Zálší (okres Ústí nad Orlicí)
Zálší (dříve též Zalší či Záleš,[4] německy Salasch) je obec v okrese Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji. Žije zde 241[1] obyvatel.
| Zálší | |
|---|---|
 Vodní mlýn Betlém | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Choceň |
| Obec s rozšířenou působností | Vysoké Mýto (správní obvod) |
| Okres | Ústí nad Orlicí |
| Kraj | Pardubický |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°57′55″ s. š., 16°14′27″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 241 (2024)[1] |
| Rozloha | 7,73 km²[2] |
| Nadmořská výška | 297 m n. m. |
| PSČ | 565 01 |
| Počet domů | 95 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 2 |
| Počet k. ú. | 2 |
| Počet ZSJ | 2 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Zálší 50 565 01 Choceň 1 ou@obeczalsi.cz |
| Starostka | Lenka Fikejzová |
| Oficiální web: www | |
  Zálší | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 581216 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Protáhlá vesnice Zálší se táhne podél silnice II/317, vedoucí od Chocně do Litomyšle, a sousedí s rozsáhlým Velkozálešským rybníkem. Vesnice se nachází osm kilometrů východně od Vysokého Mýta.
Historie
editovatPůvodní ves byla založena kolem poloviny 13. století. Lze se však domnívat, že k založení mohlo dojít o něco dříve. V písemných pramenech se poprvé připomíná v roce 1292, v listině krále Václava II., kterou založil zbraslavský klášter. Pojmenování vsi připomíná, že byla založena v „záolší“, neboli za olšemi. Z toho lze usuzovat, že již v době založení vsi byla celá krajina bohatá na vodu. Olše totiž rostou zejména tam, kde je dostatek vláhy.
V majetku zbraslavského kláštera však dlouho nezůstala. V listině krále Václava II. z roku 1304, kterou své předchozí darování pro zbraslavský klášter upravil a rozšířil, se již neuvádí. V té době zřejmě byla majetkem Vítka ze Švábenic, který sídlil na nedalekých Heřmanicích (dnes České Heřmanice). Ten v roce 1309 ves Zálší a Sloupnici převedl na zderazský klášter Křižovníků – Strážců Božího hrobu. Jak dlouho zůstalo Zálší v majetku zderazských mnichů není známo. Lze však předpokládat, že po husitských válkách byl majetek zderazských mnichů spojen s majetkem litomyšlských biskupů. Tím se Zálší dostává do majetku Kostků z Postupic a stává se součástí pozdějšího litomyšlského panství. Jeho součástí zůstává až do roku 1850.
V této době se mimo vlastní obec dělí na část zvanou Kocanda (šest domů s hospodou), na část zvanou Na Baště (dva domy a myslivna) a mlýn zvaný Betlém. Po roce 1850 se stává samostatnou a samosprávnou obcí, jejíž součástí se stala i vesnice Kosořín. Nedlouho nato, v roce 1868, se Kosořín od Zálší oddělil a stal se také samostatnou a samosprávnou obcí. Po sto letech, je k 17. červnu 1964, Kosořín se Zálším opětovně sloučen. Později od 30. dubna 1976, byla k Zálší také připojena osada Nořín. Se změnou politických poměrů došlo dne 17. března 1992 k oddělení Kosořína, který se opět stal samostatnou obcí. Ke 3. červenci 2006 zde žilo 238 obyvatel.
Exulanti
editovatStejně jako z mnoha jiných obcí odcházeli v době pobělohorské do exilu i nekatolíci ze Zálší. V dobách protireformace (doba temna) žili poddaní ve strachu z toho, že opustí-li víru svých předků, nebudou spaseni, ale budou-li se jí držet, ztratí děti, svobodu nebo svůj život. V 18. století v Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli kralickou bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům.[5]
Části obce
editovat- Zálší
- Nořín
Společnost
editovatKultura
editovat- KocandaFest – hudební festival, který pořádá Pohostinství Kocanda a SDH Zálší od roku 2014
Spolky
editovat- Sbor dobrovolných hasičů
- Tělovýchovná jednota – oddíl stolního tenisu
- Myslivecký spolek Dubina
Pamětihodnosti
editovat- Vodní mlýn Betlém
- Suška na ovoce u čp. 12
Osobnosti
editovat- Jan Fišer (1909–1979), středoškolský učitel, docent psychologie, překladatel
- František Blažek (1863–1944), architekt, učitel
Galerie
editovat-
Usedlost čp. 4 -
Usedlost čp. 28 -
Usedlost čp. 5 -
Usedlost čp. 24
Reference
editovat- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Zalší. In: Ottův slovník naučný. Praha: J. Otto, 1908. Dostupné online. Díl dvacátýsedmý. S. 412.
- ↑ Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských emigrantech. Kalich, 2005
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zálší na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Zalší v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Oficiální stránky
- Zálší v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
