World Matchplay

každoroční šipkařský turnaj organizace PDC

World Matchplay, také známé jako Betfred World Matchplay,[1] je každoročně pořádaný profesionální šipkařský turnaj organizace Professional Darts Corporation. Luke Humphries je aktuálním šampionem poté, co ovládl ročník 2024.

World Matchplay
Betfred World Matchplay
Winter Gardens v Blackpoolu, kde se turnaj koná
Winter Gardens v Blackpoolu, kde se turnaj koná
Informace o turnaji
ZeměAnglieAnglie Anglie
MěstoBlackpool (1994–2019, 2021–)
Milton Keynes (2020)
HalaWinter Gardens (1994–2019, 2021–)
Marshall Arena (2020)
Rok založení1994
PořadatelPDC
Formát turnajelegy
Finanční odměna800 000 £
Měsíc(e) konáníčervenec
Aktuální vítěz
Anglie Luke Humphries
Oficiální webové stránky

Historie

editovat

World Matchplay se hrálo každoročně od roku 1994 v Empress Ballroom ve Winter Gardens v Blackpoolu. Prvním vítězem se stal Larry Butler, který porazil Dennise Priestleyho 16–12. Turnaj byl označován jako 2. největší PDC soutěž po mistrovství světa, jelikož vstupenky byly vyprodány během tří dní.

Do roku 2012 musel být rozdíl na konci zápasu mezi hráči alespoň dva legy. Když byl například stav v prvním kole 9–9, museli hráči pokračovat až do okamžiku, kdy jeden vyhrál dva legy za sebou. Od roku 2013 došlo ke změně, pokud nestačilo ani 6 legů navíc k určení vítěze, následoval jeden rozhodující – v prvním kole tak následoval po stavu 12–12.[2]

Za svou 29letou existenci turnaj ovládlo 11 šipkařů: šestnáctkrát Phil Taylor, třikrát Michael van Gerwen, dvakrát Rod Harrington, jednou zvítězili Gary Anderson, Dimitri Van den Bergh, Larry Butler, Rob Cross, Peter Evison, Colin Lloyd, James Wade a Peter Wright. Dennis Priestley byl třikrát po sobě druhý. Dimitri Van den Bergh se v roce 2020 stal prvním hráčem, který získal titul při své premiéře na turnaji.[3]

Od roku 2018 získává vítěz turnaje trofej Phila Taylora, pojmenovanou na počest šipkaře, který v tomto roce odešel do sportovního důchodu.[4]

V roce 2020 byl z důvodu pandemie covidu-19 turnaj pořádán v Marshall aréně v Milton Keynes bez diváků.[5]

Seznam finálových zápasů

editovat
Rok Vítěz (průměr ve finále) Skóre Finalista (průměr ve finále) Finanční odměna Sponzor
Celkem Vítěz Finalista
1994   Larry Butler (90.72) 16–12   Dennis Priestley (91.59) £42 800 £10 000 £6 000 Proton Cars
1995   Phil Taylor (90.72) 16–11   Dennis Priestley (87.63) Webster's Brewery
1996   Peter Evison (100.51) 16–14   Dennis Priestley (96.67) £46 000 £12 000 £7 000
1997   Phil Taylor (106.32) 16–11   Alan Warriner (98.42) £6 000
1998   Rod Harrington (95.03) 19–17   Ronnie Baxter (94.07) £58 000 £14 000 £7 000 PDC
1999   Rod Harrington (85.95) 19–17   Peter Manley (86.91)
2000   Phil Taylor (100.32) 18–12   Alan Warriner (97.14) Stan James
2001   Phil Taylor (99.57) 18–10   Richie Burnett (90.99) £65 000
2002   Phil Taylor (98.76) 18–16   John Part (94.14) £75 500 £15 000 £7 500
2003   Phil Taylor (94.38) 18–12   Wayne Mardle (97.44) £80 000 £8 000
2004   Phil Taylor (100.20) 18–8   Mark Dudbridge (89.24) £100 000 £20 000 £10 000
2005   Colin Lloyd (97.89) 18–12   John Part (94.53) £120 000 £25 000 £12 500
2006   Phil Taylor (100.08) 18–11   James Wade (90.01) £150 000 £30 000 £15 000
2007   James Wade (96.83) 18–7   Terry Jenkins (91.62) £200 000 £50 000 £20 000
2008   Phil Taylor (109.47) 18–9   James Wade (102.58) £300 000 £60 000 £30 000
2009   Phil Taylor (106.05) 18–4   Terry Jenkins (92.32) £400 000 £100 000 £50 000
2010   Phil Taylor (105.16) 18–12   Raymond van Barneveld (100.11)
2011   Phil Taylor (103.84) 18–8   James Wade (98.84) Sky Bet
2012   Phil Taylor (98.97) 18–15   James Wade (95.92) Betfair
2013   Phil Taylor (111.23) 18–13   Adrian Lewis (105.92) BetVictor
2014   Phil Taylor (107.19) 18–9   Michael van Gerwen (101.49) £450 000
2015   Michael van Gerwen (99.91) 18–12   James Wade (90.37)
2016   Michael van Gerwen (103.93) 18–10   Phil Taylor (101.13)
2017   Phil Taylor (104.24) 18–8   Peter Wright (99.74) £500 000 £115 000 £55 000
2018   Gary Anderson (101.12) 21–19   Mensur Suljović (104.43)
2019   Rob Cross (95.16) 18–13   Michael Smith (95.91) £700 000 £150 000 £70 000 Betfred
2020[3]   Dimitri Van den Bergh (98.31) 18–10   Gary Anderson (92.81)
2021   Peter Wright (105.90) 18–9   Dimitri Van den Bergh (100.88)
2022   Michael van Gerwen (101.19) 18–14   Gerwyn Price (96.92) £800 000 £200 000 £100 000
2023   Nathan Aspinall (96.21) 18–6   Jonny Clayton (93.56)
2024   Luke Humphries (100.94) 18–15   Michael van Gerwen (98.74)

Rekordy a statistiky

editovat

Aktuální k 21. červenci 2024

Počet účastí ve finále

editovat
Pořadí Hráč Země Vítězství Finalista Finále celkem Celkem na turnaji
1 Phil Taylor Anglie  Anglie 16 1 17 24
2 Michael van Gerwen Nizozemsko  Nizozemsko 3 2 5 16
3 Rod Harrington Anglie  Anglie 2 0 2 9
4 James Wade Anglie  Anglie 1 5 6 18
5 Gary Anderson Skotsko  Skotsko 1 1 2 15
Dimitri Van den Bergh Belgie  Belgie 1 1 2 5
Peter Wright Skotsko  Skotsko 1 1 2 14
8 Nathan Aspinall Anglie  Anglie 1 0 1 6
Larry Butler USA  USA 1 0 1 3
Rob Cross Anglie  Anglie 1 0 1 8
Peter Evison Anglie  Anglie 1 0 1 11
Luke Humphries Anglie  Anglie 1 0 1 4
Colin Lloyd Anglie  Anglie 1 0 1 15
14 Dennis Priestley Anglie  Anglie 0 3 3 17
15 Terry Jenkins Anglie  Anglie 0 2 2 13
John Part Kanada  Kanada 0 2 2 15
Alan Warriner Anglie  Anglie 0 2 2 14
18 Raymond van Barneveld Nizozemsko  Nizozemsko 0 1 1 14
Ronnie Baxter Anglie  Anglie 0 1 1 17
Richie Burnett Wales  Wales 0 1 1 9
Jonny Clayton Wales  Wales 0 1 1 7
Mark Dudbridge Anglie  Anglie 0 1 1 8
Adrian Lewis Anglie  Anglie 0 1 1 17
Peter Manley Anglie  Anglie 0 1 1 13
Wayne Mardle Anglie  Anglie 0 1 1 7
Gerwyn Price Wales  Wales 0 1 1 10
Michael Smith Anglie  Anglie 0 1 1 12
Mensur Suljović Rakousko  Rakousko 0 1 1 7
  • Aktivní hráči jsou vyznačení tučně
  • V případě identických výsledků jsou hráči řazeni abecedně

Vítězové podle zemí

editovat
Země Hráči Celkem První titul Poslední titul
Anglie  Anglie 8 24 1995 2024
Nizozemsko  Nizozemsko 1 3 2015 2022
USA  USA 1 1 1994 1994
Skotsko  Skotsko 2 2 2018 2021
Belgie  Belgie 1 1 2020 2020

Zakončení devíti šipkami

editovat

Nejkratší možné zakončení se podařilo na turnaji osmkrát, poprvé v roce 2002.

Hráč Rok (+ kolo) Způsob Soupeř Výsledek
  Phil Taylor 2002, čtvrtfinále 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12   Chris Mason Vítězství
  Raymond van Barneveld 2010, 1. kolo 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12   Denis Ovens Vítězství
  John Part 2011, 1. kolo 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12   Mark Webster Prohra
  Michael van Gerwen 2012, osmifinále 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12   Steve Beaton Vítězství
  Wes Newton 2012, osmifinále 3 x T20; 2 x T20, T19; 2 x T20, D12   Justin Pipe Prohra
  Phil Taylor 2014, osmifinále 3 x T20; 2 x T20, T19; 2 x T20, D12   Michael Smith Vítězství
  Gary Anderson 2018, čtvrtfinále 3 x T20; 3 x T20; T20, T19, D12   Joe Cullen Vítězství
  Gerwyn Price 2022, semifinále 3 x T20; 3 x T20; T19, T20, D12   Danny Noppert Vítězství
  Dimitri Van den Bergh 2024, 1. kolo 3 x T20; 3 x T20; T19, T20, D12   Martin Schindler Vítězství

Formát

editovat

Od počátku se turnaj hraje pouze na legy. Počet legů na vítězství se v průběhu let měnil. V historii turnaje musel vítěz vždy zápas vyhrát alespoň o dva legy, do roku 2012 neplatilo v počtu legů navíc žádné omezení.

  • První kolo: 8 vítězných legů
  • Osmifinále: 8 vítězných legů
  • Čtvrtfinále: 11 vítězných legů
  • Semifinále: 11 vítězných legů
  • Finále: 16 vítězných legů

1995–1996

editovat
  • První kolo: 8 vítězných legů
  • Osmifinále: 8 vítězných legů
  • Čtvrtfinále: 11 vítězných legů
  • Semifinále: 13 vítězných legů
  • Finále: 16 vítězných legů
  • Předkolo: 6 vítězných legů, za stavu 5–5 následuje rozhodující leg
  • První kolo: 8 vítězných legů
  • Osmifinále: 8 vítězných legů
  • Čtvrtfinále: 11 vítězných legů
  • Semifinále: 13 vítězných legů
  • Finále: 16 vítězných legů
  • První kolo: 8 vítězných legů
  • Osmifinále: 8 vítězných legů
  • Čtvrtfinále: 13 vítězných legů
  • Semifinále: 13 vítězných legů
  • Finále: 18 vítězných legů

1999–2012

editovat
  • První kolo: 10 vítězných legů
  • Osmifinále: 13 vítězných legů
  • Čtvrtfinále: 16 vítězných legů
  • Semifinále: 17 vítězných legů
  • Finále: 18 vítězných legů

2013–2015

editovat
  • První kolo: 10 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 12–12 následuje rozhodující leg)
  • Osmifinále: 13 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 15–15 následuje rozhodující leg)
  • Čtvrtfinále: 16 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 18–18 následuje rozhodující leg)
  • Semifinále: 17 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 19–19 následuje rozhodující leg)
  • Finále: 18 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 20–20 následuje rozhodující leg)

2016–současnost

editovat
  • První kolo: 10 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 12–12 následuje rozhodující leg)
  • Osmifinále: 11 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 13–13 následuje rozhodující leg)
  • Čtvrtfinále: 16 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 18–18 následuje rozhodující leg)
  • Semifinále: 17 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 19–19 následuje rozhodující leg)
  • Finále: 18 vítězných legů (zápas musí být vyhrán o dva čisté legy, za stavu 20–20 následuje rozhodující leg)

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku World Matchplay (darts) na anglické Wikipedii.

  1. BetVictor to Sponsor World Matchplay [online]. PDC, 2020-05-13 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. HIGHAM, Paul. World Matchplay Darts: Rule changes brings in sudden death leg for Blackpool [online]. Sky Sports, 2013-06-21 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b WAGNER, Richard. Debutant šampionem! Van den Bergh dopsal pohádku, Andersona smetl [online]. TN.cz, 2020-07-26 [cit. 2020-07-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-27. 
  4. ALLEN, Dave. Taylor Receives World Matchplay Honour [online]. PDC, 2018-01-02 [cit. 2021-05-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. PHILLIPS, Josh. Betfred World Matchplay to take place behind closed doors [online]. PDC, 2020-07-01 [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat