Zapomeňte na Mozarta
Zapomeňte na Mozarta je psychologicko-historický koprodukční film režiséra Miloslava Luthera z roku 1986. Námět a scénář napsal český spisovatel Zdeněk Mahler, který se věnuje osobnosti Wolfganga Amadea Mozarta (v roce 1984 se podílel jako odborný poradce i na přípravě filmu Amadeus od Miloše Formana). Snímek zachycuje fiktivní vyšetřování, ve kterém se prostřednictvím pátrání zjišťuje vina umělcova okolí na jeho smrti. Film je koprodukci Studie hraných filmů a německé společnosti OKO-Film München, kterou zastupoval německý producent českého původu, Karel Dirka.
| Zapomeňte na Mozarta | |
|---|---|
| Původní název | Vergeßt Mozart |
| Země původu |  Západní Německo Československo |
| Jazyk | němčina |
| Délka | 92 minut |
| Žánry | krimi, drama |
| Scénář | Zdeněk Mahler |
| Režie | Miloslav Luther |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Max Tidof, Armin Mueller-Stahl, Delia Catarina Raacke, Katja Flintová, Andrej Hryc, Uwe Ochsenknecht, Franz Wienfried Glatzeder, Ladislav Chudík |
| Produkce | Karel Dirka |
| Hudba | Wolfgang Amadeus Mozart |
| Kamera | Dodo Šimončič |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 1986 |
| Zapomeňte na Mozarta na ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charakteristika filmu
editovatFilm je rámován Mozartovou smrtí a dialogy jsou útržkovité. Jednotlivé postavy se vracejí do minulosti a vzpomínají na zásadní okamžiky života s Mozartem, čímž se vytváří i obraz dané historické epochy. V tomto filmu je výrazná Lutherova inklinace k historickým látkám, jeho cit pro dobové reálie a věrné zobrazení atmosféry 18. století. Scénář se v mnohém drží faktů, ale režisér přibližuje divákovi zejména osobnost a povahu velkého skladatele, jeho vášnivost, samolibost, marnotratnost a časté konflikty s absolutistickou mocí. Mozart v tomto filmu nestojí jako umělec, ale v první řadě jako člověk. Miloslav Luther se tak dotkl i témata vztahu mezi umělcem a společností a ve filmu se dají najít sociálně-psychologické, ale i společensko-kritické motivy. Ve filmu se nachází Mozartova hudba v pojetí Petra Breiner, který v ní udělal netradiční posuny a hudba se tak stává součástí syžetu. Jedním z charakteristik Lutherova filmařského stylu je i jemná, tlumená výtvarná stylizace záběrů. Kameraman Jozef Šimončič komponuje záběry v pološeru, polostínu a nezaměřuje se na jasnou dynamickou hru barev a tvarů.
Děj filmu
editovatPíše se rok 1791. Do skromného příbytku Wolfganga Amadea Mozarta, ve kterém leží natažená mrtvola geniálního hudebníka, přichází tajný cen - hrabě Pergen. Přivedli ho sem stopy vyšetřování brutální vraždy majitele vídeňského muzea voskových figurín - Franze Deml. Pergen postupně zjistí fakta, která naznačují, že obě úmrtí spolu nějak souvisí.
Aby osvětlil další okolnosti a souvislosti předčasného Mozartova skonu, svolává Pergen k nebohému přátel a známých ze skladatelova nejbližšího okolí. V jejich reminiscencích se vracíme k nejdůležitějším momentem Mozartovy závratné kariéry i její nečekaně trpkého konce. Jsme svědky skladatelova příjezdu do josefinské Vídně, koncertního duelu se Salierim, tajného zasvěcovacího obřadu v lóži zednářů i skladatelovy postupné společenské degradace a zhoršujícího se zdravotního stavu. Pergen u každého z vyslýchaných najde dostatek osobních motivů lhostejnosti, závisti, nepřejíctvím, nevraživosti i otevřené nenávisti vůči Mozartovi, které přímo vedou k jeho doslovné likvidaci. Přítomní odhaleným faktem neprotiřečí, brání se jinak. Slovy Salieriho společně osočovat Pergena, jako představitele neomezené absolutistické moci z tichého souhlasu s jejich "vraždednými" postoji vůči Mozartovi. Přestože od Pergenových indicií je jen krůček k tomu, aby kterýkoliv z přítomných byl před soudem veřejnosti a dějin označen za Mozartova vraha, jedno je jisté - morální vinu za jeho smrt nese především císařský dvůr a jeho přisluhovači, stojící anonymně v pozadí zločinu , kteří "navěky" umlčeli génia, proklamující v své tvorbě revoluční myšlenky rovnosti.
Takto obviněný Pergen však neváhá využít svou represivní moc a v "jménem budoucnosti" paradoxně namísto odhalení Mozartova vraha, záměrně zamlžuje a zatajuje usvědčující okolnosti této záhadné smrti. Zapomeňte na Mozarta! - To je příkaz, který dává z titulu své všemocné funkce všem zasvěceným do tohoto nepříjemného kriminálního případu. A tak nejvýmluvnějším svědectvím o tragických okolnostech Mozartovy smrti je jeho anonymní hrob kdesi u zdi vídeňského hřbitova.
Obsazení
editovatOcenění
editovat- 1986 - Cena Paľa Bielika za rok 1985 za kameru (Jozef Šimončič)
- 1986 - Stříbrný tolar, Mezinárodní filmový festival Chicago
Dobové ohlasy
editovat- "... Film má půdorys kriminální dramata, nemá však její napětí, takže někdy méně, někdy více, zaujmou právě jen jednotlivé situace, ale základní dramatický tah, kdy se bez dechu ptáme co bude dál, tady osudově chybí ..."
- "... Na rozdíl od filmu Amadeus není zde Mozart naivním dítětem, jehož genialita je" darem božím ". Mozart, expresivní představen Maxem Tidofom, je trpitelé od samého začátku. Pod duševním nátlakem bojuje o svou genialitu, jeho život se vyvíjí směrem k smrti a on sám není ani na okamžik šťastný ... "
- "... Režisér Miloslav Luther nahradil tradiční životopisná rekonstrukci zúžením záběru na poslední léta života významné osobnosti. V centru pozornosti stojí daleko více Mozartovy vztahy k lidem, intriky, které ho obklopovaly, aniž on o nich věděl. Osobnost Amadea iv tomto filmu projevuje svou komplikovanost. Jaksi mimoděk si klademe otázku, kde je hranice mezi infantilita a genialitou. Hrabě Pergen, ve snaze uchovat anonymitu těch, co urychlily Mozartovu smrt, vydává striktní příkaz: Zapomeňte na Mozarta! Historie však na božského Amadea nezapomněla. Lidé nezapomenou na jeho hudbu, zpívající myšlenkami o volnosti a kráse lidského života ... "
- "... Scenárista Zdeněk Mahler, který se podílel také na Formanově filmu Amadeus, vychází ze zvláštní a záhadné Mozartovy smrti a rozvíjí na jejím základě jakousi kriminální zápletku v touze a snaze objasnit důvody Géniové konce. Vznikl film, velmi působivý hlavní obrazem, který však minul účinek v tom hlavním: jakkoli nepříliš přesvědčivě budí jisté napětí, nepostihuje z Mozarta to nejdůležitější - jeho hudbu. (...) Při hodnocení tohoto filmu hraje samozřejmě velkou roli i znalost druhého vynikajícího díla, ale v případě, kdy se jedná o stejného hrdinu, nelze se takovému přirovnání vyhnout ... "
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Zabudnite na Mozarta na slovenské Wikipedii.