jenerálky [online]. web: Geo Caching com, 2020-06-01 [cit. 2023-03-12]. Lumír Hanzl (* 18. 11. 1929) syn Zdenky a Josefa Hanzlových. Dostupné online. 
  9. a b Josef Hanzl (* 26. 2. 1903 Wolschina b. Münchengrätz – popraven 24.10.1942 KT Mauthausen) [online]. web: Database of the Inmates in the Terezín Police Prison [cit. 2023-03-12]. Z pražského Pankráce přesunut 28. 8. 1942 do MP Terezín, odtud do transportu 22. 10. 1942 do KT Mauthausen. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Josef Hanzl (* 26. 2. 1903 Wolschina (Olšina u Mnichova Hradiště) – 24. 10. 1942 KT Mauthausen) skladník [online]. web: Památník Terezín cz (Čeští vězni v koncentračním táboře Mauthausen 1938-1945; Database of the Czech Inmates in the Concentration Camp Mauthausen 1938-1945) [cit. 2023-03-12]. Vězněn: gestapo Praha; policejní věznice Malá pevnost Tereznín; deportován 22. 10. 1942 do KT Mauthausen, přezd do KT Mauthausen: 23. 10. 1942. Dostupné online. 
  11. Josef Hanz (1903 - 1942): narozen 26.2.1903 in Olšina / Mnichovo Hradiště; zemřel 24.10.1942 in Mauthausen [online]. web: Raum Der Namen; Die Toten Des KZ Mauthausen [cit. 2023-03-12]. Dostupné online. (německy) 
  12. a b ČERMÁKOVÁ, Klára; KUX, Jan. INTERNAČNÍ TÁBOR SVATOBOŘICE [online]. web: Gymnázium, VII. ročník; Součkova 500, Bučovice, Jihomoravský kraj, 2009 [cit. 2023-03-12]. Lumír Hanzl, nar. 18.11.1929, Olšina, Turnov. Dostupné online. 
  13. Diana a Vladimír Štruplovi. Pamětní desky internovaným dětem [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. 
  14. a b VYKYDAL, Adam. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2011-01-28 [cit. 2022-06-15]. Nápis: PAMÁTCE ODBOJÁŘŮ, SPOLUPRACOVNÍKŮ A PŘÍBUZNÝCH, KTEŘÍ BYLI POPRAVENI 24. ŘÍJNA 1942, 26. LEDNA 1943 A 3. ÚNORA 1944 V KONCENTRAČNÍM TÁBOŘE MAUTHASEN ZA PODPORU PARAŠUTISTŮ A ZA SPOJENÍ S NIMI .... Hanzl Josef *26.3.1903; Hanzlová Zdeňka roz. Holubová *10.9.1904 .... Dostupné online. 
  15. a b Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje (Nové Město) [online]. web: Encyklopedie Praha 2 cz [cit. 2022-06-14]. Hanzl Josef *26.3.1903; Hanzlová Zdeňka roz. Holubová *10.9.1904. Dostupné online. 
  16. Pomník Obětem druhé světové války; Vojenská pietní místa v Praze 2 ( strana 9 ) [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa; VETS Estranky cz [cit. 2022-12-28]. Hanzl Josef *26.3.1903; Hanzlová Zdeňka roz. Holubová *10.9.1904. Dostupné online. 
  17. PORTEŠ, Jiří; ALTNER, Antonín. Pomník Obětem 2. světové války [online]. web: Spolek pro vojenská pietní místa (vets cz), 2014-04-08 [cit. 2023-03-12]. Nápis: TRPĚLI ZA NÁS / OBĚTOVALI ŽIVOTY PRO VLAST / 1939-1945 // ...; Centrální evidence válečných hrobů: CZE0007-38715; Chyby v textu. Dostupné online. 
  18. Železničářů 204/6, 170 00 Praha 7 - Holešovice, Česko [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-03-12]. GPS souřadnice: 50.1065908N, 14.4403914E (50°6'23.727"N, 14°26'25.409"E). Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat