Xhosové (xhošsky amaXhosa) jsou africký národ čítající asi 8 miliónů lidí žijících převážně na jihovýchodě Jihoafrické republiky, především v provincii Eastern Cape. Xhoština, jazyk Xhosů, patří do skupiny bantuských jazyků.

Xhosové
Populace
8 104 752 (2011)
Jižní AfrikaJižní Afrika Jižní Afrika[1]
Jazyk(y)
xhoština
Náboženství
křesťanství, tradiční africká náboženství
Příbuzné národy
Zuluové, Sothové
Xhoské děti

Jsou potomky lidu Nguni, kočovných pastevců, kteří před zhruba dvěma tisíci lety přišli na jih Afriky z oblasti Velkých jezer. Svůj název odvozují od legendárního vladaře jménem uXhosa, dříve byli známi také jako Kafři (z arabského slova káfir — nevěřící).[2] Od 18. století válčili se svými sousedy Zuluy i s evropskými osadníky. Ve dvacátém století se ze své původní oblasti okolo Great Kei River stěhovali za prací do velkých měst jako Johannesburg nebo Kapské Město. V období apartheidu byly pro tento národ vytvořeny bantustany Transkei a Ciskei. Xhosové tvořili většinu příslušníků Afrického národního kongresu, jeho rivalem bylo Zuluy ovládané hnutí Inkatha.[3]

Xhosové vyznávají tradiční animistická náboženství, část z nich přijala křesťanství. Společnost je rozdělena do množství starobylých klanů, mezi nimiž je vyžadována exogamie. Rozšířen je kult předků, přírodní léčitelství (amagqirha) a chlapecké iniciační rituály, jejichž součástí je obřízka.[4]

K národu Xhosů patřili Desmond Tutu, Steve Biko, Nelson Mandela a Miriam Makeba.[5]

Reference

editovat
  1. http://www.statssa.gov.za/census/census_2011/census_products/Census_2011_Census_in_brief.pdf
  2. Kafři. leporelo.info [online]. [cit. 2017-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-07. 
  3. REFUGEES, United Nations High Commissioner for. Refworld | Chronology for Xhosa in South Africa. Refworld. Dostupné online [cit. 2017-11-01]. (anglicky) 
  4. Kontroverzní svatební tradici si jihoafrický kmen vzít nenechá. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2017-11-01]. 
  5. The Xhosa People of South Africa. www.capetown.at [online]. [cit. 2017-11-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat