Xanana Gusmão
Xanana Gusmão, narozen jako José Alexandre Gusmão (* 20. června 1946), je respektovaný bojovník za nezávislost Východního Timoru. V letech 2002 až 2007 byl prvním východotimorským prezidentem po vyhlášení nezávislosti, v letech 2007 až 2015 pak působil jako ministerský předseda země. V roce 2023 se po vítězství své strany ve volbách stal v 77 letech znovu premiérem.
| Xanana Gusmão | |
|---|---|
.jpg) | |
| Předseda vlády Východního Timoru | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 1. července 2023 | |
| Předchůdce | Taur Matan Ruak |
| Předseda vlády Východního Timoru | |
| Ve funkci: 8. srpna 2007 – 16. února 2015 | |
| Předchůdce | Estanislau da Silva |
| Nástupce | Rui Maria de Araújo |
| 3. prezident Východního Timoru | |
| Ve funkci: 20. května 2002 – 20. května 2007 | |
| Předchůdce | Nicolau dos Reis Lobato |
| Nástupce | José Ramos-Horta |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | National Congress for Timorese Reconstruction Revolutionary Front for an Independent East Timor |
| Narození | 20. června 1946 (78 let) Laleia |
| Choť | Kirsty Sword Gusmão |
| Příbuzní | Armandina Maria Gusmão dos Santos (sourozenec) |
| Profese | politik a spisovatel |
| Ocenění | velkokříž Řádu svobody (1993) Sacharovova cena za svobodu myšlení (1999) Sydney Peace Prize (2000) Cena míru Félixe Houphouët-Boignyho (2001) Cena severu a jihu (2002) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | Xanana Gusmão |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nezávislý Východní Timor
editovatPrvní prezident Východního Timoru
editovatDne 14. dubna 2002 Gusmão vyhrál se ziskem 82,7 % prezidentské volby, kdy porazil svého protikandidáta Francisca Xaviera do Amarala. Dne 20. května 2002 se tak stal prvním prezidentem nezávislého Východního Timoru.
V roce 2006 došlo ve Východním Timoru k mocenskému boji mezi prezidentem Gusmãem a předsedou vlády Mari Alkatirim. V něm se prezident mohl spolehnout na podporu většiny armády a Alkatiri na podporu policie. Alkatiri byl podezřelý, že má ozbrojenou jednotku složenou z civilistů, která měla zastrašovat a eliminovat politické odpůrce. Po těchto obviněních vyzval dne 21. června 2006 prezident Gusmão předsedu vlády k rezignaci s pohrůžkou, že pokud tak neučiní, rezignuje on sám.[1] Dne 25. června se sešli přední představitelé politické strany Fretilin, aby diskutovali o budoucnosti Alkatiriho jako předsedy vlády. Toto jednání se uskutečnilo v době probíhajících protestů tisíců lidí, kteří požadovali rezignaci předsedy vlády, nikoliv prezidenta.[2] Straníci vyslovili úřadujícímu premiéru důvěru, ten však ve snaze ukončit nestabilitu dne 26. června 2006 odstoupil. Obvinění Alkatriho byla následně komisí OSN označena jako nepodložená. Zároveň komise kritizovala Gusmãa za jeho pobuřující prohlášení v období krize.[3]
Premiér
editovatGusmão se rozhodl neobhajovat post prezidenta během prezidentských voleb konaných v roce 2007. V březnu téhož roku oznámil svůj úmysl vést stranu Congresso Nacional de Reconstrução de Timor (CNRT) do parlamentních voleb, které se měly konat téhož roku. Vyjádřil také přání stát se předsedou vlády, pokud by jeho strana vyhrála volby.[4] Jako první proběhly prezidentské volby a novým prezidentem Východního Timoru se dne 20. května 2007 stal José Ramos-Horta.[5] V parlamentních volbách skončila CNRT druhá za vítěznou stranou Fretilin. Zisk 24,1 % hlasů jí zajistil 18 křesel v parlamentu.[6] CNRT následně vytvořila koalici, která měla v parlamentu většinu. Po týdnech dohadů mezi touto koalicí a stranou Fretilin o tom, kdo by se měl pokusit vytvořit vládu, oznámil 6. srpna 2007 úřadující prezident Horta, že vládu sestaví koalice vedená CNRT. Toto prezidentovo rozhodnutí vyvolalo vlnu násilí.[7] Gusmão se 8. srpna 2007 stal předsedou vlády poté, co složil přísahu v prezidentském paláci v Dili.[8]
Dne 11. února 2008 se kolona, ve které byl i Gusmão, dostala pod palbu. Stalo se tak hodinu poté, co byl prezident Horta postřelen do břicha. Ve stejné době také Gusmãovu rezidenci obsadili rebelové. Podle Associated Press tyto incidenty zvýšily riziko pokusu o převrat. Popisovány byly také jako pokusy o atentát[9] a únos.[10]
Parlamentní volby v roce 2012 vyhrála Gusmãova strana CNRT. Ten tak sestavil novou vládu, ve které zastával funkci předsedy vlády a zároveň ministra obrany. Ministrem pro ropu a přírodní zdroje se stal Alfredo Pires.
Na počátku 2015 Gusmão oznámil svou rezignaci a předčasný odchod do důchodu. 5. února 2015 informoval své koaliční partnery, že chce svým nástupcem navrhnout bývalého ministra zdravotnictví Ruie Araúja. Ve stejný den zaslal dopis se svou rezignací prezidentu republiky. Ten ji přijal a pověřil Araúja sestavením nové vlády.[11]
Znovu premiér
editovatV roce 2023 se po vítězství své strany ve volbách stal v 77 letech znovu premiérem. Vláda je koalicí jeho strany CNRT (National Congress of the Reconstruction of East Timor) a Demokratické strany. Země se potýká s hospodářskými problémy – téměř 42 % z 1,5 milionu obyvatel žije pod hranicí chudoby. OSN odhaduje, že na každých 1 000 narozených dětí jich zde 42 zemře před 5. narozeninami kvůli podvýživě.[12]
Vyznamenání a ocenění
editovatStátní vyznamenání
editovatVyznamenání Východního Timoru
editovat
velkokříž s řetězem Řádu Východního Timoru – 2009- Řád partyzánů – 2015[13]
Zahraniční vyznamenání
editovat
velkokříž Řádu svobody – Portugalsko, 9. června 1993[14]
čestný společník Řádu za zásluhy Nového Zélandu – Nový Zéland, 4. července 2000 – za rozvoj vztahů mezi Novým Zélandem a Východním Timorem[15]
velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže – Brazílie, 19. srpna 2002[16]
čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří – Spojené království, 2003[17]
velkokříž s řetěze Řádu prince Jindřicha – Portugalsko, 14. února 2006[14]- Řád Vanuatu I. třídy – Vanuatu, 2011[18]
Nestátní ocenění
editovat- Sacharova cena za svobodu myšlení – Evropský parlament, 1999
- Sydney Peace Prize (Mírová cena Sydney) – Sydney Peace Foundation, 2000 – odvážný a zásadový bojovník za nezávislost Východního Timoru
- Gwangju Prize za lidská práva – May 18 Memorial Foundation, 2000[19]
- Nort-South Prize – Rada Evropy, 2002
- Félix Houphouët-Boigny Peace Prize (Mírová cena Félixe Houphouëta-Boigny) – UNESCO, 2002
Akademické tituly
editovat
doctor honoris causa Univerzity Coimbra – 28. září 2011[20]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Xanana Gusmão na anglické Wikipedii.
- ↑ Alkatiri's resignation 'would paralyse Govt'. 22/06/2006. ABC News Online. web.archive.org [online]. 2006-06-22 [cit. 2019-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-06-22.
- ↑ East Timor ruling party meets to debate PM's future | Reuters.com. web.archive.org [online]. 2006-07-05 [cit. 2019-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2006-07-05.
- ↑ Report of the United Nations Independent Special Commission of Inquiry for Timor-Leste Dostupné online
- ↑ Gusmao to run for PM | The Australian. web.archive.org [online]. 2008-01-18 [cit. 2019-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-01-18.
- ↑ People's Daily Online -- Horta sworn in as Timor-Leste's new president. en.people.cn [online]. [cit. 2019-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-04.
- ↑ N° 679/RE-CNE/VII/2007 National Provisional Results from the 30 June 2007 Parliamentary Elections Dostupné online
- ↑ MURDOCH, Lindsay. Violence greets Horta's PM decision. The Sydney Morning Herald [online]. 2007-08-06 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gusmao sworn in as East Timor PM Dostupné online
- ↑ Rudd pledges more troops for East Timor. ABC News [online]. 2008-02-11 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ E Timor arrests Reinado 'lawyer'. news.bbc.co.uk. 2008-02-18. Dostupné online [cit. 2019-10-25]. (anglicky)
- ↑ East Timor president picks former health minister Rui Araujo to replace Xanana Gusmao as prime minister. ABC Radio Australia. 11. 2. 2015
- ↑ MEILANA, Gantry. East Timor’s independence hero Xanana Gusmao returns to power as prime minister. apnews.com [online]. AP, 2023-07-01. Dostupné online.
- ↑ LUSA, Agência; LUSA, Agência. Xanana Gusmão vai ser agraciado com Ordem da Guerrilha a 20 de agosto. Observador [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online. (portugalsky)
- ↑ a b ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online.
- ↑ - 2000-vr4883 - New Zealand Gazette. gazette.govt.nz [online]. [cit. 2019-07-13]. Dostupné online.
- ↑ Ministério das Relacoes Exteriores - cerimonial - sistema de condecorações: Condecorados Dostupné online
- ↑ Archivovaná kopie. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01.
- ↑ http://timor-leste.gov.tl/wp-content/uploads/2011/09/Vanuatu_Reception-Medal-Acceptance-12.91.pdf
- ↑ The May18 Memorial foundation. web.archive.org [online]. 2011-06-03 [cit. 2019-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
- ↑ DHC Doutoramentos Honoris Causa: Kay Rala Xanana Gusmão [online]. Universidade de Coimbra [cit. 2022-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-01-22. (portugalsky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Xanana Gusmão na Wikimedia Commons - Gusmão převzal premiérský úřad, usiluje o jednotu, Týden.cz, 8. 8. 2007
- Libor Havránek:Východní Timor – Východotimorský odpor a tragédie na hřbitově Santa Cruz Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine., Tenggara.net
- Východní Timor: Přehled politického vývoje, Rozvojovky.vse.cz
