Wikipedie

William Bell (fotograf)

americký fotograf

William Bell (1830 Liverpool, Spojené království – 28. ledna 1910 Filadelfie, Pensylvánie, USA)[1] byl americký fotograf narozený v Anglii, aktivní převážně v pozdější polovině 19. století. Nejznámější je tím, že fotograficky dokumentoval zranění a choroby vojáků americké občanské války pro armádní muzeum medicíny, z nichž mnohé byly publikovány v lékařské knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury). Kromě toho fotografoval západní krajinu při své účasti na Wheelerově expedici v roce 1872.[1] Později, ve svém zralém věku, psal odborné články o suchém želatinovém procesu do různých fotografických časopisů.

William Bell
Narození1830
Liverpool
Úmrtí28. ledna 1910 (ve věku 79–80 let)
Filadelfie
Povolánífotograf
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
William Bell: Střelná rána majora H. A. Barnuma, 1865
Ďáblova kovadlina nad řekou Colorado, Arizona
Nezaměňovat s článkem William Abraham Bell, který byl také fotografem.

Životopis

editovat

Narodil se v roce 1830 v Liverpoolu, ale se svými rodiči během svého dětství emigroval do Spojených států. Poté, co jeho rodiče zemřeli na epidemii cholery odešel ke kvakerské rodině do Abingtonu v Pensylvánii, ven z Philadelphie.[1][2] V roce 1846, po vypuknutí Mexicko-americké války Bell odcestoval do Louisiany a vstoupil do amerického 6. pěšího pluku.[3]

Po skončení války v roce 1848 se Bell vrátil do Filadelfie a vstoupil do daguerreotypického studia svého švagra Johna Keenana.[4] V roce 1852 otevřel vlastní fotografické studio na Chestnut Street a po celý zbytek svého života provozoval nebo společně vedl studio v centru Filadelfie.[1] V roce 1862, hned po vypuknutí Americké občanské války, se Bell zapsal do Prvního pluku pensylvánských dobrovolníků[2] a zúčastnil se bitvy u Antietamu a bitvy u Gettysburgu.[3]

Po válce Bell nastoupil jako šéf fotografického oddělení do armádního muzea medicíny (dnes Národní muzeum zdraví a lékařství) ve Washingtonu.[1] Velkou část roku 1865 strávil fotografickou dokumentací vojáků s různými nemocemi, poraněními a amputacemi, z nichž mnohé byly publikovány v knize Medical and Surgical History of the War of the Rebellion (Historie medicíny a chirurgie válečné vzpoury). Portrétoval také hodnostáře, kteří muzeum navštívili a fotografoval také na bojištích Americké občanské války.[1] V roce 1867 se vrátil do Filadelfie, kde pořídil studio Jamese McCleese.[4]

V roce 1872 se Bell zúčastnil průzkumné expedice George Wheelera, jejíž úkolem bylo mapování americké země na západ od 100. poledníku, jako náhradník za fotografa Timothyho H. O'Sullivana.[1] Během výpravy pořídil celou řadu velkoformátových snímků a stereofotografií krajin v poměrně neprozkoumané oblasti poblíž řeky Colorado ve státech Utah a Arizona.[1] Během expedice experimentoval se suchým želatinovým procesem, na který se stal velkým odborníkem.[3]

Po expedici se Bell vrátil do svého studia ve Filadelfii a v roce 1876 vystavoval své práce na filadelfské světové výstavě . Po této výstavě prodal své studio na Chestnut Street svému zeti Williamu H. Rauovi. V roce 1882 byl Bell najat Námořnictvem Spojených států amerických jako fotograf pro expedici zkoumající přechod Venuše.[1] Během cesty do Patagonie, kde se konalo pozorování tranzitu, Bell zachytil sérii snímků brazilské botanické zahrady v Riu de Janeiro.

Bell trávil většinu pozdějších letech na práci ve studiu a psaní odborných článků pro odborné časopisy, jako byly například Photographic Mosaics nebo Philadelphia Photographer. V roce 1892 odcestoval do Evropy fotografovat malby pro světovou výstavu v Kolumbii v roce 1893.[1] Zemřel 28. ledna 1910 po dlouhé nemoci ve svém domě na Boston Avenue ve Filadelfii.[3]

Společně s jeho zetěm Williamem Rauem, byli zapálenými fotografy také Bellův syn Sargent a jeho dcera Louisa.[3][4] Jeho syn Henry pracoval jako rytec.[3]

Dílo

editovat

Jeho kariéra trvala šest desetiletí, Bell pracoval od raných počátků fotografických procesů – daguerrotypie, mokrého kolodiového procesu, albuminového tisku, stereofotografie až do období počátků klasického fotografického filmu.[1] Je považován za průkopníka suchého želatinového procesu a diapozitivního procesu, experimentoval s noční fotografií, přičemž scénu osvětloval zapálením hořčíkového drátu.[2] Psal odborné články o technice na téma želatinových emulzí[5] využití pyrogallolu k získání zlata z odpadních roztoků,[6] a vyvolávání isochromatických desek.[7]

Ne Wheelerově průzkumné expedici používal Bell dva fotoaparáty – velkoformátový fotoaparát o rozměrech desky 28x20 cm a kameru o rozměrech 20 x 13 cm pro stereofotografie.[1][8] Na svých expedicích využíval jak mokrý, tak i suchý kolodiový proces a jeho fotografie jsou charakteristické tmavým popředím s prvky zvyšujících se světlých tónů se vzrůstající vzdáleností.[1] Krajinářské fotografie v jeho díle zastupují například: Grand Canyon, Marble Canyon, Paria River, Mount Nebo a stará mormonská sídla v Moně v Utahu.[9]

Bellovy práce byly vystaveny na Vídeňské světové výstavě a na průmyslové výstavě v Louisville v roce 1873 a na výstavě Centennial Exposition v roce 1876.[1] Jeho snímky jsou součástí sbírek muzea Smithsonian American Art Museum,[10], National Museum of Health and Medicine[11], Oddělení tisku a fotografie Knihovny Kongresu a také fotografického muzea George Eastmana.[12]

Galerie

editovat
  •  
    Pacient s ptózou, 1852
  •  
    Zlomená stehenní kost poručíka Goodwina, 7 měsíců po zranění střelou, 1865
  •  
    Charles Myer po amputaci nohy, 1865
  •  
    Pohled do údolí z hory Canyon de Chelly, Arizona, 1933 – 1942
  •  
    Paria Basin, Arizona
  •  
    Kanab Canyon, Arizona
  •  
    Mount Nebo v Utahu
  •  
    Grand Canyon

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n Will Stapp, John Hannavy (ed.), Encyclopedia of Nineteenth-Century Photography, Vol. 1 (Routledge, 2007), str. 142-143.
  2. ↑ a b c William Bell obituary Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine., Philadelphia Inquirer, 30. ledna 1910. Retrieved from the National Museum of Health and Medicine online database, datum přístupu: 4. dubna 2012.
  3. ↑ a b c d e f William Bell obituary Archivováno 11. 10. 2007 na Wayback Machine., Philadelphia Public Ledger, 30. ledna 1910. Retrieved from the National Museum of Health and Medicine online database, 4. dubna 2012.
  4. ↑ a b c Barbara Mayo Wells, "William W. Bell, 1830 - 1910," Luminous-Lint.com. Datum přístupu: 5. dubna 2012.
  5. ↑ "The Photographic Society of Philadelphia," American Journal of Photography, Vol. 12 (1891), str. 233.
  6. ↑ William Bell, "Use of Pyrogallic Acid in Recovering Waste Gold Solutions," The Photographer's Friend, Vol. 1, No. 1 (leden 1871), str. 17.
  7. ↑ William Bell, "Improved Developer and Isochromatic Plates," Photographic Mosaics (1896), str. 125.
  8. ↑ Velikosti v palcích: Větší fotoaparát měl rozměry 11-inch (280 mm) x 8-inch (200 mm) a menší aparát určený pro stereopohlednice: 8-inch (200 mm) x 5-inch (130 mm)
  9. ↑ U.S. Library of Congress Prints and Photographs Division – online search results for William Bell (1830–1910). Datum přístupu: 5. dubna 2012.
  10. ↑ William Bell [online]. Smithsonian American Art Museum [cit. 2012-04-19]. Dostupné online. 
  11. ↑ D’SOUZA, Rudolf J., Kathleen Stocker. Otis Historical Archives, National Museum of Health and Medicine: Finding Aid for the William Bell Collection [online]. National Museum of Health and Medicine, 2008 [cit. 2012-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-23. 
  12. ↑ George Eastman House Still Photograph Archive Full Catalog Record: William Bell [online]. George Eastman House, 2001 [cit. 2012-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-09. 

Externí odkazy

editovat
  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu William Bell na Wikimedia Commons
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=William_Bell_(fotograf)&oldid=21981192“