William Baildon
William Baildon (4. prosince 1815, Štěpánov – 21. listopadu 1873, Donawitz) byl metalurg a manažer.
| William Baildon | |
|---|---|
| Narození | 4. prosince 1815 Štěpánov, Morava, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 21. listopadu 1873 Donawitz, Štýrsko, Rakousko-Uhersko |
| Povolání | metalurg, manažer |
| Partner(ka) | Bertha Baildon, rozená Miketta |
| Rodiče | John Baildon |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatNarodil se do rodiny úspěšného hutnického odborníka Johna Baildona. Dostalo se mu dobré výchovy, které vedla k jeho vztahu k metalurgii. Vystudoval gymnázium v Praze a pokračoval ve studiu na Joanneu, vysoké školy technické založené arcivévodou Johannem. Zde si získal důvěru profesora Petera Tunnera.[1][nenalezeno v uvedeném zdroji]
Teoretické znalosti získané studiem si rozšířil praxí v železárnách „Laurahütte" v Horním Slezsku (Siemianowice Śląskie). Zde získal zkušenosti od ředitele Jamese Talbota[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] (není prokázán vztah k autoru Talbotova pochodu Arthuru Newellovi Talbotovi), který si Baildona oblíbil.
Kariéra
editovatPraxe v Laurahütte mu v roce 1839 otevřela cestu k pozici kontrolora železáren ve Frantschachu (Korutany). Místo však opustil již po roce, protože mu nedávala příležitost k realizaci a využití jeho vědeckých návrhů.
V roce 1840 se na doporučení Petera Tunnnera ujal vedení válcoven hraběte Eggera v Lippitzbachu v Korutanech. Poté, co se nepodařilo dosáhnout kýženého zákazu dovozu anglického pocínovaného plechu, výroba v Rakousku podlehla zahraniční výrobě a v roce 1845 byla tato výroba i v Lippitzbachu zastavena.[3]
Celková úroveň válcoven se ale zvedla, a to hlavně ráznými kroky Williama Baildona:
- nahradil výhně pro výrobu železa plamennými pecemi neboli pudlovnami
- vynalezl zavedl plynovou pec vytápěnou suchým dřevem, podobnou peci Fridricha Siemense
- najal dobře vyškolené oceláře z Vestfálska
- zavedl úkolovou mzdu
Provedl podnik neklidným rokem 1848, kdy vzbouření sedláci byli masakrováni hraběcími ozbrojenci.
V roce 1855 dostal Baildon ocenění 1. třídy na výstavě v Paříži.[4]
V roce 1857 Baildon činnost ve válcovnách ukončil z důvodů, které v archivech hraběte Eggera nebyly uvedeny.[3]
Důvodem byl nástup na místo vedoucího hutě Franze Mayra v Donawitz.
Už další rok, tedy v roce 1858, nastoupil na místo ředitele v Prevalje (Slovinsko). Železárny specializované na výrobu kolejnic se kvůli útlumu železničního stavitelství zastavily. Baildon rozběhl výrobu, ale už v roce 1863 byl vyzván, aby převzal řízení železáren v Donawitz. V roce 1868 zažily železárny v Donawitz silný ekonomický rozmach díky napojení na železnici. V roce 1872 prodal syn Franze Mayra Mayr'schen Eisenwerke firmě Innerberger Hauptgewerkschaft.
Úmrtí
editovatWilliam Baildon zemřel po delší nemoci v 18 hodin dne 21. listopadu 1873.[5]
Reference
editovat- ↑ Geschichte. www.unileoben.ac.at [online]. [cit. 2024-08-05]. Dostupné online.
- ↑ KOENIG, Wihelm. Chronik von Siemianowitz - Laurahütte, Fannygrube und Georgshütte. sbc.org.pl. 1902, s. 302. Dostupné online.
- ↑ a b Zur Geschichte des einstigen Einsenwerkes Lippitzbach. Freie Stimmen. 1934-05-24, roč. 54, čís. 116., s. 2. Dostupné online.
- ↑ SCHELITZNIGG, J. Resultate der letzten Austellungen. Carinthia. Zeitschrift für Vaterlandskunde, Belehrung und Unterhaltung. 1856-01-05, roč. 1856, čís. 1, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Parte. Tagespost <Graz>. 1873-11-23, roč. XVIII., čís. 270, s. 14. Dostupné online.