Willy Maywald

Willy Maywald
Rodné jméno	Wilhelm Maywald
Narození	15. srpna 1907; Kleve
Úmrtí	21. května 1985 (ve věku 77 let); 12. obvod
Povolání	portrétní fotograf a módní fotograf
Ovlivněný	Bauhaus; Edward Steichen; Adolf de Meyer; Brassaï; Erwin Blumenfeld
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Willy Maywald (15. srpna 1907 v Kleve – 21. května 1985 v Paříži) byl německý fotograf. Pracoval převážně v Paříži, fotografoval módu pro Christiana Diora a portrétoval mnoho známých umělců.

Život

Willy Maywald vyrůstal v Kleve a navštěvoval od 1928 do 1931 berlínskou „Kunstschule des Westens“. Poté odešel do Paříže, kde se roku 1933 osamostatnil a zpočátku nabízel své práce ilustrovaným časopisům. Dělal reportáže o domě Vicenta van Gogha a zahradě Claude Moneta. Přátelil se s mnoha umělci, které také portrétoval. Jeho práce se řadí k umělecké avantgardě.

Fotografie Edwarda Steichena pro časopis Vanity Fair mu byly inspirací ke kariéře módního fotografa, tu ale přerušila druhá světová válka. Uprchl do Švýcarska, kde žil v rodině faráře a přečkal válečná léta. Roku 1946 se vrátil do Paříže a v blízkosti Montparnassu si otevřel v roce 1961 galerii. Fotografoval pro Christiana Diora a další módní tvůrce. Jeho fotografie a reportáže budily mezinárodní pozornost. V pařížském Musée de la Mode měl roku 1986 pozoruhodnou samostatnou výstavu „Willy Maywald et la mode“. Byl nazýván „mistrem pózy“.

V roce 1946 se u něho zaučovala fotografka Sabine Weiss.

Umění

Módní fotografie

Maywald pracoval mimo jiné pro tyto módní tvůrce: Christian Dior a Pierre Balmain, Jacques Fath a Jeanne Paquin. Jeho fotografie byly považovány za „diskrétní eleganci“^[1], část jich vznikla v přepychových interiérech a před drahými luxusními auty, část pod širým nebem, na ulicích a v kavárnách Paříže nebo před výlohou antikvariátu. Jeho umění, někdy představující bizarní protiklad pozadí a stylizovaných modelů, se řadí k umění nového realismu (Nouveau Réalisme). Jeho snímky byly zveřejňovány v časopisech jako Vogue a Harper’s Bazaar.

Portrétní fotografie

Portréty vytvořené Maywaldem došly velkého uznání; ovládal práci s denním i umělým světlem. Ve své knize Portrét a ateliér (1958) představuje například portréty těchto osobností: Hans Arp, Georges Braque, Marc Chagall, Le Corbusier, Fernand Léger, Joan Miró, Georges Rouault a Maurice Utrillo. Ve svém životopise líčí, jak rozdílně vycházeli umělci s fotografem: Henri Matisse povolil pouze jeden snímek, ateliér Pabla Picassa mu byl k dispozici kdykoli. Mezi mnoha fotografiemi umělců lze nalézt portréty zpěvačky skupiny The Velvet Underground Nico, herce Jean-Louis Barraulta a spisovatele a režiséra Jeana Cocteaua.

Ostatní práce

Méně známé jsou jeho další práce, například snímek „Den praní“ (1930), venkovská scéna z dolního Rýna. Muzeum Kurhaus v Kleve vlastní mnoho fotografií, na nichž zachytil toto město před válkou i po ní. Sbírka představuje zajímavou dokumentaci vývoje obrazu města v obou těchto časových úsecích. Roku 1958 zachytil vznik dubového kříže vytvořeného Josephem Beuysem a brány pro „Památník padlým ve druhé světové válce“ ve Starém kostele ve městě Meerbusch-Büderich.

Člověk v Maywaldově fotografickém umění

Kromě fotografií z Kleve je v centru pozornosti vždy člověk. „Přibližoval se k němu diskrétně, bez technických pomůcek. Halil portrétované do tajemného světla, použitím výrazu a grafického kontrastu vytvářel přechod mezi realitou a snem. Jeho kompozice jsou jasné a harmonické, současně ale plné dynamiky a poetických narážek.“^[2]

Výstavy

2007/2008: Städtisches Museum Haus Koekkoek, Kleve
2007: Musée Carnavalet, Paříž
2006: Luhring Augustine Gallery, New York City
2006: Galerie Sylvain Di Maria, Paříž
2005: Hamburger Kunsthalle
2004: Museu Metropolitano de Arte, Curitiba (Brazílie)
2004: Lentos Kunstmuseum, Linz (Rakousko)
2004: Museum Schloss Moyland, Bedburg-Hau
1995: Museum Kurhaus Kleve

Literatura

Knihy a výstavní katalogy

Willy Maywald – Glanz und Eleganz. Boss Verlag, Kleve 2008. ISBN 978-3894132712
Le Pari(s) de la creation. Photographies 1931–1955. Musée Carnavalet – Histoire de Paris. Paris Musées, Paris 2007. ISBN 978-2-7596-0001-4
Fotos vom Niederrhein. Städtisches Museum Haus Koekkoek, Kleve 1992
Die Splitter des Spiegels. Eine illustrierte Autobiographie. Schirmer-Mosel, München 1985. ISBN 3-88814-165-6
Kleve, Burg und Stadt unter dem Schwan. Boss, Kleve 1959
Portrait und Atelier. Photos. Arp, Braque, Chagall, Le Corbusier, Laurens, Léger, Matisse, Miró, Picasso, Rouault, Utrillo, Villon. Die Arche, Zürich 1958

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willy Maywald na německé Wikipedii.

↑ Ulrich Pohlmann: „Faire vite et bien“. Zur Bedeutung des fotografischen Werkes von Wilhelm Maywald; in: Festschrift für J. A. Schmoll genannt Eisenwerth zum 90. Geburtstag; München: Architekturmuseum, 2005
↑ Televizní vysílání „Eleganz des Blicks – Der Fotograf Willy Maywald“ od Annette von Wangenheim dne 18. srpna 2007 na 3sat na webových stránkách stanice [1] Archivováno 22. 6. 2008 na Wayback Machine.

Externí odkazy

Fotografie Willyho Maywalda

[1] Ulrich Pohlmann: „Faire vite et bien“. Zur Bedeutung des fotografischen Werkes von Wilhelm Maywald; in: Festschrift für J. A. Schmoll genannt Eisenwerth zum 90. Geburtstag; München: Architekturmuseum, 2005

[2] Televizní vysílání „Eleganz des Blicks – Der Fotograf Willy Maywald“ od Annette von Wangenheim dne 18. srpna 2007 na 3sat na webových stránkách stanice [1] Archivováno 22. 6. 2008 na Wayback Machine.

[1]

[2]