Wikipedie

William Brewster

Pasažér z lodi Mayflower, Jeden z Otců poutníků

William Brewster (1568 Scrooby, Nottinghamshire – 10. dubna 1644 Duxbury, Plymouth) byl anglický úředník a cestující na lodi Mayflower v roce 1620. Patřil mezi Otce poutníky. Pro své vzdělání a diplomatické zkušenosti se stal mezi kolonisty v Plymouthu vedoucí osobností.

William Brewster
William Brewster, cestující na lodi Mayflower
William Brewster, cestující na lodi Mayflower
Narozeníkolem roku 1568
Scrooby, Nottinghamshire, Anglie
Úmrtí10. dubna 1644 (ve věku 77–78 let)
Duxbury, Plymouthská kolonie
Místo pohřbeníBurial Hill
Národnostanglická
Občanstvíamerické
PovoláníPoštovní úředník, učitel angličtiny, kazatel
Znám jakojeden z Otců poutníků
Nábož. vyznáníprotestant
ChoťMary Brewster
DětiJonathan Brewster

Patience Brewster Prence Fear Brewster Allerton Love Brewster

Wrestling Brewster
RodičeWilliam Brewster
PodpisWilliam Brewster – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí

editovat

Život v Anglii

editovat

William Brewster se narodil v roce 1568[1] s největší pravděpodobností ve Scrooby v anglickém Nottinghamshire. Byl synem Williama Brewstera a měl řadu nevlastních sourozenců. Jeho prarodiči byli William Brewster (1510–1558) a Maud Mann (1513–1558) ze Skotska.[2][3]

Krátce studoval Cambridge, na koleji Peterhouse. Poté vstoupil do služby Williama Davisona[Poz 1], anglického velvyslance v Nizozemsku a doprovázel ho na misi do Nizozemska v roce 1584. Jako sekretář královny Alžběty I. Davison navazoval spojenectví s anglickými protestantskými přáteli v Nizozemsku a Skotsku. Jeho úloha byla zabránit válce s Francií. Pro Brewstera to byla příležitost seznámit se s reformovaným náboženstvím a diplomatickou službou. V kolonii byl Brewster byl jediným poutníkem s politickými a diplomatickými zkušenostmi. Po návratu do Scrooby nastoupil v roce 1590 po svém otci na místo poštovního úředníka.[4] Historik Stephen Tomkins píše, že William a Mary se stali puritány v polovině či koncem roku 1590, soudě podle jmen dětí, která byla mnohem více puritánská po narození syna Jonathana.[5]

 
Herec představující Williama Brewstera v Plymouthu
 
Znak Williama Brewstera

Po kampani vedené arcibiskupem Bancroftem za vytlačení puritánských duchovních z anglikánské církve se Brewster připojil k Brownistickému[Poz1 1] kostelu vedenému pastorem Johnem Robinsonem a jeho pomocníkem Richardem Cliftonem. Brewster oba pozval na své panství ve Scrooby. Omezení a tlaky, které úřady uplatňovaly vůči náboženským reformistům, je přesvědčily o nutnosti odchodu celé komunity do nábožensky tolerantnějšího Nizozemska a Brewster začal organizoval emigraci. V té době bylo nezákonné opustit Anglii bez povolení, takže odjezd byl složitou záležitostí. Při prvním pokusu v roce 1607 byla skupina zatčena ale druhý pokus v roce 1608 byl úspěšný.[4]

Život v Nizozemsku

editovat

Pastor John Robinson vedl kázal v kostele v Amsterodamu zhruba rok. V roce 1609 se stal kostel jedním z prvních baptistických chrámů, který vedl John Smyth, jeden z prvních baptistických pastorů. Robinson a Brewster se rozhodli odejít do Leidenu.

William Brewster žil v Leidenu se svou ženou a dětmi poblíž kostela sv. Petra (Pieterskerk). Jeho syn Jonathan se stal tkalcem. William byl vybrán jako pomocník pastora Johna Robinsona. V této funkci sloužil i v roce 1620 na cestě do kolonie Plymouth.[3]

V Leidenu se skupině podařilo vydělat si na živobytí. Brewster bojoval o peníze už v Amsterdamu. V Leidenu vyučoval studenty angličtinu na univerzitě. V letech 1610–11 jednali Robinson a Brewster jako mediátoři, když se nejstarší Brownistická kongregace v Amsterdamu rozdělila na dvě frakce: na skupinu vedenou Francisem Johnsonem a skupinu vedenou Henrym Ainsworthonem. Bohužel ke smíru nedošlo.[6]

V roce 1616, ve spolupráci s Thomasem Brewerem a za pomoci Edwarda Winslowa, Brewster vydával náboženské knihy určené k prodeji v Anglii, které tam byly zakázány. Vytiskl “sám sedm knih proti režimu církve v Anglii v roce 1618”.[7] V roce 1618 Brewsterovy knihy publikoval De regimine Ecclesianae Scoticanae, skotský duchovní David Calderwood, který byl velmi kritický vůči Jakubovi VI. a jím podporované církvi. V roce 1619 byla vydána kniha Perth Assembly (Shromáždění v Perthu). Knihy byly propašovány do Skotska ve vinných sudech a krále Jakuba se velmi dotkly a nařídil vypátrat viníky. Když královy muži objevili viníky, Thomas Brewer byl pod ochranou univerzity v Leidenu a Brewster a Calderwood se ukryli. Podle historika Stephena Tomkinsa se Brewster vydal nizozemským úřadům, ty ho ale odmítly předat do Anglie a poslat tak na jistou smrt. Královým mužům bylo řečeno, že zatkli nesprávného člověka a tak Brewstera nechali jít.[7] Soudí se, že tato Brewsterova „tisková operace“ málem „zničila plány separatistů na odchod do Ameriky“.[8]

Brewster byl spolu s Robinsonem hlavním tahounem při rozhodování o plavbě do Severní Ameriky a hlavním organizátorem, ale když byl nucen se skrývat, komunita zvolila jáhna Johna Carvera a Roberta Cushmana, aby pokračovali v jednání o cestě do Ameriky s příslušnými úředníky v Londýně.[9] V roce 1620, když nadešel čas vyplutí lodi Mayflower, Brewster se opět ke komunitě v Leidenu přidal. Po celý předešlý rok se skrýval v Nizozemsku a možná i v Anglii. V době svého návratu byl Brewster nejvyšším náboženským laikem kongregace a byl zvolen jejich duchovním vůdcem v Novém světě.[9]

Brewster se připojil k první skupině puritánů na palubě Mayflower na cestě do Severní Ameriky. Brewstera doprovázel jeho manželka Mary Brewster a jeho synové: Love Brewster a Wrestling Brewster.[10]

Cesta na Mayfloweru

editovat
 
Podepisování Mayflower Compact na lodi Mayflower, rok 1620, Jean-Léon Gérôme, 1899

Na cestu do Ameriky byly najaty dvě lodě, Speedwell a Mayflower. Obě lodě vypluly 5. srpna 1620, ale Speedwell stále nabíral vodu, a obě lodě se vrátily do Dartmouthu v Devonu kvůli opravám. Při druhém pokusu Mayflower a Speedwell urazily asi 300 námořních mil (560 km; 350 mil) za Land's End v Cornwallu. Protože Speedwell stále nabíral vodu, vrátila se obě plavidla do Dartmouthu. Pasažéři se rozhodli plout do Ameriky na jediné lodi, na Mayflower.

Mezi lidmi nastupujícími na loď Mayflower byly i čtyři děti bez doprovodu pocházející ze Shiptonu, Shropshire. Jejich otec Samuel More je poslal do emigrace bez vědomí jejich matky po jejím přiznání k cizoložství. Děti byly přivedeny na loď bez vědomí jejich matky po čtyřech žárlivých letech mezi Samuelem Morem a jeho ženou i Katherinou. Samuel ji obvinil z cizoložství a jejího dlouholetého milence z údajného otcovství dětí. More svěřil děti do péče starších separatistů Williama Brewstera, Johna Carvera a Roberta Cushmana. Dvě děti byly svěřeny Williamovi a Mary Brewster.[11]

Mayflower měla vyplout z Plymouthu v Anglii 6./16. září 1620. (Rozdíl mezi juliánským a gregoriánským kalendářem). Sto stop dlouhá loď vezla 102 cestujících včetně posádky v extrémně stísněných podmínkách. Druhý měsíc plavby byla loď zasažena bouří, do lodě začalo zatékat a cestující leželi nemocní a v mokru. Cestou došlo k dvěma úmrtím, jednoho člena posádky a jednoho cestujícího.

Dne 9. listopadu 1620, asi po měsíčním zdržení v Anglii a dvou měsících na moři, spatřili pasažéři mys Cape Cod. Několik dní se snažili pokračovat v cestě dále na jih, do svého plánovaného cíle v kolonii ve Virginii, ale silná zimní bouře je přinutila k návratu na Cape Cod. Přístav je nyní nazývaný Provincetown. Zakotvili zde 11/ 21. listopadu 1620. Ten den byl podepsán Mayflower Compact. Bradford byl jedním z prvních, který dokument podepsal.[1][12]

Skupina dorazila do oblasti poblíž dnešního Plymouthu v Massachusetts 21. prosince 1620. Během několik měsíců téměř polovina cestujících zahynula v chladné, drsné zimě v Nové Anglii.[1]

Život v Plymouthu

editovat

Po založení kolonie Plymouthuse se Brewster stal pastorem a pracoval jako náboženský vůdce kolonie; stal se kazatelem[13] a poradcem guvernéra Williama Bradforda. Brewsterův syn Jonathan se k rodině připojil v listopadu 1621, dorazil do Plymouthu na lodi Fortune a dcery Patience a Fear dorazily v červenci 1623 na palubě lodi Anne.[14]

 
„Brewster Gardens“ Plymouth, Massachusetts. Zahrada pokrývá původní, který byl přidělen Williamovi Brewsterovi v roce 1620.

Jako jediný vysokoškolsky vzdělaný člen kolonie se Brewster podílel na náboženském vedení komunity, dokud v roce 1629 nepřijel pastor Ralph Smith. Poté pokračoval v nepravidelné kazatelské činnosti až do své smrti v dubnu 1644. „Byl upřímný a soucitný k těm, kteří byli v neštěstí,“ napsal Bradford, „ ale zejména k těm, kteří měli dobré majetky a postavení a upadli do chudoby.“[4]

Brewsterovi byla přiděleno území mezi ostrovy Boston Harbor čtyři jeho vnější ostrovy (Great Brewster, Little Brewster, Middle Brewster a Outer Brewster) nesou nyní jeho jméno. V roce 1632 odešel Brewster z Plymouthu do blízkém Duxbury a vybudoval zde farmu.[15]

V roce 1634 udeřila na kolonii epidemii chřipky a neštovic. Nemoc decimovala jak Angličany tak Indiány. William Brewster, jehož rodině se podařilo přežít první příšernou zimu bez úhony, ztratil dvě dcery, Patience a Fear, nyní provdané za Isaaca Allertona a Thomase Prence.[16]

William Brewster zemřel 18. dubna 1644,[1] v Duxbury,[17] kolonie Plymouth[17] Jeho žena Mary zemřela v dubnu 1627 ve věku asi šedesáti let.[3] Brewster byl pohřben na Burial Hill v Plymouthu.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ William Davison (c. 1541 - 21. prosince 1608) byl sekretářem královny Alžběty I. Hrál klíčovou diplomatickou roli při popravě královny Marie Skotské v roce 1587, a stal se této historii britských dějin obětním beránkem. Jako sekretář měl za úkol navazovat spojenectví s anglickými protestantskými přáteli v Nizozemsku a Skotsku, aby zabránil válce s Francií. Zavraždění Viléma I. Oranžského si vyžádalo diplomatickou misi. Vyslán byl Davison jako zkušený diplomat a doprovázel ho William Brewster, který byl později pasažérem na lodi Mayflower.V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Davison (diplomat) na anglické Wikipedii.
  1. ↑ Brownisté byli skupinou anglických disidentů nebo raných separatistů z anglikánské církve. Pojmenovali se po Robertovi Brownovi, který se narodil v Tolethorpe Hall v anglickém Rutlandu v roce 1550. Většina Separatistů na palubě Mayflower v roce 1620 byli Brownisté a Pilgrims (poutníci) byli po 200 let známí jako Brownistická emigrace.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brownist na anglické Wikipedii.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Brewster (Mayflower passenger) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Eugene Aubrey Stratton. Plymouth Colony: Its History and People, 1620–1691, (Ancestry Publishing, Salt Lake City, UT, 1986) p. 413
  2. ↑ Merrick, Barbara Lambert [Ed., Comp.] (2000). William Brewster of the Mayflower and His Descendants for Four Generations, 3rd Rev. Edn., pp. 1–5, 30-35, Plymouth, MA, US: General Society of Mayflower Descendants.
  3. ↑ a b c A genealogical profile of William Brewster (a collaboration between Plymouth Plantation and New England Historic Genealogical Society)
  4. ↑ a b c Philbrick, pp. 16-18.
  5. ↑ TOMKINS, Stephen. The Journey to the Mayflower. New York and London: Pegasus, 2020. ISBN 9781473649101. S. 259. 
  6. ↑ TOMKINS. The Journey to the Mayflower. [s.l.]: [s.n.] S. 289. 
  7. ↑ a b TOMKINS. The Journey to the Mayflower. [s.l.]: [s.n.] S. 320. 
  8. ↑ Philbrick, p. 19.
  9. ↑ a b Philbrick, p. 25.
  10. ↑ David Lindsay, Mayflower Bastard: A Stranger amongst the Pilgrims (St. Martins Press, New York, 2002) p. 31
  11. ↑ Donald F. Harris, PhD., the Mayflower Descendant (July 1994) vol. 44 no. 2 pp. 112–114.
  12. ↑ George Ernest Bowman, The Mayflower Compact and its signers, (Boston: Massachusetts Society of Mayflower Descendants, 1920). Photocopies of the 1622, 1646, and 1669 versions of the document pp. 7–19.
  13. ↑ Philbrick, p. 46.
  14. ↑ Philbrick, p. 125.
  15. ↑ Steele, Ashbel (1857). Chief of the Pilgrims: Or, The Life and Time of William Brewster, Ruling Elder of the Pilgrim Company That Founded New Plymouth, the Parent Colony of New England, in 1620, p. 353, Philadelphia, PA, US: J.B. Lippincott.
  16. ↑ Philbrick, p. 172.
  17. ↑ a b Bradford, William. Of Plymouth Colony: 1608-1650.

Literatura

editovat
  • Burt, Daniel S. The Chronology of American Literature: America's Literary Achievements from the Colonial Era to Modern Times. [s.l.]: Houghton Mifflin Harcourt, 2004. ISBN 9780618168217. * Brewster, Emma C., The Brewster Genealogy, 1566–1907: a Record of the Descendants of William Brewster of the „Mayflower,“ ruling elder of the Pilgrim church which founded Plymouth Colony in 1620 (New York: Grafton Press. 1908), Volume 1, Volume 2.
  • Time Inc. LIFE. [s.l.]: Time Inc, 29 November 1948. Dostupné online. S. 129. 
  • 'Brewster, William' in the American National Biography (2000) and the Oxford Dictionary of National Biography (2004).
  • Mary B. Sherwood, Pilgrim: A Biography of William Brewster (1982)
  • Richard Greaves and Robert Zaller, eds. Biographical Dictionary of British Radicals in the Seveneeth Century (1982)
  • Dorothy Brewster, William Brewster of the Mayflower (1970)
  • William Brewster of the Mayflower and the Fifth Generation Descendants of His Son Love. Redakce Merrick, Barbara Lambert. Plymouth, MA, US: General Society of Mayflower Descendants, 2003. (Mayflower families in progress). 
  • Dowsing, J. Places of the Pilgrim Fathers Sunrise Press, London.
  • David Beale, „The Mayflower Pilgrims: Roots of the Puritan, Presbyterian, Congregationalist, and Baptist Heritage“ (Greenville, SC: Emerald House Group and BJU Press, 2000).
  • Schmidt, Gary D. A Passionate Usefulness: The Life and Literary Labors of Hannah Adams. [s.l.]: [s.n.], 1 June 2004. ISBN 9780813922720. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=William_Brewster&oldid=21946105“