William Hogarth
William Hogarth [viljem hogárt] (10. listopadu 1697 Londýn – 26. října 1764 Londýn) byl anglický malíř a grafik, považovaný za předchůdce karikatury.
| William Hogarth | |
|---|---|
 Autoportrét se psem (1745) | |
| Narození | 10. listopadu 1697 Londýn |
| Úmrtí | 26. října 1764 (ve věku 66 let) nebo 25. října 1764 (ve věku 66 let) Londýn |
| Místo pohřbení | St. Nicholas Church, Chiswick |
| Bydliště | Londýn Hogarth's House |
| Národnost | Angličané |
| Povolání | malíř, karikaturista, ilustrátor, tiskař, exlibrista, kreslíř a korektor |
| Nábož. vyznání | deismus |
| Choť | Jane Hogarth |
| Rodiče | Richard Hogarth[1] a Anne Gibbons[1] |
| Funkce | dvorní malíř |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a dílo
editovatNarodil se v rodině zchudlého učitele latiny a korektora v Downingově tiskárně. [2] V roce 1712 vstoupil do učení jako rytec.[3] Už v mládí musel živit rodinu, protože jeho otec byl ve vězení pro dlužníky ve Fleet Street. V roce 1720 si otevřel ryteckou dílnu s vlastní tiskárnou a brzy si získal popularitu svými rytinami a návrhy knih.[2][4] Samostatně začal tvořit satirické kresby a rytiny, které karikovaly život lepší společnosti, svět londýnských divadel a plesů i veřejné dobové skandály. Pověst si získal ilustracemi básnické knihy Hudibras Samuela Butlera v roce 1726 a cestopisu Voyages en Europe, Asie et Afrique, který napsal Aubry de La Motraye v roce 1723.[5] Jeho cílem bylo stát se nejen rytcem, ale také malířem. Zapsal se do malířské školy v Covent Garden a navštěvoval i dvorního malíře Jamese Thornhilla. Roku 1729 se zamiloval do jeho dcery, unesl ji a tajně se s ní oženil. Teprve když dosáhl úspěchu, mohl se se svým tchánem smířit.
Od konce 20. let maloval skupinové portréty zámožných rodin, žánrové scény z divadelních her, ale také neilustrativní, dramatická díla jako Debata a šarlatánství, Spící shromáždění nebo Žena označuje váženého občana za otce svého dítěte. Proslavil se především svými „Modern moral subjects“, sériemi sarkastických obrazů o životě například prostitutky, zhýralce nebo o nešťastném manželství. Vydával je také jako mědirytiny a měly nesmírný úspěch. Mezi jeho nejznámější cykly patří Život prostitutky (1731–1732), Život prostopášníka (1733), Manželství podle módy (1742–1744), Volby (1755–1758). Prodávaly se po celé Evropě a německý spisovatel Georg Christoph Lichtenberg napsal celou knihu kousavých komentářů k Hogarthovým rytinám. Protože byly tak úspěšné, objevila se řada padělků a Hogarth si roku 1735 vymohl zákon na ochranu autorských práv (tzv. Hogarthův zákon). Otevřel si vlastní malířskou akademii, která byla ve své době nejdůležitější uměleckou školou v Londýně.[3] Na vrcholu slávy maloval také velkoformátové obrazy, například Kristus u jezera Bethesda (4,16x6,18 m) pro schodiště v nemocnici sv. Bartoloměje. Roku 1757 byl jmenován dvorním malířem, stal se však také terčem difamací a polemik, které jeho životní pesimismus a skepsi jen prohloubily. Unavený a nemocný zemřel ve svém domě v Londýně 25. října 1764.
Obrazy a zejména rytinami pranýřoval různé zlořády soudobé anglické společnosti, jako snobismus, korupci, pouliční hluk nebo týrání zvířat, kdežto jeho náboženské a historické obrazy neměly velký úspěch. Snažil se proto založit samostatnou britskou tradici satirického malířství, která se stala předchůdcem karikatury i komiksu.[6] Byl jedním z prvních britských umělců, kteří mohli pracovat bez podpory mecenášů.
Své názory na umění shrnul v knize Analýza krásy (The Analysis of Beauty) z roku 1753.[7]
Jeho blízkým přítelem byl spisovatel Henry Fielding.
Galerie
editovat-
Exekuce pro dluhy -
Zhýralec v hospodě (1735) -
Hogartovi služebníci (1750) -
Pivní ulice (1751) -
Manželství podle módy: Mezi čtyřmi očima (asi 1743) -
Prodavačka krevet (1740)
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku William Hogarth na německé Wikipedii.
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b CODR, Milan; BAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 19. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola William Hogarth, s. 108–112.
- ↑ a b Slovník světového malířství. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 290–291.
- ↑ HOSACK JAMESOVÁ, Karen. Slavné ovrazy. Překlad Tomáš Nedvěd. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. S. 115–119.
- ↑ William Hogarth – Encyklopedie knihy. www.encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online.
- ↑ Úpadek nezastavíš. William Hogarth by měl co karikovat i dnes. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-05-27].
- ↑ William Hogarth | Biography, Art, & Facts. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-05-27]. (anglicky)
Literatura
editovat- Ottův slovník naučný, heslo Hogarth, William. Sv. 11, str. 464.
- Bendová Eva – Váša Ondřej. Proměny Williama Hogartha. Nezřízenost bídy. Praha : Národní galerie 2013. ISBN 978-80-7035-543-5.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu William Hogarth na Wikimedia Commons - Galerie William Hogarth na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je William Hogarth
- William Hogarth Archives Obrazy ve sbírce univerzity v Lampeteru (anglicky)
- The Site for Research on William Hogarth (anglicky)
- Print series in detail (anglicky)
- Hogarthova výstava v Tate Britain 2007 (anglicky)
- „The Analysis of Beauty“ tribute by Disinformation (anglicky)
- William Hogarth na Wikigallery Archivováno 11. 10. 2009 na Wayback Machine. (anglicky)
- William Hogarth: Manželství podle módy (anglicky)
