Wolfgang Benisch

český františkán

Wolfgang Benisch OFM (?-1761) byl český františkán a teolog. Narodil se někdy před rokem 1710, někdy do roku 1730 vstoupil do františkánského řádu.[1] Působil jako lektor teologie na klášterních františkánských studiích. V roce 1732 jej takto skrze jím presidované teologické teze potkáváme v brněnském konventu.[2] O rok později již přednášel bohosloví františkánům v klášteře sv. Bernardina v Olomouci.[3] Z roku 1733 se také zachovalo Benischovo rukopisné kompendium nebo zápisky z jeho přednášek z morální teologie.[4] Po získání víceleté zkušenosti se stal generálním lektorem teologie[5] a pravděpodobně působil v pražském konventu františkánů u P. Marie Sněžné a snad tamtéž i v kněžském semináři. Jako řádový teolog se podílel na schvalování knih františkánských autorů před jejich vytištěním. Takto například schválil roku 1740 knihu Digestum morale od svého spolubratra Severina Vrbčanského.

Wolfang Benisch OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Sliby 
            dočasnépřed rokem 1730
Svěcení
Službykazatel
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • provinční sekretář (1738-1741)
  • provinční definitor (1741-1747)
  • provinciál české františkánské provincie (1747-1750, 1756-1759)
  • generální vizitátor zahraničních františkánských provincií
Osobní údaje
Datum úmrtí28. února 1761
Místo úmrtíBrno
Povoláníteolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1738 P. Benisch započal kariéru ve funkcích české františkánské provincie, když byl na provinční kapitule jmenován provinčním sekretářem, kterým se běžně stávali jen zkušení a zasloužilí řeholníci.[6] Spolu s administrativní funkcí v organizační složce řádu zanechal Wolfgang Benisch učitelských aktivit. Když jej další řádové kapituly jmenovaly v letech 1741 a 1744 provinčním definitorem, byl již jen lektorem bohosloví ve výsluze.[7] V roce 1747 byl na tříleté období zvolen provinciálem české františkánské provincie. Po šestileté přestávce byl provinciálem jmenován znovu pro období let 1756-1759.[8] Jako provinční ministr musel například řešit dočasné odříznutí opavského kláštera od české františkánské provincie po obsazení města a Slezska pruskými vojsky letech 1747-1748 současně s přeložením opavských klášterních studií do Olomouce.[9] Po roce 1750 působil ještě jako generální řádový vizitátor rakouské a kraňské františkánské provincie,[10] což byla rovněž funkce pro zasloužilé řeholníky se zkušeností ve vedení provincie. Wolfgang Benisch zemřel 28. února 1761 v Brně.

Reference

editovat
  1. Podle generálních statut františkánů z roku 1639 musel mít provinciál při zvolení alespoň 35 let věku a 15 let strávených v řádu. Viz Statuta generalia Cismontanae Familiae Ordinis Fratrum Minorum sancti Francisci Reformatorum. In Capitulo Generali Anno 1639 ... condita .... Příprava vydání Bernard Sannig OFM. Pragae: apud Fridericum Wenceslaum Swoboda, 1677. S. 76 (Caput VIII, 31). 
  2. Theses theologicae ex libro secundo & quarto sententiarum de justificatione, gratia, & merito ... Quas ... Praeside ... Wolffgango Benisch ... defendet P. F. Menelaus Dusseck ... anno 1732. [Brno : sine typographo, 1732]. 4°. Viz Knihovna. Akademie věd ČR. Bibliografie cizojazyčných bohemik (katalog Clavius) - BCBT25086. Nebo DOKOUPIL, Vladislav. Bibliografie města Brna. Svazek 3, Soupis brněnských tisků : staré tisky do roku 1800. Brno: Státní vědecká knihovna, 1978. Rok 1732, č. 6. 
  3. Srov. Benischem prezidované teze Theses Ex Universa Theologia Scholastica, Ad Mentem Doctoris Subtilis Joannis Duns-Scoti Quas Praeside P.F. Wolffgango Benisch, Ord. Min. Sancti Francisci Reformat. SS. Theologiae Lectore Actuali ; Publice defendet P. F. Fructuosus Koch, Ejusdem Sacri Ord. Professus Olomucii in Ecclesia Sancti Bernardini, Anno MDCCXXXIII. Mense Augusti Die Horis meridiem consuetis. Olomoucii : typis Francisci Antonii Hirnle, 1733. Dochováno v Národní knihovně ČR, signatura Vědecké knihovně v Olomouci, signatura K 008577, přívazek.
  4. Tractatus Theologiae Moralis Duns Scoti a Wolfgangi Benesch [sic] 1733. Dříve uloženo v knihovně Kláštera v Hájku, od počátku 21. století ve františkánské knihovně u P. Marie Sněžné v Praze (signatura E c 14)
  5. Takto je titulován při příležitosti provinční kapituly v Praze v září 1738. Viz Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 171 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54.
  6. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 171.
  7. „lector theologiae emeritus“. Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 171.
  8. HOUŠKA, Petr Alkantara OFM. České františkánství. [Praha]: vl.nákl., 1997. S. s. 17. 
  9. WILHELM, Bonaventura; MINAŘÍK, Klemens. Dějiny klášterů františkánských v Čechách a na Moravě. Třebíč: Františkánská provincie česko-moravská, 1909. S. 111.  HLAWATSCH, Albin OFM [et alii]. Chronik des Klosters zum hl. Joseph in Mährisch Trübau Ab anno 1678. 1910[-1940]. kapitola Miscellanea. Elektronický přepis textu v Muzeu Moravská Třebová.
  10. Františkánské provinční nekrologium. GREIDERER, Vigilius. Germania Franciscana seu Chronicon Geographo-Historicum Ordinis S. P. Francisci in Germania. Tomus 1.. Oeniponte: [s.n.], 1777. S. 773.